Úklid

Po nezbytném tygřím skoku přes výkop zvoním na starostu. Marně.
„Hledáte někoho mladíku? " ozve se mi za zády.
Sakra, dědek jde potichu jak kontrarevoluce.
„Pana starostu Voleníčka. Vyšetřuju smrt pana Dvořáka a potřeboval bych pár věcí. Můžu dovnitř? Nezdržím vás dlouho."
„ Jen dál, jen dál. A zvonku si nevšímejte. Nezvoní. Pořád nemůžu sehnat nikoho kdo by mi ho spravil. To víte, taková drobnost. Nikdo na to nemá čas."
„A co že takhle na stará kolena starostujete? To je jen pro zlost ne? "
„Ale to víte že jsem už nechtěl. Ale pak nějak...já ten čas mám, mladí se pořád někam honí. Můžu věci na okrese nebo na kraji vyřizovat celý den, to je výhoda důchodce. Nespěchá. A pak si ještě připadám užitečnej. To poznáte, až budete starší."

Až budu starší? Pěkná perspektiva, o mé užitečnosti by se rozhodně dalo spekulovat už teď. A nepochybuju, že šéf ji zítra na poradě zpochybní řádně od podlahy.

„Pan Dvořák se nějak amatérsky snažil o průzkum místa, kde by měl snad být odpad. Prý to s vámi konzultoval? "
„Nejen konzultoval. Byla k tomu zvlášť schůze zastupitelstva. Tam se ale nešlo na ničem dohodnout vlastně. Každý do toho mluvil a nikde nic. Obec peníze nemá, takže jsme museli po úřadech - Životní prostředí, Hygiena... Jenže spodní voda je v pořádku, žádné stopy že se něco uvolňuje, tak se to dostalo do mrtvého bodu. "
„Asi dobré a stabilní podloží. Ale až ty stopy ve vodě budou, tak to už bude trochu pozdě ne? "
„Bude. Ale to je Hlava 22 - nemáme peníze na vrty - a ty nedostaneme, protože nemůžeme prokázat, že tam něco je. A to nemůžeme prokázat, protože neuděláme sondy...."

A starosta udělal bezmocný pohyb oběma rukama.

Ukázal jsem mu pár papírů, které mi dala Majda (kruciš, proč ji mám zafixovanou takhle?) aby se na ně podíval.
„Jo to, je ono. Jak vidíte, moc daleko jsme se s tím nedostali. Nic pořádného, čím by se to dalo podložit."
„A napadá vás něco co by mi mohlo pomoct? Něco se tu stalo, konflikt, nějaká změna, cokoliv."
„Nevím jestli vám to může nějak pomoct, ale předevčírem tu dělníci ještě makali na těch výkopech. Včera ani dneska nic. A hotovo nemaj, to jste si sám všim. Může to být důležité? "
„Nevím, ale děkuju. Za pomoc i za váš čas."

Dělníci by ho sotva zabíjeli, to přece nedává smysl už vůbec - ale byli tu celé dny, mohli by si všimnout něčeho. Nejsou místní, nebudou nikoho šetřit. Že mi to samotnýmu při tom hopsání sem a tam nedošlo. Je dobrý zlobit se sám na sebe, protože máte toho mamlase pěkně po ruce. Z auta jsem zjistil, že parta cikánských kopáčů bydlí ve městě na ubytovně. Stavím se tam po cestě do hospody. Koneckonců, stejně nemám nic kloudného v ruce. Tak třeba budu mít 2x nic.

Stál jsem u recepce a čekal až se vyřeší konflikt kvůli nefungující televizi na jednom z pokojů, když kolem mě procházel obrovitý dělník ve vaťáku s výrazem naprostého vyčerpání a strhanými rysy v obličeji.
„Kurva, týto čankajškovia robja to jedlo zo zdochlých mačiek do piče."
Karamba. Zejtra si teda nudle u vietnamce nedám.


Recepční prohlásil, že parta cikánů kterou hledám se ještě nevrátila na pokoje a že bych se měl stavit ještě později, ale že včera i předevčírem tu normálně byli, žádný problém s nimi.

Tak jo, nejvyšší čas jít do hospody. Začínám toho štěstí mít nějak moc.