Úklid

První zjištění U Supa bylo, že kolegové se toho nebojí a panáky přišly na řadu záhy. Navíc bych se nebál říct, že šly pěkně v rychlém sledu. Značně nekompromisně.
Druhé, že jsem z formy i v chlastu. No do prčic. Už za mnou jen zaklapnout rakev. Zasmál jsem se Jardovu vtipu na blondýnky a vyrazil si k baru pro colu. Jestli to v sobě trochu nezředím ráno bude mít v mojí hlavě permoník sólo pro kladivo a kovadlinu.

„Nazdar Šerloku. Copak tu hledáš? "
No doprdelepráce. V téhle řiti Evropy člověk vejde ve známost, že je polda sakra rychle. Kouknu odkud přichází hlas. Je to oblečený jako štětka, vypadá to jako štětka, mluví to jako štětka. Co to teda asi bude?
„Doktora Watsona rozhodně ne krásná lady." V rozverné opilosti se mi bohužel nepovedlo dát hlasu natolik ironicko - sarkastický tón jak jsem původně plánoval.

„A nechceš mi náhodou pomoct vyřešit jeden případ? " Ona na mě mrkla. Mrkla. Ježišikriste, copak dnešek neskončí?

„Jako kdo ti ukrad kozy? Zapoměla sis je na prdeli, sory dámo. " Mávnul jsem na kolegy a s nablblým úsměvem od ucha k uchu jsem se nejistým krokem vydal zpět ke stolu. Za mnou znělo cosi o blbcích, debilech, hulvátech, impotentech, vylitejch mozcích. Bylo mi to jedno, ani kreativně nadávat neumí káča. Teď je třeba pokračovat ve tmelení kolektivu spojeném s proplachováním mozku od nečistot z práce. Poctivě.


---


Snažila se vysmeknout, ale z pozice na břiše to nešlo. Klečel jí na zádech a držel za ještě volnou nohu. Každý pohyb rukama jí působil bolest, pouta na zápěstí se zařezávala do kůže. Navíc páska přes oči ji značně deorientovala, i když tušila tušila že je v místnosti stejně tma. Zkoušela se zapřít, ještě z posledních sil se bránit, pot jí stékal po čele. Kudy kam z téhle situace. Až přiváže i druhou nohu už bude úplně bezmocná a nedokáže se z toho dostat. Strach jí dodával sílu, ale váha jeho těla sama o sobě likvidovala snahu o odpor hodně spolehlivě. Pokusila se ho kopnout. Zbytečně. Tiše se zasmál a jen víc utáhl provaz nad kotníkem. Posední možnost obrany zmizela. Chtěla mu aspoň spílat, ale skrz roubík se ozvalo jen trocha nesrozumitelných skřeků.

Chytil ji jednou rukou za vlasy, přinutil ji se ještě prohnout aby byla v opravdu velmi nepohodlné poloze a pak vzduch protlo ostré krítké zasvištění.