Úklid

Úplně na mě vytřeštil oči. Asi ho poprvé někdo obvinil že zavinil vraždu kolegy. Tak příště už aspoň bude chlapec otrlejší.

„Já...já...já...to přece...já...nikdy bych....já, ne, věřte mi že ...já bych nemoh něco takového..."

„Takže jste je poslal pryč abyste si mohl užívat se šéfovou sekretářkou? "

Nojono chlapče, udělala si tam na ten čas úplně nenápadný křížek do diáře. Někdy i drobnost prozradí hodně.

Byl rudej jak komunistická zástava a koukal někam dolů, zřejmě jestli je podlaha na svém místě a jestli se s ní něco neděje. Třeba by se mohla rozestoupit a on by se propadl do plamenů pekelných, čímž by se mu nejspíš hodně ulevilo. Proboha, co se mu na té upjaté semetrice líbí, co na ní vidí... tedy samosebou jeho věc, ale nemá buď vkus a nebo sebeúctu. Případně oboje.

„Ale to s Honzovou smrtí nemá vůbec co dělat!" vyjekl zoufale.

„Co s ní má a nebo nemá co dělat nechte laskavě na mě. Taky jste mi posledně tvrdil, že nevíte o tom, že by tu pan Dvořák řešil nějaké vrty a nebo odpad. A to jste mi jednoznačně lhal."

Musel o tom vědět, mrtvej byl sice svatoušek, ale den není nafukovací a určitě nějaké telefonáty a další věci v pracovní době vyřídil. Jenže ve stole ani ve skříňce žádné papíry nebo poznámky neměl, tudíž byly zašité někde jinde. A tenhle výtečník mi to nechtěl říct aby neměl průser, že se v pracovní době řešily věci co neměly s prací nic společného. Kdyby kápl božsku posledně, nemusel jsem ho teď takhle přidusit. Nakonec mu sepnulo, že dát mi papíry je rozhodně menší zlo než abych propích jejich hrátky na sestřičku a pana doktora. Nebo co tu vyváděli.

„Neřeknete to nikomu, že ne? "

„Jak moc intenzivně na tom pan Dvořák pracoval? "

„ Ono už to jednu chvíli vypadalo, že to asi vzdá, to budou tak dva - tři měsíce zpátky. Ale pak mu začal radit jeho bývalej spolužák co teď sedí na kraji v úřadu pro rozdělování dotací. A dělali na tom nějak spolu."
Pěkně. Spolužák "sedí", ne že pracuje, dělá, maká, hákuje. Ale sedí. Hádám to dost odpovídá náplni práce pro takovou organizaci.
„A o tom spolužákovi co mu s tím pomáhal někomu řekl kromě vás?"

„Ne, to ne. Prý ať o tom mlčím, že to tak bude lepší, kdyby to nevyšlo že by jen bylo větší zklamání. pro všechny. Tak jsem teda mlčel no."

Odvedl mě ke skříňkám a odemkl jednu ze strany.

„Můžete jít. Jo a ty hodinky si kupte radši originály, takhle budete mít na zápěstí brzo vyrážku. Věřte mi."

Počkal jsem až zmizí, natáhl si rukavice a vyndal štos papírů. Začal jsem je pomalu procházet. Poznámky, úřední lejstra, žádosti, posouzení, vyjádření.

A mezi nimi čistý bílý arch s jasným vzkazem, který někdo napsal podle pravítka -

VYSER SE NA TO!