Úklid

Tankodrom ve který se proměnily cesty ve vesnici jsem už překonával zkušenýmy dlouhýmy skoky. Starosta Krpálek si pokuřoval před domem a když mě uviděl, típnul cigárko do popelníku za oknem.

„Jsem si říkal že se u mě určitě ještě zastavíte, vypadal jste dost bezradně minule."

Jakej má pozorovací talent dědek jeden, to bych si měl ověřit.

„To víte, mě se jen tak nezbavíte. Můžu dál?"

Už zmizel vevnitř a nebylo odpověď dobře slyšet. Vyložil jsem si to jako ano. Když jsem míjel popelník s několika nedopalky chvíli mi cukalo v ruce jeden sebrat, co kdyby náhodou? Jenže - i kdyby tam byla shodná DNA tak vlastně co? Ten kdo věděl o časech běžce musel vědět i o popelníku. Neposunulo by mě to nikam. Rozhlédl jsem se po upravené zahradě, pěkné to tu má. Záclona za oknem se trochu zavlnila. Bylo na čase jít dovnitř.

„Asi se ještě párkrát potkáme pane starosto. Kdy vlastně bude hotová ta rozkopaná silnice? "

„Ta už je měsíc hotová podle plánu prací." A starosta rozhodil bezmocně rukama.
„Hrozná firma. Vysoutěžené podle kritéria nejnižší ceny. Snad to dodělaj dřív než umřu."

„Posledně jste mi říkal, že jste byl s panem Dvořákem obíhat nějaké úřady - nemáte od toho doklady? Myslím s kým se jednalo, kdy a tak. Zápisy, schvalovací řízení..."

„Doma určitě ne, ale v mojí kanceláři budou. To víte, pár papírových válek už mám za sebou, takže doklady schovávám i když zrovna nejsou k ničemu. Třeba se změní situace a za rok dva by se v tom dalo pokračovat. Myslíte, že je tam nějaká souvislost?"

„Otázky kladu já když dovolíte" - a zazubil jsem se tak nejmileji jak jen to šlo.

„Nenaštval s tím pan Dvořák někoho? Třeba při té schůzi, když se to prezentovalo. Přece jen by tu byl kvůli tomu větší provoz, těžké stroje, možná nákladní auta pokud by se to muselo odvozit?"

„Tak daleko v tu chvíli asi nikdo nemyslel. Pokud vím nikdo se nezlobil, spíš všichni říkali, že se na to stejně nenajdou peníze. A měli nakonec pravdu."

Takový ten náš hezký český defétismus. Ono to stejně nepůjde. Tak se na to vykašleme zavčasu.

„Asi budete chtít abych s váma pro ty papíry teď zašel, že?"

„Jestli vás to nebude moc obtěžovat..."




Když mi o chvíli později dával desky tak se trochu zarazil.

„Posledně jste se mě ptal, jestli bych nevěděl o něčem co by mohlo pomoct. Tak...samozřejmě nevím jestli to pomůže...to já neumím posoudit..."

„Jen to řekněte, vyloučit se to dá vždycky."

„Věděl jste, že Honza pracoval donedávna v Holandsku? Jeli tam ve třech si vydělat nějaký peníze a on si tam prý vydělal dost.."

Asi jsem vypadal dost natvrdle, protože Krpálek se hned pustil do vysvětlování.

„No mě napadlo...co tráva? Nebo drogy? Oni, jako ta firma kde dělal, určitě jezdí i Holandsko, třeba ...třeba to pomáhal nějak provážet. Ale to je blbost, že jo? Já měl Honzu rád, tak na to pořád myslím a asi už plácám. "

Pablo Escobar z Malíče. No. By si mohl s dědou Hlouškem notovat. Hezky by si spřádali tyhle svoje teorie a neotravovali by mě s nima.

„Děkuju, to s Holandskem jsem nevěděl a prověřím si to. Stejně jako s papírovou válkou - jeden nikdy neví."

Ale jo, ví.


Doma jsem si udělal horu špaget se slaninou a otevřel desky s nápisem Richard. Kronikář a bývalý učitel se nezapřel, všechno bylo přehledné, výstřižky z novin doplněné popisky a fotografiemi. Zaujalo mne to. Podzemní továrna byla skutečně obrovská. Dobové černobílé fotky měly opravdu autentickou syrovou atmosféru. K tomu koncentrační tábor, osvobození, nezdařený a neúplný odpal. Prohledávání zbytků američany, čechy a nakonec rusy. Pak na mnoho let naprosté zapomenutí. Znovuobjevení. Nové zkoumání. Hledání nešťastníků ztracených v rozlehlých chodbách. Až po dnešek, kdy je v části uskladněn radioaktivní materiál. Zajímavé, opravdu poučné. Nikdy by mě nenapadlo, že u nás za války takovou věc někdo vybudoval. Ještě jsem listoval přílohou a najednou mě špagety málem udusily. Chvíli jsem nevěřícně zíral, pak do sebe naráz naládoval jejich zbytek a poklusem vyrazil ke kanclu s deskama podpaží. To snad není možný.