Úklid

Podle hlášení velícího byl domek už skoro celý přerovnán od sklepa po půdu, ovšem s nulovým výsledkem. Žádný další anonym a nebo další doklady ohledně odpadů, vrtů a dotací tu nebyli. Připadalo mi nutné se omluvit Majdě, která seděla v kuchyni u stolu a nepřítomně míchala čaj.


„Mrzí mě, že Vás musíme takhle ještě obtěžovat. Ale věřte mi, bylo to nutné."

„Já to chápu, to se neomluvejte."

„Nedával Honza někam papíry co už nepotřeboval? Na podpal? Nebo nebalil něco do starých novin?"

„Ne, na starý papír tu byla krabice, tu občas odnesl do kontejneru."


Tázavě jsem se podíval na dva příslušníky. Ti pochopili a nepříliš radostně vyrazili ven hledat kontejner na starý papír.


„Prý dřív pracoval nějaký čas v Holandsku. To jste se už znali?"

„Znali, ale chodit jsme spolu začali až se vrátil."

„A co tam vlastně dělal?"

„Jeli tam s klukama makat na stavbách, že si vydělají. Honza uměl dobře řeči, tak pak už spíš pomáhal s organizací. Vzpomínal na to v dobrém, dost ho to nakoplo. Začal jinak přemýšlet, pozitivněji."

„A nějaké problémy? Potíže?"

„O ničem takovém nemluvil."


Vzal jsem si ještě kontakt na jejího otce, zařadil ho do desek, rozloučil se a nechal ostatní ať to dodělají. Cestu k autu mi zkřížil starosta.


„Pane Řezníčku, jak jste na tom? Můžete mi něco říct? Lidi jsou nervózní, pořád se ptají a já...já vlastně nic nevím." Rozhodil rukama. A nevypadal vyděšeně.

„Já nemůžu ohrozit vyšetřování, to snad chápete..."

„Vy zase pochopte, že mají strach. Taková věc ... všichni se tu známe, teď se každý zamyká, ve vesnici je takové mrtvo, každý jen sedí doma."

„Pokud to pomůže tak jim řekněte, že se nemají čeho bát. K další vraždě už nedojde, žádný sériový vrah tu po svobodě neběhá."

„To není moc."

„Je mi líto, víc opravdu nelze. Ale co vám můžu říct, že Honza na penězích na vrty pracovat nepřestal. Zkoušel vyběhat dotaci z Regionálních projektů, dotáhl to opravdu daleko. Myslím, že byste v tom měl pokračovata dokončit to. Stavím se za vám s podklady, jak je nebudu potřebovat."

Teď dostal strach.