Úklid

Krušné ráno je nejlepší začít sezením v kanclu. Konečně dorazily výpisy od operátorů, takže si udělat malý rozbor jestli se z nich něco nevyloupne. Po dvou hodinách studování, kombinování a kontrol nezbylo než konstatovat, že je vše podle očekávání, žádný z mobilů se v inkriminovaný čas nenacházel jinde, než by měl a ani výpisy hovorů a sms se nezdály být něčím zvláštní, pouze normální pracovní a nebo soukromá komunikace.

Následovalo přehrabávání e-mailů a dokumentů, které technik extrahoval jak z pracovního tak domácího notebooku oběti. Ani zmínka o anonymu, výhrůžkách či čemkoli nezákonném. Všechno vypadalo úplně běžně - tj. občan se o cosi snaží, úřad vysvětluje proč nemůže vůbec nic dělat a firma si opatrně kolíkuje hřiště. Trošku jsem si připadal jako rozhodčí fotbalového zápasu, na který nedorazilo žádné z mužstev, ale plné ochozy chtějí vidět padat góly.


U oběda mi zazvonil telefon. Niky? Proč? Co se sakra děje?

„Řízku stavíš se večer? Musím ti něco říct."

Zněla jakoby před chvílí brečela, což mi k ní vůbec nesedělo.

„Vždyť jsme se tak domluvily, proč bych neměl? Stalo se něco?"

„Někdo nás spolu včera viděl a vyslepičil to Janině."

Tak to teda místní tamtamy fungujou proklatě rychle, zdá se že v Litoměřicích moderní technologie netřeba, staré a osvědčené dokáží nemožné na počkání.

„ No a? V čem je problém? Jsme snad dospělí, tak proč se v tom angažuje? Stejně bych si o ní kolo neopřel."

„ Už jsem od ní měla dva telefonáty. Vyšiluje a vyhrožuje. Že když ne ona, tak nikdo. Rozumíš tomu? "

Jo, rozumím. Když ne já, tak nikdo. Konečně mi to secvaklo.

„ Niky, nějak přežij do večera, stavím se a něco vymyslíme aby dala pokoj. Ano? "


Chvíli jsem přemýšlel. Možná by stálo zato zkusit uvést kola dějin do pohybu. Trošku popostrčit, jen tak docela jemně a nepatrně. Úplně decentně.

Vzal jsem do ruky telefon a začal všechny obvolávat s tím že pozítří bych potřeboval kratší informativní schůzku. Nejprve automechanika Mrázka a pak i všechny ostatní zainteresované. Nakonec mi zbyl Mojma, který se sice zdráhal zařídit schůzku zároveň se svým otcem, ale použití výrazů jako naprosto zásadní pro další vývoj případu, zcela nezbytná konzultace, vyjasnění důležitých okolností a rychlé ukončení vyšetřování se ukázalo jako vedoucí ke kýženému cíli. Slíbil, že zařídí a budou mne čekat.