Úklid

Stál jsem spolu s ostatními nad mrtvým útočníkem. Nakrátko ostříhaný, udělaný. Sportovec. Bejvalej polda a nebo voják. Těžké boty, taktické rukavice, tmavé oblečení a přes to navrch neprůstřelná vesta. Technik mu pátral po kapsách a hledal doklady, peněženku plus další drobnosti. Balistiku skutečně měl a profesionální, nic laciného. Všechny moje zásahy do ní ji pořádně prohnuly, ale skrz neprošlo nic. Naštěstí to schytal do horní části levého stehna, krku a hlavy. Stejně vydržel víc než kůň.

Pravou ruku měl omotanou nějakým hadrem, který byl nasáklý krví. Asi jsem ho v tom baráku přece jen škrábnul. Proto držel samopal potom v levé. Už mu sundaval vestu a pod ní se objevila další rána zakrytá tlakovým obvazem. Takže jsem ho pistolí na začátku trefil 2x? A přesto to na něm skoro nebylo znát? Od auta přišel druhý technik a ukazoval v igelitovém sáčku co v něm leželo na podlaze. Pistole Glock s velkokapacitním zásobníkem. Jasně, proto střílel skoro pořád. A prázdná injekční stříkačka.


Takže panáček byl nadopovanej, takový miluju.

„Jacek Stuhr, Polák. V peněžence má několik set eur, pár stovek našich. Kreditka žádná, jen doklady a nějaké účtenky. "

Polák? Co je to za blbost?

„Vemte mu otisky, pošlete je hned do databáze a ty doklady ověřte. To není možný."



Šel jsem k jeho autu.

„Asi tu toho moc nebude, uvnitř je to auto uklizený, jako nový. Pár napáskovaných zásobníků, vypnutý mobil, nějaké igelity, lana, kvalitní kovová baterka, nepoužitá polní lopatka, nová sekerka a to je všechno."

Chlapec nám sem přijel uklidit a byl na to dobře vybavenej.

„Půjč mi rukavici."

Vyndal jsem navigaci a podíval se na poslední trasu. A pak na její začátek. A pak u sebe na StreetView. Prima, zapadlá ulička a jediný dům kde se mohl ubytovat. No aspoň, že bydlel v Praze a ne někde na konci světa.



Mezitím dorazilo načalstvo a jalo se vše organizovat. Zamířil jsem rovnou za šéfem.

„Co je to tady za bordel?"

Není nad pochvalu pžed nastoupenou jednotkou.

„Dostal jsem ho, ale bylo by dobré okamžitě vyslat hlídku na tuhle jeho Pražskou adresu ať to tam zajistí než se vyřídí povolení k prohlídce a ..."

„To zařídím, ještě něco?"

„Musím se vrátit do starostova domu a zjistit co tam potřeboval."


Když jsem nasedal do auta přišel za mnou technik s doklady.

„Než odjedeš asi bys rád věděl, že je to falešný, perfektní práce, ale falešný. Při běžné kontrole k neodhalení. Kdybych to neověřoval hloubkově, nepřijdu na to. A otisky nic. Nemáme je v databázi. "



Tak falešný doklady. Polský. S těma se mohl snadno pohybovat po celé EU. Fajn.



Starostův dům byl obehnán páskou za kterou stála a živě gestikulovala snad celá Malíč. Jako již tradičně zde se mě pokusil aktivní příslušník odehnat. To se mu nepovedlo, tentokrát jsem mával plackou opravdu hodně znechuceně. A unaveně.

Mrtvý byl přikrytý prostěradlem a krvavé stopy na zdi snímal právě "sněhulák". Nechtěl jsem se tam motat a jen koukal ode dveří jestli si nevšimnu něčeho neobvyklého.

„Můžete mi přinést ten černý igelitový pytel? Víte co v něm je?"

„Víme." maník ho rozevřel. Uvnitř byla železná tyč, která měla na jednom konci zřetelné zbytky kůže, vlasů a krve.

„Bez otisků, úplně čistá a vyleštěná. Ty biologické stopy musíme ověřit v laboratoři."

Já nic ověřovat nemusel a věděl. Takže to bychom měli. Pro nic si nepřijel, naopak, něco přivezl.