Úklid

Setrvat tam bylo už celkem zbytečné. Sedl jsem do auta a vytočil Mojmírovo číslo.

„Dobrý večer, omlouvám se jestli ruším, vím že je pozdě, ale musím s vámi opravdu velmi nutně mluvit. Hned."

„Dobrej. Jsem v autosalonu, zazvoňte až dorazíte, přijdu vám otevřít."

Vyťukal jsem do telefonu ještě - Mam akci Niky, ozvu se az budu moct, nevim jestli to pujde zitra a vyjel.


Mojma seděl za stolem a lahev whisky byla plná už jen z jedné třetiny. Nevím kolik z toho padlo dnes, ale vypadalo, že si zavdal řádně. Každopádně sklenička na stole byla naplněná skoro po okraj a nezdálo se, že by ředil.

„Já vím proč tu jste, už mi volala sousedka."

„Upřímnou soustrast, je mi to líto." Jo to víš že jo kamaráde, ani prd. Tvůj fotr byl pěkná svině, ale já potřebuju informace, takže...

„Dostanete ty co mu to udělali? Dostanete je, že jo?"

„Uděláme co půjde. Ale potřebuju vaši pomoc, jsem skutečně v dost velké důkazní nouzi a jakákoli informace co to mohlo být za lidi, jaký vztah měli k vašemu otci a nebo proč se to stalo by mi velmi pomohla."

„Ale táta s nima určitě neměl nic společného. Nic. Zloději co chtěli u starýho chlapa krást a on je přistihl. Co jiného."

„Zloději, kteří loupí u starých lidí obvykle nejsou ozbrojeni automatem ani nemají doklady cizích státních příslušníků, to mi věřte."

Jenže Mojma byl k nezastavení. „Kolik za to můžou dostat. 20 let nejmíň že jo? Hajzlové, starýho člověka takhle...ty svině..."

„Jeden už za to dostal trest nejvyšší pokud můžu něco prozradit. Ale opravdu jste si jist, že není něco čím byste mi mohl pomoct?"

„Sejmuli ste ho jo? To je dobře, to je dobře." a kopnul do sebe celého panáka na ex. „Já se s žádnejma takovejma zlodějema nepaktuju a táta taky ne, takže byste měl honit ty ostatní a ne se mě tu takhle vyptávat, víte? Vy totiž jste placenej z mejch daní, víte to?"

No konečně. Tak fajn, jak chceš kamaráde, ty nejseš ten kdo tahá za delší konec.

„Vidím, že si úplně nerozumíme a asi jsem se nevyjadřoval úplně zřetelně, takže ... Víte, ono jsou totiž v podstatě dvě možnosti vyšetřování. Buď si na něco vzpomenete, pomůžete mi se pohnout z místa, já půjdu honit další pachatele a v papírech si to už ošéfuju aby o podílu vašeho otce na tom všem bylo jen nezbytné minimum." Dramatická pauza pro větší efekt. „Nebo setrváte ve svém mlčení, já se vrátím do jeho domu hledat spojení mezi ním a tím mrtvým útočníkem, protože tím pro mě případ končí. Mám vraha, mám vražednou zbraň a ještě si vlastně můžu vybrat jestli vraždu Honzy Dvořáka přišiju jemu a nebo vašemu otci. Nebo jestli bude v lepším případě jen spolupachatel."

„To nemůžete, to nesmíte!"

„Ujišťuju vás, že můžu."

„Volám advokátovi."

„Určitě volejte. Pak jste ovšem zvolil možnost číslo dvě a já odcházím. Nemám žádný zájem o nějakou dohodu o které bude vědět nějaká třetí strana." A zvedl jsem se z židle.

„Tak počkejte sakra, musím se trochu rozmyslet."

„Ještě bych dodal, že pokud zvolíte první možnost měl byste v rámci sdílené bolesti a společného neštěstí podpořit finančně vy osobně a nebo vaše firma nějakou částkou těhotnou vdovu, která by jí ulehčila se splácením hypotéky. Věřím, že dokážete být velkorysý."

„To je vydírání!"

„Ne, to je jen upozornění, že by dědictví po vašem otci mohlo být zablokováno předžalobním opatřením."

Mojmír si držel hlavu v rukách a dýchal hodně ztěžka.

„Já ale fakt nevím jak bych vám pomohl. Fakt nic nevím."

„Cokoliv, cokoliv neobvyklého, zvláštního...nějaká událost, něco co k vašemu otci nesedělo? Ničeho takového jste si nikdy nevšiml?"

„Zvláštní bylo tenkrát to, že se táta chtěl odstěhovat do Malíče, když už tady nemohl dělat starostu. Byl tu zvyklý a najednou že musí na vesnici, že město není pro něj. že mu tam v důchodu bude líp."

„No a dál? Tohle nezní úplně neobvykle."

„Zanedlouho potom jsme slavily jeho narozeniny a on hodně pil. Pak už jsme tam seděli jen sami. Vzal mě kolem krku a řekl mi - "Zatracenej Frinovsky, zatracenej archiv, kvůli němu musím pryč synku, ale to bys nepochopil. A kdybys o něm někdy slyšel, tak mi hned dej vědět.""

„Frinovského archiv?"

„No asi. Protože tenkrát večer jsem mu to samozřejmě odkýval. A ráno když jsem se ho na to ptal, tak mě odbyl ať na to zapomenu a nestarám se, že byl opilej."


Seděl zkroušeně za stolem a hrál si se sklenkou. Nevypadalo to, že by byl schopen vydolovat z alkoholem zmoženého mozku ještě něco.


Venku jsem koukl na mobil, psala Niky. Jasne.Dej na sebe pozor ty muj biftecku. Biftečku! Já jí asi udělám ze zadečku sekanou!


Zvedl jsem telefon a zavolal operačnímu aby mě spojil s hlídkou před místem odkud vyrazil ten falešný Polák. Co kdyby se tam něco dělo. Pro jistotu.

„Ta hlídka byla zrušena. Vyšší priorita. Už jsou pryč."

Cože, jaká vyšší priorita? To si ze mě zase někdo dělá prdel? Dá se tu vůbecněkomu věřit a nebo se na někoho spolehnout?

Skočil jsem do auta, opět prošlápnul plyn a vyrazil do Prahy ve stylu pirátů silnic.