Úklid

Zastavil jsem v uctivé vzdálenosti od cíle cesty, vzal si bundu, zkontroloval pistoli, natáhl ji, odjistil. A vyrazil do liduprázdné ulice s pistolí v pravačce pod bundou. Trochu přihrben, mírně vrávoravě. Prostě ožrala co se vrací z tahu. Oskara bych za to asi nedostal, ale což.

Jen jsem se vyloupl zpoza rohu začlo to vypadat dost bledě. Svítily jen dvě lampy na postkomunistické řady různě záplatovaných hal a mezi nimi skrčená znárodněná vilka podlého kapitalisty. Měsíc i hvězdy za mraky mi taky moc nepomáhaly s odhadem situace. Jen na pozdní hodinu se mi zdálo, že počet aut a dodávek poměrně nekoresponduje s odlehlostí místa. Chvíli jsem se opíral ramenem o roh a zkoušel odhadnout jestli je někdo uvnitř. Nevypadalo to.

Nakonec jsem vyrazil po druhém chodníku vpřed s tím, že zkusím obhlídku domu a najdu si nějaké lepší a hlavně nenápadnější místo na pozorování . Jenže po pár krocích bylo zřejmé, že se stínem, který vrhala zídka u branky není něco v pořádku. Lépe řečeno, někdo v něm stojí. A ne sám.



„Prej do hodiny. Mu to trvalo skoro půl druhé. Platíš."

Druhá postava vyrazila ze stínu ke mě.

„No to ti to trvalo ty vole. Bejvals rychlejší. A hlavně mě prosimtě nezastřel."



Pechy! Tedy Petr Pechač. Jinak též kontaktní osoba v BiS pro kriminálku.



„Kdybych věděl, že tě to bude stát víc, přijel bych až zejtra."

„Ty jo, ty zrovna. Vždyť jseš zvědavej jak stará cikánka."

„Hele, tu vyšší prioritu jste si zařídili vy jo?"

„Hádej, můžeš třikrát. A vůbec, tvrdnu tady už dost dlouho, jdeme do nejbližšího nonstopu."

„Ale já potřebuju dovnitř nebo aspoň..."

„Nepotřebuješ. A pojď už."



V baru byla hutná atmosféra, se kterou si čistička vzduchu nevěděla rady, pouze bezradně hučela a tak se z cigaretové mlhy tu a tam vynořil alkoholem zmožený štamgast mířící po různu ke stolu, baru, hracím bednám nebo wc. Zapadli jsme do rohu a udělali si intimčo jak dva buzeranti.

„Asi to neuslyšíš rád, ale mám ti poděkovat žes dostal Olega. Měli jsme doteď jen zlomek jeho otisků, takže když se komplet objevil v databázi bylo to fakt slušný haló. "

„No tak teď ho máte celýho. Oleg. A dál?"

„Dál nijak, prostě Oleg. Specialista na úklidové záležitosti a tak různě."

„No príma. Řekneš aspoň kdo mi tak vroucně děkuje a pro koho ten chlápek dělal?"

„Naši přátelé, kterým pár lidí už uklidil."

Tajemnej jak Pýthiino proroctví.

„A předpokládám, že ti přátelé se právě přehrabujou v tom jeho kvelbu kde bydlel."

„Přesně tak. Zatímco ty si pěkně počkáš na soudní příkaz a naplánuješ tu prohlídku někdy pozdě dopoledne aby měli dost času, co říkáš?"

„Asi je docela fuk jestli tam po nich najdu prdlajz dřív nebo pozdějc co?"

„Chytrej kluk."



Pomalu jsem srkal džus a uvažoval jak daleko asi bude rybníček Brčálník, protože atmosféra dospěla do bodu kdy by se dala krájet.

„Tak to vyklop Řízku, jak ses na něj dostal?"

„Hele, že vy budete chtít pomoct s prohlídkou jeho auta a věcí tak aby to nebylo nápadný?"

„To se dělá odpovídat kamarádovi otázkou? Jasněže budeme. A ty nám pomůžeš. Moc rád viď?" Zazubil se.

„Co za to? "

„Budeš mít dobrej pocit, to není málo ne? " zase se zašklebil. „Hele uznej že nic, tohle nesmí proláknout ven. Ani to že víme kdo to byl, ani to že tu teď amíci hledaj každej chlup. By se KGB nelíbilo."

„To se už FSB vrátila k osvědčenému názvu zase?"

„Ještě ne, ale metody a lidi jsou tam pořád stejný."

„Hele Pechy, co kdybys mi kromě dobrýho pocitu sehnal vašeho analytika se specializací na Rusko? "

„To jako teď hned?"

„Jako hned teď. Radši budu debatovat u džusu s někým inteligentním, když už tu ztvrdnu čekáním než se odtamtud tvoji kamarádíčci vybatolej."

„Ten bude mít radost." Zase se zakřenil. Já ho dneska ani nedokážu naštvat? Je to se mnou vážně čím dál horší.

„Pochval ho stejně jako mě, to určitě zabere." A šel jsem ven se nadechnout trochy čerstvého smogu.