Úklid

Asi po dvou hodinách vyplněných především tlacháním o Pechyho milostných eskapádách s vdanýma paničkama (ten kluk měl vždycky zvláštní záliby) a zakončených moudrem "jsem mu píchal manželku, tak von mě propíchal gumy u auta" si k nám přisedl zjevně naštvaný postarší chlapík.

„Prej je tu nějaká akutní potřeba mé účasti. A doufám že je opravdu velmi akutní, protože..."

„Tady ten pán tvrdí že vaše účast je bezpodmínečně nutná a zásadní." umyl si ruce Pechy.

„Ano, to je pravda. A ty bys měl jít zkontrolovat jestli mi tam na tu ranní prohlídku nechaj amíci aspoň tu vilu."

„Když myslíš. Bavte se dobře pánové." Načež zmizel v kouřové mlze.

„Takže?"

Chlápka vytáhli buď z pěkného snu a nebo z postele s rozdováděnou pornohvězdou podle tónu který to pronesl.

„Potřebuju poradit s něčím, co podle internetu a vyhledávačů není a ani asi nebylo."

„Rusové si moc nepotrpí na zveřejňování dokumentů na internetu. Zvlášť některých."

„Potřeboval bych od vás slyšet kdo to byl Frinovskij. A co měl za archiv. Prostě co to byl Frinovského archiv. Nebo Frinovský archiv."

Úplně mu zasvítili očička jako kocourovi co uviděl misku smetany. Nebo mě, když uvidím štíhlou dlouhonouhou, dlouhovlasou, prsatou...sakra.

„Ne, řekl jste to správně, Frinovského archív. A co o něm víte vy?"

„Jen to, že se kvůli němu vyplatí zabíjet. Je to dost?"

„ Dobře, takže abych to vzal nějak od začátku - Michal Pavlovič Frinovskij byl z těch pánů s planoucím srdcem a čistýma rukama. Šéfoval nejdříve Oděsské NKVD a posléze Kyjevské. A potom, potom se stal šéfem HSStB NKVD."

„HSStB? V těch sovětských zkratkách jsem se vždycky ztrácel."

„Hlavní správa státní bezpečnosti. Jinak řečeno - tajná policie uvnitř tajné policie. Takže žádní příštipkáři co vybírali obviněné podle telefonního seznamu."

„To byla asi hodně vysoká funkce. Podřízen přímo Stalinovi?"

„Ne, tím se stal až ve chvíli, kdy byl pověřen velením Správy zvláštních útvarů."

„A to bylo zase probůh co?"

„Tajná policie, která dávala pozor na tajnou policii, která dávala pozor na tajnou policii."

Chvíli jsem myslel že si ze mě dělá legraci. Ale při pomyšlení na ruskou posedlost matrjoškami jsem se začal bát, že to může být pravda.

„Zní to neuvěřitelně? Nebojte, už končíme, žádná další policie nad nimi už nebyla."

Ufff...i tak se to začíná trochu zamotávat.

„A tenhle pán si vedl svůj osobní archiv. Na ostatní soudruhy aby bylo kam sáhnout, když došlo na nějaké vnitrostranické přetahování."

„Ale to mluvíme o třicátých letech, taková věc je přece dávno zapomenutá. V Moskevských procesech vyřadili jednu část soudruhů po válce další...koho by něco takového zajímalo?"

„On soudruh Frinovsky se nachomýtl u jedné zajímavé záležitosti. Přijel 21. června 1941 s vojenskou komisí na inspekci 122. stíhacího leteckého pluku."

„Den před napadením SSSR dělal vojenskou inspekci?"

„Ano. A aby to bylo ještě zajímavější, tento konkrétní pluk dostal před jejich příjezdem rozkaz odmontovat ze strojů výzbroj. Jak kulometnou tak kanonovou."

„To už zní zajímavěji. V takové napjaté době odzbrojit letecký pluk? Byl umístěn jako záložní a převelen?"

„Kdepak, žádný týlový záložní pluk. Nacházeli se skoro na hranicích, nedaleko Grodna."

„A když skopčáci zaútočili tak se stalo co?"

„Tak se stalo co se stát muselo. 22. června se velitel Západního zvláštního okruhu nacházející se na témže letišti zastřelil. Krátce poté co jej navštívili dva pánové v kožených pláštích. nebo to tak aspoň stojí v protokolech. Zajímavé na tom je to, že to nebyl žádný starý zasloužilý kancelářský generál, ale Hrdina Sovětského svazu, nositel Řádů Lenina, Rudého praporu a tak dále, bojoval ve Španělsku, na východě s Japonci. Žádný bývalý letec, nebo bývalý stíhač, měl osobní bojový letoun, který používal pokud potřeboval. A bylo mu jen 34 let. Poté "moskevská komise" odjela, protože jejich letadlo bylo zničeno při útoku."

Analytik se na mě podíval asi jestli se mi nekouří z uší. To je přece šílenství.

„To přece nedává žádný smysl." Proč by někdo dal zastřelit velitele, který splnil rozkaz? Pravda zvláštní rozkaz. Ale rozkaz je rozkaz a ty se plní, o těch se nediskutuje.

„Protože uvažujete podle toho jak vás to učili v dějepise. Věrolomný útok nacistických hord na mírumilovný Sovětský svaz. Tak to opravdu smysl nedává. Jenže pokud by mír vydržel a třeba došlo 23. června k bombardování Grodna letouny s nacistickými výsostnými znaky a Sovětský svaz na tuto neslýchanou provokaci odpověděl protiúderem s tím, že hlavní síly podle sovětské rozvědky měli Němci soustředěné stále ještě proti Anglii. Protože je pravda co se říká - Stalin nevěřil, že na něj Hitler nezaútočí. Ale ne proto, že s ním měl podepsanou smlouvu, koneckonců sám tyhle cáry papíru jak s oblibou říkal porušoval vždy když se mu to hodilo, ale protože že měl 10x více mužů, 4x více letadel a 3x více tanků. A utajenou mobilizaci v běhu."

„A vy říkáte že dokument o té provokaci by mohl být v tom archivu? "

„Já říkám jen to co se stalo dál. Frinovský měl pracoviště v Kyjevě ze kterého se dostal ještě před uzavřením pověstného kotle. Jenže Stalin se zlobil a udělal proces se všemi škůdci, kteří to tam podle něj nezvládli. Ovšem veřejného projednání se nedožil, zemřel při výsleších. Je pravděpodobné, že se snažil zachránit si holý život a tak nakonec promluvil o dokumentech které měl. Což bylo naprosto zbytečné. Umučili ho."

„Takže Rusové o archivu věděli, jenže pro něj nemohli když v Kyjevě byl germán."

„Přesně tak. A ti zase nevěděli že tam Rus něco takového nechal. Každopádně se nic nedělo až do Německého ústupu. Při demolicích na něj narazili. Jenže ustupovali a jen ho vzali sebou. Těžko je mohlo napadnout co vlastně mají. Každopádně pod taktovkou SS prošel Polskem a tam se jeho stopa ztrácí. Někteří tvrdí že se dovezl k nám do Malé pevnosti Terezín, ale není to prokázané. Pravděpodobně ho některý z důstojníků chtěl mít v záloze pro vyjednávání s Američany."

„Dokumenty o tom, že válku na východní frontě chtěl začít Ivan místo skopčáka...to by bylo ...to by bylo neuvěřitelné. A ještě dneska by to dokázalo zacvičit s jejich politickou scénou. Velká vlastenecká je jejich posvátná kráva na kterou se nešahá." Takhle a jedině takhle to celé mělo logiku.

„Přesně tak. Mitrochin, Litviněnko a další k tomu archivu přinesli zlomky informací, ze kterých je poskládaný příběh co jsem právě vyprávěl. Vy víte kde je?"

„Vím kde se někdo snažil aby se nehledal."

„I to je dost." Zvedl se a zavrtěl hlavou. „Víc mi neříkejte, nechci to vědět. A neříkejte to ani Pechymu. Nikomu to neříkejte. Pokud...víte co."

„Vím. Díky."

„Hodně štěstí." A rozplynul se v mlze jako by nikdy nebyl.