Petrohrad - Epilog

Do Petrohradu dorazili za pět týdnů. Pjotra Alexejeviče nalezli v táboře. Měl náramnou radost, že je plukovník živ a zdráv, ba dokonce i jeho paže se začala opravdu zlepšovat, jak to prorokoval novopečený plukovník René. Znovu ji cítil, ale byla stále těžká jako z olova, a aby s ní co dělal, na to nebylo zatím ani pomyšlení.

A plukovník zavedl cara v doprovodu pruské kněžny k loďce a předal mu jako dar tři vojáky s tím, že se ukázalo, že to oni milého Pierra tenkrát přepadli a že je Pjotrovi dává, neboho nemalých problémů dostali i jeho samého. Ten se nejprve strojeně usmíval, ale s každým dalším plukovníkovým slovem nucenost v tom usmání se mizela, až se nakonec usmíval zcela přirozeně.

A zasedli spolu ke stolu v táboře a povídali si a povídali o všeličems, nato vytáhl plukovník onen dokument, který sepsal doma, a přistrčil jej k Pjotru Alexejeviči.

Pjotr Alexejevič rozkázal donést inkoust a brk a hotovil se smlouvu, která stvrzovala spojenectví mezi Gonami a Ruskem ve válce proti Švédům, podepsat. Pierre mu prozradil ještě něco – při rozmluvě s britským generálem v zámku v Ykkhó si vydupal ještě jednu věc, a sice že také Británie podpoří Rusko. Vzhledem k tomu, že v prvních chvílích bitvy ještě s generálem ve stanu o tomto tématu debatovali, a tehdy ještě generál věřil, že mají Goňané přesilu, a nutno poznamenat, že se možná i bál, souhlasili Britové, že to doma projednají.

Pruská kněžna Henrietta jim donesla vodku. Když ji pokládala na stůl, zezadu ji objal jakýsi muž a ona se lekla tak, že upustila vodku a převrhl také kalamář s inkoustem, který se roztekl po stole a zmáčel listinu. Pjotr Alexejevič nazlobeně vstal, ale plukovník se smál a řekl, aby to nechal být, vždyť beztoho má u sebe opis. Teď byl rád, že si s ním dal tu práci. Henrietta tedy unikla bez trestu a smlouva byla přeci jen podepsána.

Plukovník si pomyslel, že ho doma čeká nejedna nepříjemnost, až to bude otci vysvětlovat…