Za Axela Fössra / Třicátá kapitola - Damon

Už před Vánoci minulého roku, opouštěje ležení u La Fort, vyhledal Damon Hugo Hulaimé Katariinu Bour, aby jí poskytl se svou družinou doprovod domů. Ono „domů“ nakonec označovalo jeho domov. Ubytoval ji v reprezentativním sídle, které jindy využíval, když ho hodlal navštívit Richard VI. Sám dosud žil tam, kde dříve, a pomaličku domov opravoval, často dokonce osobně. Válka byla obklopena dobou nejistot a penězi si nemohl dovolit plýtvat ani někdo tak nechutně bohatý jako Damon.

Katariina Bour u něj přebývala necelý týden, ale pak mu poděkovala, prohlásila, že už je dostatečně oklepaná, a vrátila se k rodičům.

Damon v klidu pokračoval v opravě. Peněz měl dost díky prodeji Alfréda Fössra Axelu Fössrovi i díky kořisti, kterou získal v La Fort. Poplatek, který na Švédech vynutil za opuštění pevnosti, sice musel odevzdat králi, ale něco málo tajně odcizil. Tak malé částky si nikdo nevšimne, ale mně přesto pomůže, říkal si.

Damon právě tančil s Ilsou d’Elzzbierppe, svěřenkou plukovníka d’Agoulle. Ilsa d’Elzzbierppe byla vysoká a půvabná dívka, i když měla trochu širší ramena. Měla po svém otci tmavé hnědé vlnité vlasy, které nechala navzdory módě rozpuštěné, aby lemovaly její oválný obličej s malými milými ústy, drobným nosánkem a zvědavýma zelenýma očima. Vypadala pořád jako dítě, i když měla už za rok oslavit dospělost. Co jí Bůh přidal na kráse tváře a vlasů, ubral na jiných ženských půvabech. Ilsa měla plochá nevýrazná ňadra, která se vůbec netvářila, že by se hodlala začít chovat jako ňadra ženy, ale boky měla široké a s rozením dětí by patrně problém neměla. Ještě rok však měla čas. Jinak to bylo děvče nevýrazné, neumělo příliš zpívat, i když si občas něco zazpívalo, tančilo… inu, dobře a nebylo nadané na jazyky. Umělo stěží francouzsky. Co ale umělo přímo výborně a co vlastně byla jediná věc, ve které – jak svému příbuznému prozradil plukovník d’Agoulle – vynikalo, byla hra na spinet.

Pomalu s ní dotančil a zamířil ke stolům, aby se osvěžil vínem, když se otevřely dveře a v nich stanula… ona. Katariina Bour. Damonovi se zdálo, že nikdy neviděl krásnější bytost, trochu zaraženě si uvědomil, že možná ani Vera nebyla tak krásná bytost. Ano, bytost. Stvoření ve dveřích totiž nemohlo být člověkem. Vlastně vypadalo dosti jako přezdobený dort. Bývalá komorná vévodkyně d’Agoulle měla vlasy v nádherném složitém účesu propleteném bílou a pastelově růžovou a modrou stuhou, účes jako by ještě zdokonalil její obličej s živýma očima. Měla na sobě modré šaty, modré… Damon miloval modrou barvu, krásu až pompéznost a přepych. Katariina Bour to vše ztělesňovala.

Po zbytek plesu už Damon netančil s nikým jiným než právě s ní. Pohybovala se s půvabem, grácií a lehkostí, a přesto se mu zdálo, jako by ji něco tížilo a jako by byla většinou myšlenkami jinde.

„Trápí vás něco, má paní?“ otázal se s účastí v hlase.

Katariina Bour zaváhala. „To… jen… Nevykládejte si to prosím zle, netušíte, jak jsem ráda, že jsme se opět setkali. Toužila jsem vědět, že…“ Odmlčela se. Mnohem tišeji dodala: „Že jste v pořádku, že jste mi… tedy… že jste nepadl v nějaké bitvě.“

„I mé oči na vás rády opět hledí,“ uklonil se dojatě Damon.

„Opravdu jsem šťastná,“ přestala na okamžik tančit ona a důvěrně se dotkla jeho ruky. „Jen se stalo moc jiných věcí, které nemohou než mne trápit.“

„Mohu pomoci, mademoiselle Bour?“

„Ne, nemůžete,“ špitla bledými rty. „S tím, že moji bratři padli v bojích, nic nenaděláte. A s tím, že nedávno skonal i můj otec, také ne. Je to ironie… Zdědila jsem majetek, o který jsem vlastně nikdy předtím neměla možnost se starat…“

„Upřímnou soustrast,“ zamumlal Damon a sklopil oči. Věděl, že by neměl, ale zvědavost ho pálila natolik, že se skoro neslyšně zeptal: „Co se stalo?“

„Můj otec…“ Katariina zrudla. „Stydím se za to, můj pane, ale… vám věřím, a proto vám prozradím pravdu. Oficiálně můj otec spadl z koně, ve skalách, zřítil se…“ Mluvila čím dál tišeji. „Ale skutečná pravda je, že koně vůbec neměl. Opil se v obyčejné hospodě a… zřítil se do strže.“ Nepatrně přidala na hlase. „A mí bratři? Znáte příběh Antigony, můj pane?“

Damon něco nesrozumitelného zamručel. Samozřejmě, že jej znal, ale bylo tak příjemné ji poslouchat…

Katariina s elánem vyprávěla. „Moji bratři,“ skončila posmutněle, „byli jako Polyneikés s Eteoklem.“

„Ale vy nejste Antigona,“ řekl Damon měkce. „Nejste, že ne?“

Katariina na něj zvědavě pohlédla.

„Já jen, že jinak by mezi námi byl strašlivý věkový rozdíl…“

Rozesmála se.

Té noci se spolu poprvé milovali. Za dva dny společně odjeli k její matce a Damon požádal o její ruku. Protože se o Katariinu Bour ucházel tak bohatý a vlivný ženich, svatba byla rychle dohodnuta. V květnu si Damon Katariinu vzal za manželku a ona přijala jméno Katariina Bour-Hulaimé. Neměla nejmenší tušení, že se tak stala budoucí královnou Gon.