Za Kiery Tërrové / Stá desátá kapitola - Damon

Stejná síň, kde se před téměř devatenácti lety konaly zásnuby plukovníka d’Agoulle a Světlany Nikitovny Saforovové a Richarda VI. a hraběnky Tërrové, nyní měla posloužit zcela jinému procesu. Panovník nechal síň vyklidit, aby nechal oběma soupeřům co nejvíce prostoru. Dveře z trůnního sálu byly zataraseny stolem, na němž stál džbán bílého vína a dvě křišťálové číše. Nalevo od něj stál hlouček dvořanů. Naproti stolku stála tři křesla a hodiny, symbolicky situované za nimi. V prostředním křesle seděl napjatě se tvářící generál Hulaimé, po jeho pravici jeho manželka Katariina Bour, po levici hraběnka Kiera Tërrová. Vedle Katariiny stál menší stolek s občerstvením pro tuto urozenou trojici. V držácích po stranách dvou francouzských dveří nalevo a napravo od křesel hořely pochodně.

Z dokořán otevřených dveří po pravici urozené trojice se jako první do síně nahrnuli sekundanti a lékař. Alexandr Sall se postavil napravo od stolku s vínem, kapitán Simon Sym a Vladimír Nikitič Jankovljev nalevo. Následně vstoupil ministr financí, který se posadil do křesla do první řady dvořanů. Teprve po něm vešli poručík Fyr a plukovník Venceslav Sym. Poručík přistoupil k Alexandru Sallovi, plukovník ke svému synovi. Dvě dvojice se daly do šepotu. Hodiny za Damonem Hulaimé a jeho dámami ukazovaly půl deváté, když ministr hospodářství a kapitán gardy předstoupili před panovníka.

„Zopakujte prosím, sekundanti, nahlas všem přítomným, na jakých pravidlech jste se dohodli,“ vyzval je autoritativně ten.

Kapitán Sym zasalutoval. „Oba duelanti mají k dispozici zbraně gardy, vyjma zbraní palných. Kromě nich smějí použít cokoliv, co mají v dosahu. Smějí použít všech dostupných prostředků včetně všech způsobů boje ovládaných gardisty, aby protivníka zneškodnili. Opakuji: zneškodnili. Souboj potrvá do první krve, doslova. Jo, málem bych zapomněl, je zakázáno nože vrhat s cílem protivníka zranit. Oba muži jsou ale gardisté, skvěle vycvičení ve vrhání nožů. Proto je jim umožněno tohoto umění využít ke znehybnění protivníka. Jestliže však soupeř bude nožem zraněn, automaticky vyhrává souboj, protože ten, kdo nůž vrhl, porušil pravidla. To je myslím vše, generále.“

Damon kývl. Sekundanti byli domluveni a jemu tedy nepříslušelo do dohodnutých pravidel dále zasahovat. Vložit se do věci směl jen tehdy, pokud by se muži nebyli s to smluvit sami. Smutně se podíval na omluvný a nesouhlasný výraz Alexandra Salla. Pochopil, že pravidla veskrze vymyslel a určil pouze kapitán, ministr hospodářství byl proti důstojníkovi gardy jako malá myška proti slonovi.

„Ještě než souboj začne,“ promluvil, „žádám na obou duelantech, aby svlékli uniformy. Tady a teď nejsou plukovník a poručík gardy, jsou jen dva muži, kteří spolu bojují.“

Oba mlčky uposlechli a podali kabátce uniforem svým sekundantům, kteří se mezitím vrátili na svá místa.

„Ještě moment,“ ozval se ministr hospodářství. „Můj ctěný… kolega…“ ušklíbl se, „pozapomněl na dvě věci. Zde je víno, oba se ho mohou v průběhu souboje napít. Dostanou na to minutovou přestávku, jestliže o to požádají zdviženou paží. A konečně si smějí vzít jednu věc… pro štěstí.“

„Proti tomu protestuji!“ vyskočil ze svého místa Publius Christian d’Elzzbierppe. „To by si klidně mohli vzít i dýku navíc!“

Ministr hospodářství se na něj nevinně podíval. „Měl jsem samozřejmě na mysli zjeména nějaký šátek od jejich dámy, byl bych to řekl sám, kdybych nebyl přerušen.“

Ministr financí se rychle uklidnil a zase se posadil. Mírně upil červeného vína.

Venceslav Sym bez zaváhání zamířil ke své manželce, nechal se od ní políbit na tvář a kolem paže uvázat bílý šátek.

Poručík Fyr přešlápl na místě. Někteří, zejména ministr financí, se začali hihňat, evidentně neměl nikoho, kdo by mu štěstí popřál. Tu však k poručíkovi přišustila Agrippina Fössrová-Sallová. Sklopil pohled a poklekl před ní. Rty se sotva znatelně dotkl její ruky. Dívka ho uchopila za ruku a kolem nadloktí mu zavázala šátek. „Zachránil jste mé dítě,“ řekla tak, aby ji bylo slyšet. „Snad tenhle šátek ochrání vás. Alespoň tak vám můžu sama poděkovat.“

„Dost už těch ceremonií!“ zvolal vášnivě poručík a pohodil hlavou, jak to dělával. To gesto s ním bylo jaksi neodmyslitelně spjato.

Damona nepřekvapilo, že na sebe oba důstojníci pro první boj tasili šavle. Plukovník Sym opisoval zápěstím lehké kroužky a balncoval na špičkách, Fyr stál nehnutě a bedlivě soupeře sledoval. Jako první se vrhl do útoku. Šavle se s třeskem střetly. Několik minut boj nezajímavě stagnoval. Pak se však poručíkovi stala pozoruhodná nehoda. Jeho sok stál právě zády ke stolku s vínem, u nějž stáli sekundanti a lékař. Fyr si nakročil, energicky se rozmáchl šavlí a chtěl soupeře zasáhnout do ramene, ale ten bystře uhnul. Fyrova šavle prolétla kolem jeho paže, proťala vzduch mezi džbánem vína a jednou ze sklenic a zasekla se do dřeva. Vězela tam tak pevně, že přestože za ni poručík chvíli škubal, nedokázal ji vyprostit. Rychle zvedl paži nad hlavu, opřel se o stůl a rukávem košile si otřel z čela pot. Jeho sok obrátil oči v sloup. Poručík sáhl po sklenici, kterou mu jeho sekundant naplnil, a žíznivě se napil. Konečně se mu podařilo zbraň uvolnit a obrátil se právě včas, aby vykryl plukovníkův výpad. Soupeř na něj zle dorážel, tak tvrdě, že se poručík pod jeho výpady zachvíval a několikrát se mu nohy při neochotném ústupu zapletly, až se zapotácel a div neupadl. Jeden plukovníkův výpad ho málem zasáhl do tváře. Pak se sám ohnal po svém soupeři jako po otravné mouše a trefil ho mezi krk a rameno. Rychle odstoupil a oba sklonili špičky zbraní, aby mezi ně mohl vejít Jankovljev a na zraněného se podívat.

„Nekrvácí,“ zněl jeho výrok.

„Pokračujte,“ vybídl duelanty panovník naprosto bezbarvým hlasem.

Teď první zaútočil Sym. Roztrhl Fyrovi košili tak, že kdyby byl poručík stál jen o půl kroku blíž, plukovník by ho byl vyvrhl jako rybu. Kůže však ani nebyla zasažena a duel pokračoval. Fyra už nicméně jednotvárnost souboje unavovala. Obratně se přikrčil před jedním plukovníkovým výpadem, a když se napřímil, v levé ruce držel nůž. O okamžik později se stejná zbraň blýskala i v druhé ruce Venceslava Syma. Vyrazili proti sobě s novým elánem, šavle zablokovala výpad šavle, nůž zachytil nůž soupeřův. Asi půl minuty jako by se ani nepohnuli, stáli proti sobě jako dva býci zaklesnutí rohy a přeltačovali se. Najednou plukovníkovi uklouzla noha. S výkřikem překvapení sebou praštil o zem. Fyr vyrazil nožem proti jeho noze, ale druhý gardista se bleskurychle odkulil. Rychle se zvedl na nohy, a protože z nějakého důvodu neměl najednou v ruce zbraň, vrhl se k dokořán otevřeným dveřím do menšího salonku, jako by prchal. Vrátil se s židlí a s hravou lehkostí zachytil několik Fyrových výpadů. Záhy ho připravil o šavli. Zvedl paži na znamení, že chce pauzu, vyrazil ke stolku, hmátl po džbánu a nalil si víno tak divoce, že málem přelil. Stejně hltavě a zbrkle ho vypil, takže mu zaskočilo. Velitel gardy však neztratil ani vteřinu. I když prskal a dusil se, vyřítil se pro své zbraně. Fyr právě odkládal vlastní číši. Než stihl vzít svou vlastní šavli, Sym na něj zaútočil. Jenomže bleskurychlý poručík se přikrčil, udělal kotoul do strany, a když zase pružně vyskočil na nohy, držel už nože oba dva. S vítězoslavným leskem v očích je před sebou zkřížil v neprostupné obraně, jakou použil i proti samotnému ministrovi financí. Někdy v průběhu boje přišel o stuhu ve vlasech a nazrzlé kadeře mu teď padaly na ramena a do obličeje, divoké stejně jako poručík sám.

Sym byl zkušený. Zjevně pochopil, že se dostali do bodu, ze kterého by se hodnou chvíli nemuseli nikam pohnout, a hodlal souboj uspíšit. „Je povoleno všechno!“ zvolal s neurčitou emocí v hlase a vrhl se ke stěně. Nikdo zpočátku zjevně nechápal účel tohoto kroku, záhy však pochopili všichni. Plukovník chvilinku váhal, pak odhodil šavli a místo ní uchopil do ruky pochodeň. Zaútočil nožem na Fyra, který zbraň okamžitě snadno zachytil vlastními noži. Najednou se mu v očích objevil běs. Pozdě si uvědomil, že se chytil do pasti. Plukovník se rozmáchl a nasměroval pochodeň proti jeho ruce. Damon viděl, jak Fyr pevně scvakl čelisti. Prudce se otřásl, když se ho plameny dotkly, ale nevydal hlásku a neuhnul. Pevně čelil svému sokovi a hrdě na něj civěl, i když měl v okamžení oči plné slz. Uvolnil nože a učinil zoufalý výpad proti plukovníkovi. Ten uskočil, aby ho zbraň nezasáhla. Fyr si žvýkal vnitřní stranu tváře a mrkal, aby lépe viděl, slabě se chvěl a rty měl mírně sešklebené. V rukou úporně svíral zbraně.

Plukovník zdvihl paži a odešel se ke stolu napít. Sklenici si dolil hned dvakrát a potom naplnil číši Fyrovu. Přešel k němu.

„Chcete se také napít?“ zeptal se.

Poručík chvíli nereagoval, pak se zkroucenými rty mírně kývl.

„Tak na,“ ucedil plukovník a vychrstl mu obsah sklenice do tváře a k nohám.

Fyr si hřbety rukou setřel víno z obličeje a zachvěl se bolestí. Ministr financí zatleskal.

Venceslav Sym zaútočil. Vyrazil proti Fyrovi holou pěstí. Poručík udělal krok dozadu, aby získal čas vytvořit před sebou obranu z nožů… a to byla jeho zkáza. Noha mu podjela na louži vína, a když se pokusil získat zpět rovnováhu, zapletl se do převržené židle. Se slabým výkřikem se skácel na podlahu. Než se stačil zvednout, byl u něj jeho sok. Zdravou ruku mu přišlápl a na zraněnou převrhl onu osudnou židli. Pak mu špičkou boty vyhrnul košili a přiblížil pochodeň k jeho boku. René Adam Fyr zalapal po dechu. Stiskl rty tak pevně, až byly úplně bílé. Zůstal potichu jako pěna, ale jeho strachem ztuhlá tvář se rychle začala jako by hroutit sama do sebe, vypadala menší a menší… Na líce se mu vyřinuly slzy. Proti své vůli několikrát zasténal, škubal sebou, házel sebou, kroutil se, zmítal nohama v šíleném tanci agonie a pokoušel se plukovníka kopnout, ale marně. Venceslav Sym k němu něco pronesl, ale slovům Damon nerozuměl.

„Dost už!“ zařval Alexandr Sall. „To není duel, ale mučení!“

Hraběnka Tërrová úplně zezelenala. Těžce se zvedla a před pachem masa, který zvolna naplnil síň, utekla pryč. Damonova manželka Katariina naopak seděla s hlavou na prsou, jako by byla usnula.

„Plukovníku!“ okřikl důstojníka velitelsky Damon. Velitel gardy konečně odstoupil, aniž by se na panovníka podíval. Zjevně věděl, že přestřelil. „Ministr Sall má pravdu,“ pokračoval rozzlobeně Damon. „Později to spolu dořešíme. Jankovljeve!“ houkl na lékaře, který se podle jeho názoru k poručíkovi loudal příliš lenivě.

Vladimír Nikitič Jankovljev s nečitelným výrazem Fyra prohlédl a spolu s Alexandrem Sallem mu pomohli na nohy. „Nek… nekr…“ Ryšavý Rus chvíli nedokázal ovládnout hlas. „Nekrvácí,“ těžce ze sebe vymáčkl. Bylo znát, že s poručíkem hluboce soucítí. Damon na tom nebyl jinak, ale ani on to nesměl dát najevo. V duchu ale ještě zvýšil svůj obdiv ke gardistům. On by něco takového nevydržel.

Poručíkovi se zamotaly nohy a úplně se na svého sekundanta pověsil. Prudce pohodil hlavou, aby dostal z obličeje divoké kadeře. Zatímco rozdýchával bolest, rozhlédl se kolem sebe. Tvář zkřivil nevolí. V rukou pořád křečovitě svíral nože a nejspíš by je nedokázal pustit, ani kdyby sám chtěl. Najednou se slabým heknutím zvedl paži, uchopil nůž za špičku a vrhl jej proti zdi. Nůž se ve vzduchu třikrát otočil kolem své osy a přibodl ke stěně košili na boku plukovníka Syma, který právě vracel pochodeň na původní místo. Ten se lekl a mírně sebou škubl. Poručík upustil druhý nůž na podlahu. Znovu zvedl paži a dopil zbytek vína. Potom s prázdnýma rukama přešel ke svému soupeři. Několikrát během těch pár kroků to vypadalo, že nedojde. Znovu se rozhlédl po místnosti. „Jak že zněla pravidla? Je povoleno vše?“ zeptal se s důrazem na poslední slovo. „Potom je povoleno i tohle.“ Rozmáchl se a udeřil pěstí plukovníka do obličeje. Ten si sice okamžitě přitiskl ke tváři ruce, ale mezi prsty mu protékala temná krev. Poručík se na něj chvíli díval a pak vytrhl nůž z jeho košile. „Zdá se mi, že vidím krev,“ utrousil nevinně. „A… ano, moje krev to není. Duel asi skončil, že?“

„Ano,“ souhlasil panovník. Několik přítomných se zasmálo a i on musel skrýt úsměv.

Ministr d’Elzzbierppe vstal a sám podal Fyrovi víno. Když se poručík zhluboka napil, něco k němu Publius Christian pronesl, ale slovům nebylo rozumět.

„Pojďte, pane poručíku, ošetřím vás,“ odlepil se ode zdi lékař Jankovljev. Alexandr Sall Fyra podepřel a zamířili ven ze síně.

 

Krátce po poledni se šel generál k hradbě vymočit, nočním nádobám nikdy nepřivykl. Když procházel kolem paláce, všiml si poručíka Fyra, jak stojí pod jedním oknem a procítěně německy zpívá. Na okamžik se zastavil a pozoroval ho, přemýšleje, komu okno asi patří… Pak ho potřeba donutila dát se znova do pohybu. Když se vracel, musel se znova zastavit. Překvapeně zíral na dvojici, která teď pod oknem postávala bok po boku. Téměř unisono pěli německé verše a nábožně vzhlíželi k jednomu bodu, jedné komnatě. K hlasu poručíka Fyra se přidal hlas Publia Christiana d’Elzzbierppe.