Nesmrtelná partie - Ota

Pátek odpoledne

Sotva dosedla ke stolu začal zvonit a vibrovat telefon v kapse, přepnula hovor na hlasitý poslech. „ Dobré odpoledne komisařko, u telefonu Eva Horková mluvčí kriminálky, měla bych na Vás a detektiva Klimeše pár otázek, vlastně abych byla upřímná veřejnost potřebuje uklidnit, řekněte mi něco co mohu použít, aniž bych ohrozila probíhající vyšetřování." Detektiv si všimnul výrazu komisařky a zakročil dřív, než stihla promluvit. „ Dobré odpoledne slečno Horková, detektiv Klimeš u telefonu, můžete ubezpečit veřejnost, že na případu pracuje team zkušených kriminalistů a pachatel bude brzy zadržen, nebo něco v tom smyslu." Krátkou pauzu vyplnila bohužel komisařka, „ nebo řekněte pravdu, do dnešního rána šlo o život jen blondýnám a černovláskám, jejíchž křestní jméno začínalo od A do H a jejichž věk, tedy druhé číslo bylo v rozmezí 1 až 8, dneškem platí , že ve hře jsou i muži, což jistě potěší zastánce rovnosti pohlaví".

Sobota

Komisařka požádala celý tým o mimořádnou práci i ve volnu, seděla v kanceláři a probírala se zprávou od patologa. Detektiv Klimeš položil na stůl dva kelímky s kávou. „ Změnil modus operandi, ví že máme slabou stopu, zná naše postupy a metody." Pronesla unaveně. „ Proč to udělal? Profesor mohl jen předvídat další tahy, nebylo jasné, kam ta partie směřuje." Detektiv zcela zbytečně míchal černou kávu bez cukru plastovou lžičkou. „Možná se bál, že budeme znát další tah a příští oběť ochráníme. " Konstatoval detektiv. „ Mimochodem už přišla zpráva z laborky, otisky prstů jsou jen profesora a pak jsou tam nějaké, které nemáme v databázi, ale pochybuji, že jsou našeho vraha, na to je moc opatrný." „ Zkusím požádat kapitána o forenzní tým a dron na pondělní pohřeb, údajně se tam sejde dost lidí a myslím že náš vrah je tak sebestředný, že by se mohl ukázat, třeba budeme mít štěstí."

Neděle

Téměř celé dopoledne věnovala komisařka běhu a cvičení, kolem jedné hodiny vyšla ze sprchy a příjemně unavená si sedla na malou terasu svého bytu, nalila si sklenku pomerančové šťávy a doufala v klidné odpoledne.

Její plány však vzápětí překazil telefon od detektiva Klimeše. „ Ahoj Lindo, kapitán se Ti nemohl dovolat, tak nechal vzkaz u mě, kapitán souhlasí s možností, že by se tam vrah mohl ukázat, takže nám poskytne o co jsi žádala." „ Díky Petře, každá pomoc se nám bude hodit, tak se sejdeme v deset před Motolským hřbitovem ok?"

Pondělí

U Motolského hřbitova se téměř nedalo zaparkovat, komisařka sesedla z motorky a helmu uložila do kufru. Od vstupu do hřbitova na ní zamával detektiv, upravila si černý kostým a vydala se za detektivem, na obloze zaregistrovala policejní dron a na konci parkoviště dodávku teamu z forenzní laboratoře. Doufala, že vrah udělá první chybu a ukáže se. Závěrečná řeč trvala nekonečně dlouho, komisařka se snažila zapamatovat si každou osobu a místo, kterého se dotkla, snad to bude pro sbírání otisků stačit. Uvědomovala si, jak zoufalé je čekat že jim pohřeb pomůže s případem. Její chmurné myšlenky přerušil detektiv Klimeš, „ podívej se na toho kluka co se opírá o lavičku asi třicet metrů nalevo od Tebe." Komisařka pomalu otočila hlavu. „ Nezapadá do skupiny pozůstalých, je o dost mladší, ale na tu dálku toho moc vidět není." Do mikrofonu umístěném v rukávu rychle vydala pár rozkazů pilotovi dronu a teamu v dodávce. Mladík se otočil a vydal se k druhému východu ze hřbitova. „ Mám ho sledovat?" Zeptal se detektiv, který už evidentně postrádal nějakou akci. „To nebude potřeba, otisky a záznam z kamery dronu budeme mít tak do hodiny, navíc to není typ našeho vraha." Zchladila komisařka detektivovo nadšení. „Pojedeme do kanceláře, tady už to stejně končí."

Komisařka byla v kanceláři mnohem dřív než detektiv, rychle se převlékla do modrých džínsů a volného trička, služební zbraň si zasunula do pouzdra u pasu, než dorazil detektiv připravila pro oba kávu. Téměř současně s příchodem detektiva jí zazvonil telefon. „ Recepce Iveta, komisařko je tady nějaký mladík jménem Ota Walter a chce s Vámi mluvit." „ Chce mluvit přímo se mnou?" „ Ano, řekl doslovně pouze s komisařkou Drahovou." „ Fajn, pošlete ho nahoru a děkuji." Detektiv Klimeš se jen ušklíbnul. „ Po smrti relativně známého člověka nás teď bude kontaktovat spousta lidí, kteří nám zaručeně pomohou." „ Já s ním promluvím Petře, zkus zatím zjistit, jestli už mají něco nového z forenzního a potřebujeme to video z pohřbu."

Chvilku po odchodu detektiva se ozvalo sotva slyšitelné klepání na dveře. „ Pojďte dál." Vyzvala komisařka a šla návštěvě naproti. Při vzájemném představování si ho rychle prohlédla, věk kolem pětadvaceti, sportovní postava, nevýrazné volné oblečení, čepice bez loga, značkové dioptrické brýle. Člověk, kterého by si na ulici ani nevšimla. „Posaďte se." Obešla stůl a sedla si naproti němu, ruce si položila na desku stolu, sundal si velký batoh, posadil se a mlčel. Pár vteřin ho pozorovala, jak kouká do země. „ Přišel jste za mnou mlčet, nebo jste mi chtěl něco důležitého říct?" Přerušila mlčení. „ Já jsem profesora znal komisařko, byl jsem dnes na pohřbu." Začal pozvolna. Když to vyslovil, došlo jí, že je to ten kluk, co se opíral o lavičku a z dálky pozoroval pohřeb. Na stole jí začal vibrovat telefon, omluvila se a přijala hovor. „ Lindo máme shodu s otisky z domu profesora a ze hřbitova, ten kluk co se opíral o lavičku." Pravou ruku nechala sklouznout pod stůl k pouzdru s pistolí. Mladík se na ní celou dobu díval „ To nebude nutné komisařko." Hlesnul, než se díval do ústí zbraně. Komisařka stála za stolem, v jedné ruce zbraň a v druhé telefon. „ Petře přijď hned do kanceláře. " Kdo sakra jste a co mělo znamenat, že to nebude nutné?" Obořila se na návštěvníka. „ Jmenuji se Ota Walter, jsem umělecký řezbář, tedy teď jsem už nějaký čas řezbář, jinak jsem dělal pár jiných oborů, třeba psychologii a dost jsem se zajímal o řeč těla, což je důvod proč jsem řekl, že to nebude nutné, poznal jsem to napětí na vašem těle a očích, kromě jiného. Na pohřbu jsem si všimnul BRUSE a bylo mi jasné, že dřív nebo později bych byl stejně předvolán, předpokládám, že máte i mé otisky z domu profesora, tak jsem tady abych Vám to objasnil a pomohl s vyšetřováním." Dveře se s třísknutím otevřely, detektiv Klimeš sahal po zbrani. „ To je v pohodě Petře." Zavolala komisařka a svou zbraň zasunula do pouzdra. „ Byl by jste tak laskav pane Waltere a zopakoval co jste řekl mě?"

Během následující hodiny se komisařka a detektiv dozvěděli, že Ota Walter je obyčejný kluk, jehož po smrti rodičů vychovávala babička, že jak si komisařka ověřila přes IT oddělení je nadprůměrně inteligentní kluk, který má za sebou ČVÚT a několik dalších škol, které zvládl dálkově, profesora poznal, během řezbářského oboru, který ho zaujal a tak se rozhodl, že se to naučí. Dle jeho slov, profesor hledal umělecké řezbáře, který by byl schopen vyřezat figurky při určité části partie z pařezu velkého stromu. Své dílo předal již před třemi měsíci, ale v kontaktu s profesorem byl v podstatě každý den. „ Víte, já šachy nikdy nehrál, samozřejmě jsem věděl co která figurka umí, ale až profesor mi vysvětlil, co každý tah vypovídá o soupeři a to mne zaujalo, takže jsem s ním samozřejmě probíral i každou zajímavou partii, která byla známa, když se zmínil o jeho pomoci policii, tak můj zájem ještě vzrostl, lidi jako figurky, uznejte, to je fascinující". „ Ty jsi magor". Vydechla nevěřícně komisařka. „ Děkuji, doufal jsem, že si v rámci případu budeme tykat". Odpověděl Ota. Detektiv s úžasem sledoval jak komisařce došla slova, to u ní nezažil. Po pár vteřinách se jí vrátila barva do obličeje. „ Umírání lidí Ti přijde fascinující?". „ Lindo, nechápej mě špatně, jen sebevrah ví kdy zemře, ostatní lidé jsou řekněme v rukou někoho , v koho rozumný člověk nevěří, ale hráči této partie určují, kdo kdy zemře a jak, to je fascinující, nicméně, nemají právo rozhodovat o životě a smrti". Dokončil myšlenku Ota. Komisařka ho chvilku upřeně pozorovala. „ Pomoc by se nám hodila, vzhledem k tomu, že o té partii víte, i když by jste neměl, tak budete muset podepsat dohodu o mlčení, nic z toho co se při šetření dozvíte, se nesmí dostat na veřejnost".