Deník Petra a Magdy / Kapitola 1.- Dobrodružství začíná.

„Péťo!“ řeknu Petrovi. „Copak je Magdo?“ Odpoví Petr. „Podívej se.“ Ukáži mu deník, který jsem teď začala psát. „Hm.“ Pokrčí rameny. „Na co ti to bude?“ zeptá se Petr. „Přece tam budeme psát, co jsme prožívali.“ Odpovím. „Aha.“ Řekne hloupě Petr. Petr je můj nejlepší kamarád. Nikdy mě nezklame, ale někdy má takové nudné dny třeba jako dneska. A tak jsem se rozhodla, že ho rozveselím. Nedávno jsem od maminky dostala čokoládu. Potají jsem jí vzala ze šuplíku a otevřela. Nalámala jsem to na kousíčky a šla za Petrem. „Péťo! Nemrač se tak na mně a vezmi si čokoládu.“ Řeknu. „Díky.“ Odpoví a vezme si kousek. „Takže co s tím deníkem?“ zeptá se konečně Petr. „No. Měli by, jsme tam něco napsat jako třeba se představit.“ Navrhnu. „Tak fajn.“ Odpoví Petr a zajde si pro propisku. Začala jsem tedy psát:Milý deníčku. Jmenuji se Magda a je mi 13 let. Mám dlouhé a krásné zrzavé vlasy. Mám modré oči a ráda nosím modré triko a fialovou sukni. Myslím si, že ty barvy k sobě patří. Můj nejlepší kamarád je Petr. Je někdy trochu znuděný tak ho stačí rozveselit čokoládou. Petrovi je 14 let. Má zelené oči a hnědé vlasy. Jeho nejoblíbenější barva je zelená. Zde budeme psát vše, co se stane a všechno co zažijeme. 5. 11. 2045.

„Bude trvat, než dokončíme svůj deník.“ Řeknu. „To ano.“ Odpoví Petr.
Protože byl večer, šli jsme spát. Petr u mne přespával, takže jsme byli do noci vzhůru. Celou dobu jsme si povídali a řešili různé věci. Šli jsme spát až kolem půlnoci. Ráno jsem se probudila i s Petrem. Deník jsem měla pořád u sebe i propisku kdyby se něco stalo. Ale pořád nic. Dokonce i snídaně byla obyčejná. Šla jsem tedy do školy i s Petrem. Byli jsme nevyspaní a nenachystaní do školy. Učitelka hokejka po nás křičela, že jsme přišli pozdě. Hokejka jí říkáme, protože pořád hraje hokej. Pokaždé v tělocviku si musíme zahrát hokej. „Omlouváme se paní, učitelko.“ Řeknu a jdu do třídy. Ve třídě už na mě čeká Terka, která sedí se mnou v lavici. „Proč jsi přišla pozdě?“ zeptá se vlezle. „Do toho ti nic není.“ Odpovím drze. Po škole jsme šli s Petrem domů. Šla jsem pro z, měnu k němu přespat. Když jsme přišli k Petrovi domů, chtěli jsme si udělat teplý čaj. Petr otevřel konvici. A VTOM SE MI ZAČALO DĚLAT ŠPATNĚ! Petrovi bylo asi stejně. Objevili jsme se v nějakém nebi nebo co. Všude kolem nás světlo. A vedle nás byl fialový portál. Chytili jsme se za ruce a vešli jsme dovnitř…….. „Kde to jsme?!“ zeptal se rozčíleně Petr. „Nevím.“ Odpovím mu. Deník jsem mněla u sebe tak jsem tam vše napsala, co se stalo: Milý deníčku. Petr otevřel konvici a ocitli jsme se v nějakém nebi nebo něco takového. Vedle nás byl fialový portál tak jsme tam, vešli. Objevili jsme se někde a vůbec nemám ponětí kde. Deníčku drž nám, palce! Tvůj Petr a Magda. 6. 11. 2045

*Pokračování příště. *