Deník Petra a Magdy. Kapitola 3.- Další dobrodružství.

deník!“ dodám a jdu psát.
Milý deníčku! Neuvěříš co! Byli jsme ve městě Kelsie a tam to bylo dobré. Zastavil se tam čas a my jsme museli jít za Corou, aby její sestru Mandy roztančila a rozjela čas. Bylo mi špatně, když jsme cestovali časem. Ale copak jsme dělali, že jsme se dostali do města Kelsie to opravdu nevím. Doufám, že to zjistíme a půjdeme na další dobrodružství! Magda a Petr. 7. 11. 2045.
„Také by mě zajímalo, co nás dostalo do města Kelsie.“ Přizná Petr. „Mě to taky zajímá.“ Odpovím. „Hele už je večer pojď spát.“ Řekne Petr a jdeme si lehnout. „Dobrou“ řeknu a spím.

„Vstávej, zaspali jsme!“ třese se mnou Petr. „Já jsem si neudělala úkoly!“ řeknu naštvaně. Rychle se oblékáme a pádíme do školy. Hokejka už na nás čekala. „Kde jste zase byli?!“ zakřičí na nás hokejka. Zrovna jsme měli tělocvik. „A sakra teď je tělocvik.“ Zašušká mi Petr do ucha. „Takže teď máme tělocvik!“ zakřičí po celé třídě. „Mazejte se převléct vy spratkové!“ dodala a všichni běželi do šaten. „Miluju tělocvik!“ řekne nadšeně Terka. „Ty její kecy mi lezou na nervy.“ Řeknu Petrovi. „To mě taky. Tělocvik nenávidím.“ Odpoví Petr. „Dnešní hodině nazdar!“ Zakřičí po celé tělocvičně hokejka. „Zdar!“ zakřičí třída a běžíme tři kolečka v tělocvičně. Po rozcvičce měla hokejka vybrat hru, co si zahrajeme. Museli jsme zase hrát hokej! Po škole jsem dostala poznámku za to, že jsem se v tělocviku nesnažila hrát a ještě kvůli tomu, že jsem přišla pozdě. „Já jí tak nesnáším!“ řekne Petr otráveně. Po škole jsme si zašli do cukrárny a koupili jsme si zmrzlinu. „Aspoň něco mi zpříjemní den po škole.“ Řekne radostně Petr. „To ano. I, mě to zlepší náladu.“ Odpovím a jdeme domů. „Co budeme dělat?“ zeptá se Petr. „Nevím.“ Pokrčím rameny. „Uvařím nám čaj jo?“ řeknu. „Tak jo.“ Kývne Petr. Dala jsem do konvice vodu a zapnula jsem jí. Vtom jsme se objevili zase v nebi. Před námi byl portál a tak jsme tam vešli. „Takže za to může ta konvice!“ řekne vítězoslavným hlasem Petr. „Hmm.“ Zamyslím se. „Co se to k nám blíží?!“ řeknu vylekaně. Něco začalo bouchat a šustět.

„Zachraň se, kdo můžeš!“ řeknu a utíkáme i s Petrem pryč, ale bylo už pozdě. Příšera nás dohonila. „Počkejte!“ řekne. „Nejsem příšera, jsem královna Emily.“ Dodá. „Královna? A tak ošklivá?“ řeknu neslušně. „Dávej si pozor, co říkáš. Vím, že jsem ošklivá, ale já za to nemůžu. Proklela mě čarodějnice!“ řekne Emily. „Cože čarodějnice?“ zeptá se Petr. „Ano zaklela mě, a když na někoho šáhnu, zkamení.“ Odpoví Emily. Potáhnu obočí nahoru. „Opravdu!“ řekne naštvaně Emily. „A kde ta čarodějnice bydlí?“ zeptá se Petr. „Na vrcholu hory.“ Řekne Emily. „Tak jdeme tam.“ Řeknu rozhodně. „To nemůžete! Zakleje i vás!“ řekne Emily, ale my už jsme šli. Po cestě jsem psala. Bylo to těžké za chůzi psát ale, dalo se to.
Milý deníčku! Zjistili jsme s Petrem, že nás konvice hází do náhodného světa. Konečně jsme se to dozvěděli. Teď jsme se dostali do dalšího světa. Nevím, jak se jmenuje ten svět, ale vypadá strašně. Teď jdeme na horu za čarodějnicí, aby zničila prokletí Emily. Drž nám palce. Magda a Petr.
8. 11. 2045

„Tohle je dům od čarodějnice!“ ukáže Petr. Dům byl rozpadlý a z něho vycházel kouř. Zaklepeme na dveře. „Co chcete?“ zaskřehotá na nás čarodějnice. „Potřebujeme aby, jste odklela Emily.“ Řeknu. „Neodkleju ani za nic!“ Odpoví čarodějnice. „Ale mohli by, jste pro mě něco udělat?“ řekne nemilým hlasem čarodějnice. „Jen pokud odklejete Emily.“ Řekne Petr. „Tak jo. Udělejte.“ Zaskřehotá čarodějnice a zakucká se.

*Pokračování příště.*