Deník Petra a Magdy. Kapitola 4.- Kouzelné bylinky.

Najděte mi bylinky!“ řekne tajemným hlasem čarodějnice. „Tak jo a jak vypadají?“ řekne v klidu Petr. „Má zvláštní květ, který krásně voní. Květ má modrou barvu a stonek má tmavě zelenou. Roste jen v černém lese a roste jen o půlnoci. Ale není lehké jí nasbírat, protože když na ní šáhnete, začnete kýchat. A kýchat nepřestanete do té doby, než bylinku dáte pryč.“ Řekne strašidelným hlasem čarodějnice. „A kde je černý les?“ zeptám se. „Hned za horou. Ale bylinka roste v jeskyni, kde spí černý medvěd.“ Odpoví čarodějnice a dá nám pytlíček na bylinky. „Tak dobře. Tak my jdeme.“ Odpovím a jdeme. Sotva jsme zavřeli dveře něco, si tam, šuškala pro sebe. „Haha! Oni v černém lese? Tak to mě snad klepne pepka. Umřou, tam co tam vejdou.“ Zasměje se čarodějnice. Už jsme byli za horou a uviděli jsme černý les. „Už vím, proč se tomu říká černý les.“ Řekne Petr. Totiž my jsme skoro les neviděli, protože byl obklopený černou barvou. „Nahání mi to hrůzu!“ přiznám se. „Mě taky.“ Odpoví Petr. Pomalu jsme vešli do lesa. Něco v křoví zašustělo a já skočila na Petra. „Co blázníš?!“ spadne na zem Petr. „Promiň já, myslela, že mě chytíš. Jako v tom filmu.“ Odpovím. „Jo do náruče? O tom ani neuvažuj.“ Řekne Petr naštvaně a pokračujeme v chůzi. „Kolik je hodin? A nemáš baterku? Nic nevidím.“ Řeknu. „Je za 20 min. půlnoc. A baterku mám.“ Řekne Petr. „Cože? Jak může být za chvíli půlnoc, když před chvíli byly 3 hodiny. Půjč mi tu baterku.“ Řeknu udiveně a konečně vidíme.

„Hele není to tam ta jeskyně?“ ukáže Petr na velikou a černou jeskyni. „Něco se z ní ozývá! Není to ten medvěd?“ řeknu vylekaně. „Tak fajn uděláme si plán. Já ho vzbudím a vyženu ho ven, poběžím tam a spět tam a spět až medvěda to unaví a sedne si. Ty zatím jak budu běhat, vletíš do jeskyně a nasbíráš ty květiny jasný?“ řekne chytrým hlasem Petr. „Tak jo. A nechytne tě?“ odpovím. „Neboj, mám dlouhé nohy.“ Řekne Petr a běží zbudit medvěda. Já jsem se šla schovat za jeskyni a až medvěd půjde pryč, vletím do jeskyně a nasbírám kytky. Petr na mě ukázal palec nahoru také jsem mu, ukázala a to bylo znamení, že jsme oba připravení. Předpokládala jsem, že mu to bude trvat tak jsem v rychlosti otevřela deník a psala. Sice jsem na to skoro neviděla, ale něco jsem tam naškrábala.
Milý deníčku!
Už zase máme těžký úkol. Máme nasbírat květiny čarodějnici, aby odklela Emily. Šli jsme tedy do černého lesa najít jeskyni, kde jsou. Ale v jeskyni spí černý medvěd a tak jsme si s Petrem udělali plán. No spíš on ho udělal a to je jedno. Teď čekám, až vyžene medvěda ven. Doufám, že vše vyjde, drž nám palce!
Magda a Petr
8. 11. 2045

Už jsem slyšela medvěda, který utíkal z jeskyně. Rychle jsem vletěla tam a bylinky začaly růst. Měla jsem štěstí, že je půlnoc. Bylinky dorostly a já je chytla a utrhla. V tom jsem začala kýchat. Kýchala jsem a kýchala. Konečně jsem měla plný pytlíček, ale vtom za mnou bručel medvěd. Byla jsem velmi unavená s toho kýchání ale, snažila jsem medvědovi uniknout. Nešlo to, spala jsem, když na mě šáhl. Byla jsem tak unavená, že jsem mu usnula v jeho velké tlapě. Probudila jsem se v černé jeskyni. Petr tam byl semnou a medvěd zrovna usnul. „Proč jsi usnula?!“ řekne naštvaně Petr. „Promiň, ale ty bylinky jsou strašné! Víš jak je to únavné kýchat a při tom sbírat bylinky?! Taky si to někdy skus!“ odpovím a Petr mě obejme. „Promiň, nejlepší kamarádko.“ Řekne. „To nevadí. Nejlepší kamaráde.“ Odpovím mu a přitisknu si ho k sobě. „Musíme zmizet!“ řekne potichu Petr a vezme mě za ruku. Šli jsme spolu potichu kolem medvěda. Konečně jsme vyšli z jeskyně, ale najednou se před námi objevily monstra a my jsme běželi a běželi, ale nemohli jsme najít cestu ven. „Já už nemůžu!“ řeknu. „Musíš! Pojď tuhle cestu znám!“ řekne Petr a strčí do mě. Monstrum na mě natáhlo ruku a my jsme vyšli z černého lesa. „Poběž! Musíme odsud vypadnout!“ řekne Petr a bežím na horu kde je čarodějnice.


*Pokračování příště. *