Paralelní svět-II-8

Noční ulicí se velkou rychlostí řítil nákladní vůz. Ten řídil major Karel Pokorný, který měl na očích brýle pro noční vidění. Za ním jelo několik vozidel a také dvě motorky s německými vojáky.
„Pane majore. Zahněte první ulicí doleva a pak druhou doprava!“ uslyšel hlas nadporučíka Mirka Vincenta v naslouchátku.
„Dobře. Kde tam budete?“ řekl tázavě do mikrofónku, který měl zasunutý za límcem.
„To se brzo dozvíte,“ sdělil mu podplukovník Michal Novotný.
Do hluku motorů se náhle ozvalo několik dávek ze samopalu. Major letmým pohledem do zpětného zrcátka spatřil jednu z motorek, která jela včele pronásledovatelů. O několik vteřin později jen lehce snížil rychlost a přes okraj chodníku vjel do vedlejší ulice. Poté opět sešlápl pedál od plynu. Voják na motorce se vzápětí rovněž vřítil do oné ulice.
„Ty jsi mi nějaký rychlík,“ pomyslel si Pokorný a prudce dupl na pedál od brzd. Přitom narazil hrudí na volant a současně ve zpětném zrcátku zahlédl, jak jedoucí motorka se řítí na náklaďák. Německý voják brzdil a pokusil se strhnout motorku do strany. Hned nato však narazil do levé zadní části vozidla. Major sešlápl pedál od plynu a zároveň přes dveřní okénko postřehl motorku. Ta dopadla na bok a v téhle poloze projela napříč ulicí. Současně ve zpětném zrcátku uviděl bezvládně ležící postavu.
„Nevyplácí se jezdit po městě nepřiměřenou rychlostí,“ řekl na adresu vojákovi, před jehož tělem se snažilo vyhnout jedoucí vozidlo, přičemž do něho ze zadu narazilo další auto. A obě vozidla poté narazila do zdi domu.
„To se vám povedlo! Rychle jeďte do tý druhý ulice!“ ozval se mu v naslouchátku hlas podplukovníka, který vše sledoval na obrazovce monitoru v automobilu. Ten měl kolem sebe ochrannou clonu proti hluku i spatření.
„Za chvíli tam budu!“ řekl Pokorný, když projel velkou rychlostí kolem první ulice. A o pár desítek metrů dále začínala druhá ulice. Současně ve zpětném zrcátku postřehl blížící se motorku s vozíkem. Za okamžik se ozvala opět střelba. Ještě více sešlápl pedál od plynu. O několik vteřin později střílející německý voják zasáhl zadní kola nákladního vozidla.
„Do hajzlu!“ vydralo se z úst majorovi, který se křečovitě držel volantu a stále nesundával nohu z pedálu. Náklaďák v plné rychlosti šel do strany. Rychle se jej snažil vyrovnat, přičemž náhle jel přímo na novinový stánek, který byl na rohu ulice. Vytřeštil oči a snažil se nákladní auto strhnout do strany. To se mu ale nepovedlo. Poté následoval náraz. Ulicí se rozlehla velká rána. Stánek byl smeten a rozdrcený odhozen na stranu. Vzápětí bok náklaďáku dřel o zeď domu a zpětné zrcátko se přitom ulomilo. Pokorný rychle točil volant doleva a náhle před kapotou uviděl svažující se nepříliš širokou ulici.
„Před vámi jsou schody!“ ozval se v naslouchátku výkřik nadporučíka.
„Pokusím se je sjet!“ vyhrkl, načež přední kola nákladního automobilu najela na první schody. Na sedačce nadskakoval a několikrát se praštil o volant i dveřní okénko. Současně se ozvala rána, kterou vydalo prasklé kolo.
Němečtí vojáci na motorce užasle sledovali, jak náklaďák jede po schodech. Dojeli rychle na začátek schodiště a seskočili z motorky. Ještě chvíli sledovali divokou jízdu nákladního vozidla, které za okamžik narazilo do zdi domu pod schody.
„Teď už nám neuteče!“ vyhrkl jeden z nich a oba se poté rozeběhli s namířenými samopaly po schodech dolů. Do ulice nad schodištěm dojela vozidla s dalšími vojáky. Podplukovník Novotný a nadporučík Vincent strnule hleděli na obrazovku monitoru, na niž viděli dvojici běžící německých vojáků. Ta poté seběhla schodiště a přibližovala se k náklaďáku, který byl několik metrů pod schody.
KONEC OSMÉ ČÁSTI