Paralelní svět-II-9

Po nárazu nákladního auta byl major Karel Pokorný chvíli otřesen, ale rychle se vzpamatoval.
„Pane majore, běží k vám po schodech dva vojáci!“ uslyšel varovný hlas nadporučíka Mirka Vincenta v naslouchátku. Přitom pohlédl do zpětného zrcátka, co bylo na straně spolujezdce. Díky brýlím pro noční vidění v zrcátku uviděl postavu Němce. V kabině se přikrčil a přelezl na druhé sedadlo. Stále přitom hleděl do zpětného zrcátka, aby poté prudce levou rukou otevřel dveře. Zároveň se vyklonil s pistolí v ruce, kterou měl stále nastavenou na tiché střelbu a střílení uspávacích střel. Hned zbraň zalícil na vojáka, který pozvedl samopal. Rychle účinkující uspávající střela Němce zasáhla. Současně zarachotila krátká dávka ze samopalu, při niž major seskočil a přitiskl se na dlažbě. Kulky prolétly nad ním a zasáhly dveře a roztříštily jeho okénko. Mezitím už voják klesl bezvládně na zem.
„Druhej Němec se přitisknul k zadní části korby!“ hlásil mu hned nadporučík. Pokorný se na zemi převalil pod náklaďák, načež uviděl mezi zadními koly nohy německého vojáka. V následující vteřině pocítil Němec ostré štípnutí v levé noze. Chytl se rukou za onu nohu, aby poté zavrávoral a sesul se pomalu na dlažbu. Major rychle zpod nákladního vozu vylezl a rozeběhl se do ulice vedle domu, do něhož vůz narazil. To už po schodech sbíhali další vojáci.
„Utíkejte pořád tou ulicí. Jedeme vám naproti!“ sdělil mu nadporučík, který vše sledoval na monitoru. Do něho přenášelo obraz miniletadélko, které mělo v sobě zabudovanou mikrokameru. To dálkově ovládal, přičemž jel v automobilu, co měl kolem sebe ochrannou clonu proti spatření i hluku. V autě s ním seděl podplukovník Michal Novotný, který po přestřelce s Němci byl zraněn a jen díky injekci proti bolesti byl při vědomí.
Kolem nákladního vozidla proběhlo rychle na třicet vojáků, kteří dále běželi do uličky, kterou prchal major Pokorný. Ten také utržil lehčí zranění, ale přesto rychle sprintoval. Za sebou slyšel práskání výstřelů, ale díky spoře osvětlené uličce ho kulky míjely. Za okamžik doběhl k rohu ulice.
„Pozor! Za rohem je strážník!“ varoval ho nadporučík.
„Zatraceně!“ procedil mezi zuby a hbitě vběhl za roh. Přitom spatřil běžícího strážníka, který držel v ruce pistoli.
„Stůj!“ vykřikl na něho český strážník. Major však pohotově vystřelil. Uspávací střela zasáhla strážníka do hrudi a ten se zhroutil na ulici. Hned kolen něho proběhl a sprintoval ulicí, která byla bohužel dobře osvětlena. Přitom se ohlížel za sebe a brzo uviděl první vojáky, jak vbíhají na začátek ulice. I oni ho spatřili.
„Za chvíli jsme u vás!“ ozval se z naslouchátka hlas podplukovníka Novotného. Mezitím se ulicí rozlehla střelba. Pokorný zaběhl za povoz, který stál na rohu další ulice, kterou jelo auto s jeho kolegy. V pokleku obouručně zalícil pistoli na jednoho Němce a toho po stisknutí spouště zasáhla uspávací střela. To také byla poslední, kterou měl. Teď už musel střílet normálními kulkami. Rychle proto přepnul zbraň a hned pokračoval v tiché střelbě. Dalšího vojáka zasáhl a ten rozhodil rukama a dopadl na ulici. Hned vypálil na další dva vojáky, načež v pistoli vyměnil zásobníky. Kolem povozu svištěly kulky a některé se do něho i zarývaly. Vystřílel další zásobník, přičemž zahlédl ulicí jet automobil, který kolem sebe neměl ochrannou clonu. Což bylo z toho důvodu, aby mohl nastoupit.
„Už vás vidíme!“ sdělil mu nadporučík Vincent.
„Já vás taky!“ řekl do mikrofonku, který měl zasunutý za límcem, Rozeběhl se při chodníku naproti němu a zároveň zasunul do pistole plný zásobník. Nezapomněl se dívat za sebe a za včas uviděl, jak dva vojáci vybíhají zpoza rohu. Uskočil za kmen stromu a hned na ně vypálil. Němci střelbu opětovali, ale jednoho vzápětí zasáhl do břicha. Ten vykřikl a svalil se na chodník. Druhý se přikrčil za povozem, přičemž střílel ze samopalu. Do kmenu stromu za nímž se major kryl se zaryla sprška kulek. Zároveň vedle stromu zastavilo auto. Na něho voják také pálil, ale protože bylo pancéřové jeho střelba byla neúčinná. Nadporučík s brýlemi pro noční vidění stáhl dveřní okénko a z něho několikrát na onoho Němce z pistole vystřelil. A ten se poté za povozem sesunul na dlažbu. Pak hned Pokorný nasedl a kolem vozu se opět vytvořila ochranná clona. A němečtí vojáci, kteří doběhli na roh jen překvapeně hleděli do prázdné ulice. Tou rychle couval automobil, jehož samozřejmě už nemohli vidět ani slyšet.
„Jak je vám pane podplukovníku?“ zeptal se major.
„Nic moc. Ale to zvládnu. Co vy?“ otázal se.
„Ruka bolí a ucho taky. Ale na umření to není.“
„V jednu chvíli to vypadalo, že se z toho domu živý nedostanete,“ mínil nadporučík.
„Tohle byla šílená akce,“ zkonstatoval Pokorný.
„To tedy ano. Náckové budou pěkně naštvaný a budou po nás všude pátrat. To bude nebezpečný pro začínající vodboj. Mám vobavu, že jsme negativně vovlivnili historii Protektorátu v tomhle paralelním světě,“ pronesl Novotný.
„Kdo mohl vědět, že do toho baráku vtrhne gestapo a vojáci,“ řekl Vincent.
„Určitě nás čeká vysvětlování v našem světě,“ mínil podplukovník a muži pak mlčeli, zatímco auto řízené počítačem jelo nocí směrem k jejich tajné základně.
KONEC