Neit,paní zemí západních

Neit už si zvykla,že často bývala sama v domě,jen s Elis a Mel.Ostatní odjížděli na dlouhé plavby,aby sehnali potřebné věci,pár peněz,ale hlavně aby se dozvěděli nové informace.Tentokrát však odplul Pilgrim jen s malou posádkou.
Pan Ewenson byl nemocný a Felixovi se vůbec nechtělo.Mel i Neit chtěli plout s ostatními,ale neměl by se kdo starat o nemocného a děti. Agi,Antonio,Tom a Charlie odpluli brzy ráno,ještě předtím jim však pan Ewenson dal pořádné kázání. „Pokud by se naskytla příležitost koupit noviny,byla by to pohádka,ale tím nemyslím,že to budete zkoušet za každou cenu a hlavně nemluvte o ostrově a o Neit.Dávejte si pozor na potulné rybářské lodě a kluci,pozor dáte i na Agi,jasné!“ Říkal výstižně. „Ale Georgi,přece nejsem malá holka.“ Napomenula jej slečna. „Ale jste žena,to stačí.Pokud se ocitnete by i v malém podezření,vezměte nenápadně nohy na ramena a alou pryč.Dávejte na sebe pozor.“ Pak se rozloučili,Mel s Charliem nenápadně zmizeli za domem a Neit a Antoniem šli do jejího pokoje. „Chtěla bych jet s tebou.“ Postěžovala si. „To tak,ne je dobře,že nejedeš.jenom bych měl o tebe ještě větší strach.Ale pravda,byli bychom spolu a nestískalo by se mi tak.“Usmál se a Neit ho objala. „Dávej tam na sebe pozor.“Řekla. „Já vím,jako vždycky.Bude se mi stýskat,ale nejpozději za měsíc jsme zpátky.“ Pevněji Neit objal a pak ji políbil na krk. „Hej,to ne,teď ne,nebo tě nepustím.“Pískla. „Dobrá,už bych měl jít.“ Políbil ji a pohladil po tváři. Neit jen stála a dívala se, jak Antonio vychází ze dveří. „Jo,Neit…“Vrátil se. „Miluju tě.“Řekl a dlouze ji políbil. „Taky tě miluju,tak utíkej.“Pomalu ho pouštěla za ruku,ale Antonio jako by nedokázal odejít.Opět ji objal a políbil. „Ty blázne!“ Špitla,když ji položil na postel a chtěl začít líbat.
„Zase na tebe budou čekat.Ne,nelechtej mě.“ Zasmála se Neit.Antonio ji ještě naposledy políbil a utíkal dolů ze schodů.Neit jen ležela na posteli a měla zavřené oči.Někdo zaklepal. „Tak co, zase samy…proč musí někam jezdit tak často?!“Rozčílila se Mel. „Já vím,ale co my s tím zmůžeme?“ Ptala se smutně Neit. Bohužel jim nezbývalo nic jiného,než být opět samy. Pan Ewenson byl pořád ve svém pokoji a studoval různé mapy a knihy,Elis a Felix si hráli venku a Neit s Mel chodily každý den na pláž vyhlížet Pilgrim. Čas se až nepříjemně vlekl.Melani byla v čajovém salónku a měla na tváři naprosto nepřítomný výraz. „Mel?“ Probudil ji Felix. „Hm,co?!Už jsou tady?!“ Vykoktala ze sebe. „Pan Ewenson nás chce všechny v jídelně.“ Řekl a otočil se. „Myslím,že mi stačí jediný pohled a je mi jasné,jak se vám po všech stýská,nejste jediní,i já bych už konečně měl plný dům.Bohužel mám pro vás špatnou zprávu.Prosím,radši si sedněte.“zvážněl.Neit si s Mel vyměnila vystrašené pohledy. „Byl jsem v pracovně,když se zapnula vysílačka a v ní jsem rozpoznal Tomův hlas: je bouře,silný hurikán,Agi je nemocná,má velkou horečku.
Mám strach,že ztroskotáme,nevíme ani kde jsme,pokud nás někdo slyšíte,pomoc: Pan Ewenson odvrátil oči od papíru. „Teď mluvil Charlie…“Polkl: Dědo,jestli nás slyšíš,nic nedělej,ne že se nás pokusíte hledat,je to moc nebezpečné,až příliš nebezpečné. Pokud to slyšíš jen ty a nikdo jiný neříkej to ostatním,nebo…nechci aby byla Mel smutná,jen…kdybych ji už neviděl…že je ta nejkrásnější holka pod sluncem,a že ji moc miluju,sbohem dědo: Mel začaly téct slzy a zhroutila se do křesla.Neit jen koukla na pana Ewensona a ten kývl. „Poslední zpráva,která přišla před necelou půl hodinou posílal Antonio.“ Zahleděl se do papíru.: Je to konec,z téhle bouře se jaktěživ nedostaneme.Je to hrozné,jako by se na nás hněvali všichni bohové.Musím vám pane Ewensone podat zprávy,to poslední můžu udělat. O Neit se zajímalo plno lidí v Dilí,když jsme pluli okolo jedné rybářské lodi,byl na ni nějaký mladík a říkal,že hledá dívku,popis seděl na Neit,měl asi 22 a stejné oči jako Neit,nejsem si jistý,ale co když to byl její příbuzný?Musím končit,ztrácím spojení,jak řekl Charlie,nehledejte nás.Sbohem přátelé.A Neit…vždycky ji budu milovat,a řekněte ji,že se sejdeme na druhém břehu…: neit nebyla schopna slova,jako by ji někdo vyříznul srdce a pak do rány lil žhavé olovo.Plakala,všichni plakali.neit vzala Elis do náruče a objala ji.Celé její šťestí byl Antonio a ten byl teď někde na moři nebo už mrtvý.
Pan Ewenson se zavřel u sebe v pokoji a nevycházel ven.Melani,Elis a Felix teď trávili celé dny u Neit v pokuji.Ač venku svítilo slunce,všem stékal po tvářích déšť a v srdcích měli neutichající bouři. Neit pořád vzpomínala na první chvíli,kdy se mu podívala do očí,kdy ji poprvé chytil za ruku,kdy poprvé…měla pocit,že už se nedokáže zhluboka nadechnout,byla bez duše,bez srdce…celá pomalu umírala.Elis měla noční můry a plaka bez přestání,Felix přestal mluvit a vyhýbal se všem.Mel seděla na posteli ,v rukou měla Charliovu nejmilejší košili , do které si utírala uslzené tváře a ze které se snažila zapamatovat vše naprosto vše co miloval Charlie a milovala ona,ale každá její myšlenka skončila u vzpomínky kdy se poprvé políbili.Bílý dům se stal černým a nikdo již nežil pro krásu přírody ani pro lásku…všichni se stali vadnoucími kytkami,které už nikdy víc neměly zahlédnout slunce.