Nový život - 6. kapitola

6. kapitola - Oslava

Seděli ve společence a psali si úkoly, aby toho přes víkend neměli moc.
„Hermiono, nechceš mi to zkontrolovat?“ upřel na ni oči Harry. „Dej to sem, zkontroluju ti to,“ nabídla se Rora, protože Hermiona nevypadala nato, že by ze všeho nejradši kontrolovala úkoly svým spolužáků.
„Díky, jsi zlato,“ děkoval ji Harry a podal jí úkol. Rora si ho přečetla, vzala si brk a něco mu tam škrtla nebo poupravila a dopsala mu konec. Byl to úkol z lektvarů, takže nebylo divu, že jeho práce nepatřila mezi nejlepší.
„Na a přepiš si to,“ podala mu pergamen a dodělala svoje pojednání do přeměňování. Úkol do lektvarů měla dávno hotový.
Ronovi už úkol kontrolovala Hermiona a podle toho, jak škrtala a přepisovala se dalo soudit, že jeho úkol byl o něco horší než ten Harryho.
Když už měli všechno napsané, šli s kručícími žaludky, ale spokojení, že nemají žádné učení na víkend, najíst se. Večeře byla vynikající. Hermiona se opět divila, kolik toho Rora snědla.
„Dneska jdu na tu oslavu. Draco na mě prý bude čekat pře Velkou síní,“ oznámila jim Rora.
„Jsi si jistá, že bys tam měla jít? Myslím si, že když máš problémy se srdcem, neměla bys chodit na žádné oslavy,“ vyslovila Hermiona svou obavu.
„Hermiono, nech ji dýchat, ona ví co dělá. Je to jen její věc, jestli tam půjde nebo ne,“ okřikl Hermionu Ron.
„Jak myslíš, ale až se ti něco stane, nechoď si za mnou stěžovat,“ urazila se Hermiona.
„Slibuju, že nebudu kouřit ani pít,“ slibovala Rora a Hermionu to zjevně aspoň trochu uklidnilo.
„Tak já jdu,“ řekla a vstala.
„Užij si to tam.“
„Neboj a pak vám řeknu všechny podrobnosti,“ slíbila jim Rora a odešla z Velké síně. Draco už tam stál a čekal na ni.
„Ahoj Roro,“ pozdravil ji Draco, chytil Roru za ruku a společně šli až k oné prázdné místnosti, kde se ta oslava konala. Pansy stála u dveří a vyhlížela je. Jakmile viděla, že Draco drží Roru za ruku, šíleně se naštvala, ale nedala to na sobě znát.
„Drakoušku,“ zašvitořila Pansy a pokusila se ho políbit, ale Draco se od ní odtáhl a odešel. Rora s Pansy zůstaly sami.
„Varovala jsem tě tenkrát na Příčné a varuju tě i teď. Jestli si s Dracem něco začneš, nedopadne to pro tebe dobře,“ zavrčela, „nemáš na něj právo! Já jsem jeho dívka!“
„Pansy uklidni se, já o něj nemám zájem,“ přerušila ji Rora.
„To je tvoje jediný štěstí,“ otočila se a šla pryč.
Rora vešla do místnosti. Byla docela prostorná. Stálo tam několik stolů s jídlem, pitím a různými sladkostmi. Uprostřed místnosti byl parket na tancování a v rohu stálo rádio. U stěn byly černé sedačky. Roře se to i líbilo. Mířila přímo k sedačce, kde seděli Draco s Pansy a přisedla si k nim. Pansy po ní střelila zlobný pohled.
Hudba hrála a zdálo se, že někteří nebyli ani na večeři a slavili už od odpoledních hodin. Taky to na nich bylo poznat – někteří se motali, jiní si vyzpěvovali a několik málo jedinců bylo totálně mimo…
„Chcete něco k pití?“ zeptal se Draco a ani nečekal na odpověď a už se zvedal. Rora přikývla a Pansy se na Draca usmála, „jo, už mám docela žízeň,“ přikyvovala, „ale ne aby v tom bylo moc alkoholu. Chci si pamatovat aspoň začátek,“ dodala laškovně. Rora se ušklíbla, protože si myslela svoje – Pansy, když je někde na večírku nebo oslavě se skoro vždycky opije a nepamatuje si lautr nic. Draco odešel ke stolu s pitím a dal se tam do řeči s nějakým sedmákem, kterého Rora neznala. Mezi ní a Pansy se rozprostřelo ticho.
Dokud se Draco nevrátil s pitím ani jedna nepromluvila.
„Tady to máte holky“ a podával jim skleničky s pitím. Byl to nejspíš šampus. Pansy to vypila na ex. Rora naopak pila pomalu, nehodlala se opít.
„Pojď si zatancovat,“ nabídl Roře ruku. Rora to přijala, přišla se přece bavit. Nechtěla tu jen sedět a koukat. Pansy se na ně zaškaredila a šla za někým jiným.
Hráli zrovna ploužák a Roře nezbylo nic jiného než se na Draca blbě usmívat a dělat, jakou z toho má radost. Draco nečekal na nic a přitáhl si ji pořádně k tělu. Nemluvili jen tancovali.
„Rory?“ promluvil z ničeho nic Draco.
„Co je?“ zkusila nasadit přívětivý tón.
„Nechceš se mnou chodit?“ vysoukal ze sebe po minutě trapného ticha. Rora se na něj vyjeveně koukala, jako kdyby před ní stál mimozemšťan. /To teda nechtěla, i když…/ pomyslela si, ale nahlas nic neřekla.
„No,“ pomalu se rozpovídávala, „já nevím Draco. Vždyť ty chodíš s Pansy a navíc jsem z Nebelvíru a ty ze Zmijozelu,“ vymýšlela výmluvy, i když věděla, že to nemá cenu a ještě k tomu ji lákalo mu říct ano.
„Pansy se ke mně nalepila hned první den školy. Nebo ty si myslíš, že je něco víc než jen něco ke zpestření nudných dnů?“ ta samolibost byla otřesná, mluvil o Pansy, jako o něčem podřadném, o něčem co nemá city. „A to, že ty jsi z Nebelvíru a já ze Zmijozelu nijak nevadí, protože i když tě tam Moudrý klobouk poslal, vím, podle toho jak dlouho se rozhodoval, měl problém tě zařadit,“ vysvětlil jí svou domněnku, která byla pravdivá.
„Nechci skončit jako Pansy, Draco. Nechci být jen tvoje zpestření nebo hračka, kterou odhodíš až tě přestane bavit. A taky nechci být tvoje trofej, se kterou se budeš chlubit,“ tohle všechno z ní vylítlo překvapivě rychle, neuvědomovala si, co říká.
Od té doby už spolu nepromluvili. Tancovali ještě na tři písničky, pak se šli posadit a Draco se vrátil k Pansy a nedal na sobě nic znát. Když ho Rora viděla, jak s Pansy cukrují jako hrdličky, pohrdavě si odfrkla. Nemohla se na ně dívat, proto se šla napít. Nenalila si nic s alkoholem, stačil jí džus. Zastavila se také u stolu s jídlem, snědla nějaké zákusky a šla si zpátky se posadit, ale na jejím místě už seděl někdo jiný. Byl to ten sedmák, se kterým se bavil Draco. Měl vysokou postavu, jestli byl svalnatý, to netušila a ani to nezkoumala. Modré oči a světle hnědé kratší vlasy mu dodávali šmrnc.
„Ahoj,“ pozdravila ho nesměle.
„Nazdárek, copak, že jsi tu tak sama? A jak to, že tě neznám? Řekneš mi jak se jmenuješ, kočko?“ bylo vidět, že už má dost popito, asi patřil k těm co tu byli mezi prvními. Alkohol z něj táhl na sto honů. Začal se k Roře nebezpečně přibližovat. Plác! Rora mu vrazila facku, „na mě šahat nebudeš,“ zavrčela na něj. Asi ho to odradilo a nechal jí na pokoji. Musela se uklidnit. Zrovna kolem ní šel kluk, který vypadal mladší než ona sama. Vstala a pití co držel ruce mu vzala, „díky,“ řekla mu ještě a usmála se na něj. Nezkoumala, co to je za pití a kopla ho do sebe. Okamžitě poznala, že to byla vodka. Teď jí to ale nevadilo.
Už tam nechtěla být. Zamířila ke dveřím. Cestou na razila do pár lidí. Rozhlídla se, jestli někde neuvidí Pansy nebo Draca, aby jim řekla, že odchází. /Kašlu na ně, stejně nikomu nebude vadit, když tu nebudu,/ rozmyslela si to. Ještě se naposledy rozhlédla, jestli je neuvidí a odešla.
Do společenské místnosti přišla asi po půl hodině. Musela si dát pozor na učitele, na Filche a jeho kočku, měla by malér, kdyby ji někdo načapal. Taky ji dělalo problém najít správnou cestu, ale nakonec ji našla.
Nezdržela se tam dlouho, šla rovnou do sprchy a potom spát. Usnula celkem rychle.