Enolla Forse - Prolog

Enolla Forse, dvě slova, jedno jméno, jedna osoba. Asi se ptáte, s kým máte tu čest, proč zrovna ona vám zkříží cestu a chce, aby jste si vyslechli její příběh. Proč? Protože je tak jiný než příběh ostatních? Snad proto? Možná ano, možná ne. Snad vás jen chce, aby někdo věděl celou pravdu, do posledního detailu, o jedné důležité etapě. O době, kdy z malé dívky vyrostla mladá dáma, která má jediný úkol – chránit svou zem…

Prolog

V temném pokoji bez okna, bez jediného zdroje světla, sedí na tvrdé posteli mladá dívka. Němě se dívá před sebe, i když nic nemůže vidět. Ale co jiného by měla dělat. Chodit po místnosti? To těžko, nevidí a určitě by do něčeho narazila, a stejně nemůže, má zraněnou nohu. Jedinou společnost jí dělá ticho, snad ještě tlukot vlastního srdce, jinak zde nikdo jiný není. Ani krysy, které zde minule byly. Museli je vyhnat.
Už si nemá s kým povídat.
Ozve se šramot na druhé straně dveří. Že by přišli s jídlem? Ale ne, na to je brzy, dneska svou porci dostala. Snad ji opět vyslýchat? To dělali včera a dopadli neúspěšně. Nic jim neřekla. Nemá jim co říct.
Dveře se zprudka otevřou, objeví se v nich mužská postava, ale Enolla ji zprvu nevidí. Chvíli jí trvá než uvykne světlu z lampy.
Mžourá.
A pak ho pozná.
„Xandře.“ Vydechne a šťastně si prohlíží vysokého muže středního věku s krátkými černými vlasy, usměvavým pohledem a výraznou bradou. Jeho statná postava je schována do roztrhaných šatů. Jako by se s někým rval.
„Enolla.“ Usměje se. Trochu sykne bolestí. Tak přeci jen se pral.
„Co tu děláš?“ otáže se dívka a pozoruje jeho tvář.
„Zachraňuji jednu mladou dámu.“ Odvětí a pozoruje Enollu, která je oděna do kdysi bílých šatů. Její dlouhé černé vlasy jí sahají do půlky zad. Jindy krásně hladké a načesané, nyní to byl jen chuchvalec nemytých vlasů. Vypadala bídně. Tvář pohublá a bílá, kruhy pod očima, ale přesto má na tváři šťastný výraz, že ho vidí.
„Raději pojď, než se probudí.“ Pokyne hlavou směrem ke dveřím, kde na zemi nejspíše leží stráž.
„Náš starý uspávací lektvar?“ spiklenecky se usměje Enolla.
„Ano, přesně ten.“
Xandr ji opatrně podepře, se svou zraněnou nohou může těžko chodit. „Zvládneš to?“ optá se, i když zná odpověď. Ona se nikdy nevzdá.
„Neboj.“ Sebejistě odpoví. Musí se snažit, aby zadržela bolestné syknutí.
„Brumbála jsem o tom informoval.“ Oznámí ji náhle Xandr.
„Cože?“ vyjekne dívka. „Tys mu to vážně řekl?“
„Ano.“ Odpoví prostě.
„To ti tedy děkuji.“ Odsekne Enolla.
On to vážně udělal. Prozradil mé tajemství. Naše tajemství, které se týkalo mě.
Brumbál by na něj ale jistě přišel sám. Je velice inteligentní čaroděj. Tento fakt poznala na první hodině Přeměňování, kdy se na všechny usmál a podíval se na ně přes své brýle. Moudrý muž od pohledu.
„Enollo,“ snaží se prolomit ticho Xandr.
Dívka se na něj tázavě podívá.
„On ti pomůže.“ Snaží se, aby v jeho hlase zazněla naděje.