Hydroponic town XXXI.- Hans Müller

Dva strážci za ním zmizeli. Vzájemně se, naštěstí, ztratili v horké páře. jenže Josh neviděl ani Didiera. Měl nutkání se po něm podívat, ale uvědomil si, že by to bylo momentálně krajně nebezpečné. Viděl jen na metr a věděl, že kdekoliv kolem něj mohou být ti dva zatraceně rychlí strážci. Měl možnost vlést do nějaké z cel, ale on chtěl být co nejrychleji pryč. Nechtěl se tu zrovna válet mezi spálenými lidskými těly. Rozhodl se vrátit zpět do Internovy, přestože si byl vědom velkého nebezpečí opětovného uvěznění, a projít na druhou stranu.

,,Tam snad bude východ do civilních oblastí." plánoval si růžově. Začal hledat vchod do Internovy, ale nemohl ho najít. Bloudil v oblaku páry, až přeci jen stanul před dveřmi. Ale nešly otevřít. Pouhou lidskou silou to šlo pouze z Internovy sem. Pro vstup z Inferna bylo potřebné heslo a otisky prstů Sigmunda Freuda.

,,Doprdele! Proč je tady všechno tak složitý!"zazoufal.
Kroky. Blížily se k němu. Otočil se a...nic. Pára skývala všechno jako nejsvatější poklady. Josh neváhal a pro jistotu uskočil co nejtišeji do jedné z cel. Ty šly zvenčí otevřít, což on sám osobně nechápal, že jsou více zabezpečeni potencionální škůdci v Internově než ti největší vrazi, a kdo ví co ještě, v Infernu. Nasadil co nejztrápenější výraz a proti své vůli začal přikládat mrtvoly do pece. Zvedal se mu žaludek a bylo mu ze sebe špatně.

,,Takhle kráčet přes mrtvoly..." kroutil hlavou Josh a vyčítal si, proč to všechno vlastně dělá, proč nezůstane jako hodný kluk v Internově? Z hádky svého svědomí ho vyrušila až tvář spolupřikladače mrtvol.

,,Frede?"

,,Joshi,..."

Joshe nevěděl, jak má reagovat. Byl to jeho dobrý přítel, ale podle slov Freuda to byl ten nejšílenější zločinec.

,,...vlastně se nejmenuju Fred. Jsem Hans, Hans Müller." řekl tiše, až omluvně Fred.

,,Aha, tak to se omlouvám, spletl jsem si vás s jedním přítelem, velice se mu podobáte..." omlouval se zmatený Josh.

,,Počkej, ty mě nerozumíš. Jsem to já, jenže jsem ti tenkrát se vším lhal."

,,A já si do teď zakládal na tom, že od pohledu poznám charakter..." pomyslel si zklamaně Josh. Mezitím Hans pokračoval:

,,O svém jméně, o mém bydlišti, o mých zájmech a o...hydrodendriích." zpovídal se nahlas.

,,Jo, to já už vím..."

,,ale pochop, potřeboval jsem tě, abych nebyl nijak podezřelý..."

,,To po mě vážně chceš, abych ti odpustil za to, že jsi mě prach sprostě využil?! Dělals ze mě debila!" práskl Josh nebožtíkou paží do mříží, zrovna když okolo procházeli dva strážci. Zadívali se do cely, oba změřili od hlavy až k patě a odešli. Joshovi se ulevilo a otřel si orosené čelo. Když strážci zmizeli v mlze, vrhl se k mřížovým dveřím a chtěl vyběhnout pryč. Ale zapomněl, že zevnitř cela nejde otevřít...