Vyvolená 2.kapitolka

„To je Džanad já to vím!“
„ Mami ještě to není jisté nezapomeň, že Nagris umí vytvořit vzpomínky.“
„ Genetický kód rozpoznám SHODA.“
„ Zobraz na monitor.“
Ukázala se tam fotka Džanad a její jméno 100% shoda.
„Takže je to Džanad. Vrátila se zpátky.“
„ Ještě moc nejásejte nevíme jestli se ji Nagrisovy nepovedlo obrátit na jeho stranu. Uložte ji na pokoj A 55. Ten je vybaven elektronickým hlásičem a zámkem okna jsou zajištěna takže neuteče až nabude vědomí. Pak ji podrobíme dalším testům.“
Julie se probudila na pokoji. Bolela ji hlava, měla horečku.
„Kde to jsem sakra museli mě dostat.“
Zkusila dveře ale byly zamčené. Jenže čidlo ve dveřích zatím dalo vědět na centrále, že se pokusila otevřít dveře. Okamžitě tam byl vyslán tým, který ji má podrobit dalším testům. Než však dorazili na pokoj Julie utekla větrací šachtou. Při prohledávání pokoje zaslechla Sára šramot z větrací šachty a okamžitě volala na centrálu.
„Kam ústí větrací šachta z pokoje A 55?“
„ Dolů do skladu D 155.“
„Jdu tam.“ Řekla Sára a matka která byla sní běžela taky. Po cestě volala Sára do centrály ať pošlou posily dolů do skladu D 155. Když tam dorazily Julie zrovna vypadla z větrací šachty.
„Stůj nemáš kam utéct!“
„ To bych neřekla“ Řekla Julie a chtěla utéct zadem, ale tam už na ni čekali posily. Odvedli ji na vyšetřovnu a tam ji zamkli.
„Jak je možné, že už pár hodin po ták náročné operaci a po takové srážce dokáže utíkat jako by nic?“
Jeden z lékařů říká: „No myslím si, že je to jasné Džanad se podle proroctví umí vyléčit sama alespoň některá zranění. Je dezorientovaná. Alespoň podle chování se nejeví jako někdo kdo by měl být životu nebezpečný. Spíš je vyděšená tím co se kolem ní děje. A navíc ji oslabuje proces značení.“
„ Jak to,že proces značení probíhá až nyní??“
„ Někdo chtěl aby mohla žít na zemi v klidu pravděpodobně ještě vědomě nepoužila svoje schopnosti, ani o nich neví.“
„Tak mi za ní zajdeme.“
„ To bude nejlepší alespoň se ji pokuste uklidnit je toho na ní moc a její organismus by to nemusel zvládnout.“
Matka se Sárou šli do pokoje kde byla Julie zamčená. Vešli dovnitř. Julie zpozorněla.
„Kdo jste a kde to jsem??“
„Nemusíš se bát nechceme ti ublížit jsem tví přátelé to nám si nalítla na kapotu.“
„ Aha, a proč mě tady držíte??“
„ Je to pro tvé bezpečí ti muži co tě pronásledovali byli Nagrisovy muži a ti tě chtějí dostat za každou cenu. Nemusíš se ničeho bát Džanad.“
„Já nejsem Džanad!“
„A jak se tedy jmenuješ?“
„Julie.“
„ Pěkné jméno.“
„Teď ti něco řekneme asi se ti to bude zdát neuvěřitelné, ale je to pravda. Já jsem Sára tvoje sestra a tohle je naše matka. To jak si prošla bránou mezi zemí a naším světem tě muselo hodně vyděsit, ale neboj jsi doma.“
„Jo jasně a můj otec se Santa Claus bezva blázinec tak tady jsem opravdu ještě nebyla.“
„No mi teď půjdeme a necháme tě aby sis odpočinula.“
„ Jo to bude fajn!“
Julie vycítila šanci na útěk a když matka se Sárou odcházeli utekla jim. Utíkala po chodbě ven. Sára s matkou běželi za ní. Jenže venku se jim ztratila a tak byl vyhlášen poplach. Julie se snažila dostat k bráně, ale zavřeli ji dřív něž se tam dostala.
„ K sakru kudy pryč?!“
Julie se schovávala mezi stromy. Jenže stráže byly čím dál tím blíž a tak ji nezbylo utíkat dál až dozadu za budovu v naději, že je tam jiný východ. Jenže Sára ji uviděla a běžela za ní. Julie prošla kolem lešení které bylo uvolněné a Sára která šla za ní si ho nevšimla a drkla do něj Julie se otočila a uviděla jak se na Sáru řítí obrovská část konstrukce. Julie instinktivně zvedla ruku a konstrukce se zastavila ve vzduchu přesně jak Julie v tu chvíli chtěla. Sára jen uskočila a koukala na vyděšenou Julii. Julie strnule stála a nevěřícně se koukala na levitující lešení.