Vyvolená 3. kapitolka

Sára Julii vytrhnula z údivu tím, že na ní promluvila.
„Julie zachránila jsi mi život.“
„ Já... já to nechápu co se stalo?“
„ To je jedna z tvých schopností teď alespoň víš, že mluvíme pravdu.“
Než stačila Julie odpovědět omdlela. Sára přivolala pomoc. Odnesli ji na jiný pokoj kde ji uložili. Když se probrala měla jedinou myšlenku odejít za Hodšim. Nevěděla kdo to je jen, že ji tam něco táhne. Ale dveře byly zavřené Julie jen instinktivně zvedla ruku a dveře se otevřeli, vyšla ven.Šla pomalu a klidně jako by to ani nebyla ona její tělo jako by ovládal prastarý instinkt který ji vedl do neznáma. Došla až ven tam na ni čekali stráže a její rodina.
„Kam jdeš teď nikam nemůžeš jsi příliš zranitelná.“
Julie neodpověděla a rovnou šla do garáže kde byla otcova motorka nasedla na ní a vyjela ven.
„Julie ty nikam nepojedeš!!“
„ Neboj nemá kam brána je zavřená.“
Jenže Julie je nevnímala rozjela se proti bráně plnou rychlostí.
„ Ona se chce zabít?!!“
„Ne podívej.“
Julie instinktivně zvedla ruku a brána se otevřela a Julie ujížděla pryč.
„ Kam jela??“
„Mám jeden nápad víš jak otec mluvil o Hodšim mistrovy vyvolených, který by Julii učil kdybychom to nezvládli možná jela tam.“
„ A ty víš kde bydlí?“
„Ano vím ve staré tréningové hale.“
Matka a Sára se tedy rozjeli za Julií. Ta mezitím dojela až do slepé uličky a rozjela se proti zdi. Projela zdí a zastavila v jakémsi tunelu. Sesedla z motorky a šla do haly která byla před ní. Najednou se pře ní zjevil mnich.
„ Ahoj ty budeš Julie?“
„ Jak víte moje jméno??“
„ Jsem tu od toho abych věděl.“
„ Kdo jste a kde to jsem?“
„ Jsem mistr vyvolených a jsi v tréninkovém středisku kde tě budu učit ovládat tvou sílu.“ „Jakou sílu??“
„ Jak si myslíš, že jsi zastavila to lešení aby nespadlo na tvou sestru.“
„ Takže ona je opravdu moje sestra?“
„ Ano.“
„ To znamená, že ta druhá žena byla moje matka??“
„ Ano.“
„ A kde je otec?“
„ Ten tu není.“
„ Kde je??“
„Nagris ho zabil a tebe unesl?“
„ Zabil ho kvůli mě?“
„ Ne kvůli tomu co přestavoval. Teď si to tu prohlédni a já se na chvilku vzdálím.“
Hodši zmizel a Julie se šla projít po hale na jejíchž stěnách bylo vyobrazeno proroctví vyvolené. Julii to nedávala zatím smysl ale něco uvnitř ji říkalo, že se nemusí ničeho bát tady v bezpečí.
Mezitím Hodši došel až k Sáře a Jeny (matce Julie) a řekl jim:
„ Čekal jsem Vás.“
„Proč je Džanad tady?“
„ Julie tak se jmenuje nyní musíme akceptovat její nové já. Je tu protože únosem jsme ztratili mnoho času a Nagris jistě tuší, že se něco děje. Musím ji připravit na boj.“
„ Ale ona je jen dítě!“
„ Zdání klame má v sobě víc síly a odvahy než celá Nagrisova armáda jen se ji musí naučit používat.“
„ Můžeme sní mluvit??“
„ Teď ne má v hlavě zmatek až za týden a pokud bude chtít.“
„ Můžeme sem alespoň chodit a dívat se jak cvičí.“
„Jistě ale jen pod podmínkou, že se nesetkáte s Julií dokud to nepovolím.“
„ Ano jistě.“
Pak mistr odešel a matka se Sárou zůstali nahoře na proskleném balkóně kam nebylo zevnitř vidět. Julie se mezitím ptala Hodšiho.
„Co je to za věci na stěnách?“
„To je proroctví vyvolené tedy tebe.“
„ Proč tam není nic o tom když jsem byla malá?“
„ Protože tyhle stěny a malby se liší podle toho jak je potřeba teď potřebuješ znát svou budoucnost a osud a ne se zabývat minulostí. Ale teď by jsi měla jít spát.“
„ Ale mě se nechce nejsem ospalá!“
„ Když řeknu, že jsi tak jsi!“ Řekl Hodši a mávl před Julií rukou a ona pomalu klesla na postel a usnula.
„Musíš spát proces značení není dokončen a bude ti líp když si odpočineš už teď jsi vyčerpaná.“
Pak zmizel. A Sára s matkou odešli také.
„Vrátíme se zítra budeme sem chodit každý den ať jsme ji nablízku. Alespoň ji líp poznáme.“
„ To ano.“