Vyvolená 4.kapitolka

Druhý den Julie vstala časně ráno a čekala až se objeví mistr. Když se objevil začali s výcvikem.
„Tak čím začneme.“
„ No nejdříve se naučíš chápat a znát pak se naučíme taktiku boje a pak ovládání tvých schopností. Vím, že se chceš na něco zeptat, tak se ptej.“
„ Jak je možný to s tím lešením a stou bránou? Přece to nějak jít muselo?“
„ Ano, zatím to bylo instinktivně časem se naučíš ovládat to vědomě. Rozvineš své schopnosti a získáš nové.“
„ Ale kdy?? Jak dlouho to bude trvat??“
„ Záleží jen na tobě a tvé píli a na tom co je psáno ve hvězdách.“
„ A co dneska??“
„ Podívej se támhle vidíš ten sud a toho pejska pokud ten sud nezastavíš spadne na toho pejska a zabije ho.“
„ Ale jak to mám zastavit?“
Vtom mistr zmizel. Julie zůstala v hale sama. Snažila se jít k místu kde stál pes, ale jako by jí něco drželo nohy. Nemohla se ani pohnout. Ač se snažila sebevíc a prosila ať se mistr objeví nic se nestalo. Pejskovy nezbývalo moc času. Když začal sud padat Julie ho instinktivně zastavila pohybem ruky. Zkusila tedy uhnout rukou doprava a sud se vznášel vpravo. Zkusila to tedy na další stranu a i tam to šlo. Položila sud tedy před sebe a pejsek zmizel. Julie tedy zaměřila svou pozornost na sud, který by měl tedy taky zmizet, ale nestalo se tak. Julie se ho tedy pokusila zvednout teď když věděla, že to nebyla náhoda s tím lešením to musela dokázat.
Snažila se o to už dobré čtyři hodiny. Mistr, který byl nahoře na balkóně s matkou a Sárou jen poznamenal.
„ Má výdrž zatím všichni které jsem kdy cvičil včetně tvé babičky Sáro tak nikdo nevydržel takhle dlouho teď už volali kde jsem ať jdu poradit a pomoct.“
Julie ve snažení pokračovala ještě další hodinu byla už zcela vyčerpaná.
„Neměl by jste ji pro dnešek zastavit.“
„ To nejde podívej se na její pohled když tam půjdu stejně nepřestane dokud to nedokáže.“
V tom se matka zadívala dolů.
„ Už to dokázala.“
A opravdu Julii se podařilo najít sama sebe a zvednout sud pak ho položila a zvedla i gauč a skříň.
“ Už to mám co teď?“
„ Copak tobě to pro dnešek nestačilo?“
„ Takhle tu zestárnu když se každý den naučím jednu věc můžu tu strávit několik let a to se mi fakt nechce.“
„ Tak tady máš několik knih až je přečteš pochopíš spoustu věcí.“
Před Julií se objevila obrovská knihovna.
„ Ale jak tohle mám přečíst a zároveň mít kondičku?!“
„ Přemýšlej.“
Julie tedy posilovala a přitom četla knihy. Při běhu na pásu knihy držela svou mocí tím ji trénovala taky.
„Je vynalézavá.“
„To ano škoda, že jsme přišli o tolik času a teď nám mizí další.“
„ Neboj budete spolu ale až bude čas. Zítra ji naučím ovládat další schopnost.“
„ Jakou?“
„Oheň.“
Julie trénovala dlouho do večera kdykoli jindy by to vzdala, utekla a schovávala se jenže teď ji v tom něco uvnitř bránilo a zároveň ji říkalo, že nemá tolik času. Zatím to nechápala ale již brzy pochopí spoustu věcí. Aniž by si to uvědomovala zdokonalovala se v ovládání svých schopností.
Jednou přišel Hodši s tím, že ji naučí ovládat další ze schopností.
„Já jich mám víc?“
„ Ano. Podívej se támhle.“
Najednou se před Julií objevil terč. Julie neřešila kde se tam vzal všechno tady na ní dýchalo tajemnem a moudrostí věků, že si nedovolila položit tak banální otázku.
„A teď ho zapal a nebo prostřel ohnivou koulí.“
„ Ale ….“
Hodši už byl zase pryč.
„ Chápu nauč se sám. Někdo by mu měl říct, že mě má učit a ne abych se učila sama. Takže oheň. Sakra já nemám sirky ani zapalovač proč člověk přestane kouřit teď by se mi to hodilo. Do háje!!!!“ Řekla Julie naštvaně a mávla rukou.
Jenže kde se vzal tu se vzal najednou tu byl plamínek který vylítl Julii z dlaně a dopadl na zem. Tam se chvíli třepotal a pak pohasl. Julie se zamyslela.
„Tak naštvat se a možná to půjde. Tak koho nemáme rádi hm policii, sociálku.“
Julie hodila ohnivé koule a zapálila terč ten ale okamžitě pohasl a nakonec nebylo po ohni na terči ani památky.
„Tak moment neříkalo se nic o tom, že je nehořlavý. Dědula je vtipálek.“
Julie to ještě zkoušela, ale terč pokaždé zhasl.
„ Jdu na to asi špatně.“
Matka a Sára se docela dobře bavili protestováním Julie a neustálými připomínkami na účet Hodšiho i ten se bavil.
„Alespoň, že to bere s humorem. Zítra pokud bude chtít se s vámi může sejít. Ale do ničeho ji nutit nebudu musí sama chtít a teď mě omluvte jdu ji říct, že má zítra volno a pro dnešek je konec.“
Hodši se rozplynul jako pára na hrncem a znovu se zhmotnil až dole hned vedle Julie. Tu to polekalo. Ale raději nic neříkala.
„ Julie pro dnešek je konec a zítra můžeš jít kam chceš máš volno.“
„ Hm, to je fajn potřebuju se odreagovat.“
„ Nepůjdeš za svou rodinou??“
Julie se jen podívala na Hodšiho. Hlavou se jí honila spousta myšlenek. Co když tím že budu s nimi jim jen ublížím chtějí mě přece zabít nebo něco takového. A navíc je ani neznám, celej tenhle svět je docela ulítlej.
„Ne teď a ani jindy už nikdy. Neměla jsem rodinu do teď tak ji nebudu mít i nadále.“ Řekla Julie a šla se vysprchovat. Hodši šel za matkou.
„Neboj Jenny ona se jen bojí, že vám Nagris ublíží a moc dobře si uvědomuje to co vy dvě ještě ne.“
„ Co je to?“
„ Že může zemřít nebo někdo z vás a nechce způsobit nebo poznat další bolest. Ale pokud máte zájem ji vidět tak bude zítra v klubu který je nedaleko od sud.“
„ Ale jak to víte?“
„ Jsem tady od toho abych věděl.“
„ Jenže ona se s námi nechce setkat.“
„ Ale chce jen má strach se vázat poznat co je to mateřská láska a rodina. Ale strachu se má čelit i to je součást výcviku.“
Matka se Sárou odešli zmatené, ale i napjaté jak dopadne jejich zítřejší setkání s Julií.
Julie si ještě chvilku prohlížela nástěnné malby začínala v nich nacházet smysl. Jenže malby, které by chtěla vidět ji to neukázalo. Proč mi to jen neukáže jak sem se dostala do světa lidí a co je smím otcem proč a jak ho zabili. A hlavně kdo?! Pomyslela si a pak vyčerpáním usnula.
Druhý den chvíli trénovala, ale odpoledne šla ven. Procházela se po okolí až narazila na klub který nebyl zase tak daleko. Zašla se podívat dovnitř už dlouho se někde v klidu nepobavila jen tak s novými lidmi. Dala si něco k pití. Tančila, bavila se jako kdysi. Matka se Sárou tam byli taky a viděli ji. Když je zahlídla Julie mířili zrovna k ní. Julie se otočila a snažila se odejít. Ale venku se zastavila když viděla jak čtyři Nagrisovy lidi kopou a bijí dva chlapce. Podle toho co zaslechla v davu se jen bavili a Nagrisovy lidé bez příčiny jen tak pro zábavu napadli.
„ Proč se jich někdo nezastanete???“ Ptala se Julie.
„ Nechceme aby nás dal Nagris popravit za vzpouru až se vyřádí tak odjedou.“
„ Co když je zabijí?“
„S tím mi nic nenaděláme.“
Julie se naštvala vystoupila z davu. Jako by v ní propukla ta dlouho potlačovaná zloba na všechny a na všechno nenáviděla celý svět…..
„Okamžitě je nechte na pokoji a odjeďte pryč.“
„ Nech toho dítě jedno bláznivý vždyť tě zabijí.“ Ozývalo se z davu který doposud nečinně přihlížel.
Julie ale nepřestala.
„Pustíš ho!!!!“
„ A hele někdo si chce taky hrát no to bude ještě dneska veselo.“
„To bych řekla.“ Řekla Julie a pousmála se.
Nagrisovy lidi přestali oba chlapce být a šli proti Julii.
„No tak maličká neboj budeme si hrát.“
„ Já se nebojím, ale vy byste měli varuji vás okamžitě odjeďte a už se sem nevracejte.!“
Jeden z mužů vytáhl zbraň.
„Co takhle hra na raněnou laň.“
„ Jo to bude super.“ Poznamenal druhý.
Vystřelil po Julii ale ta kulku zpomalila a vyhnula se jí.
„Nějak vedle co pánové? Teď jste mě ale naštvali a to jste opravdu dělat neměli.“
Julie zvedla ruku a zvedla jednoho z nich do vzduchu a odhodila ho stranou. Dav údivem ani nedutal.
„ Tak a teď si na řadě ty!“
Julie si obratně poradila se všemi čtyřmi strážci. Když se chystala odejít jeden z mužů kterého Julie zneškodnila jako prvního se probral a vytáhl zbraň. Vystřelil na Julii. Julie zavrávorala. Teď cítila neuvěřitelnou zlobu ale také bolest v levém rameni.
S nenávistným pohledem se otočila zvedla ho do vzduchu a vší silou ho odhodila asi do vzdálenosti 50 m kde se zastavil v letu o sloup. Jeho bezvládné tělo dopadlo na zem.Pak ji na dlaních vzplály ohně a začala vrhat ohnivé koule na jejich motocykly které vybuchovali. Všude byl jen oheň. Teď už zbýval jen poslední z můžů. Podívala se na něj a řekla.
„Vzkaž Nagrisovy nebo jak se ten tvůj šéfik jmenuje, že je konec nespravedlnostem a útlaku teď jsem tu já a nebude nikdy vědět kde se objevím. Další na řadě je on jsem zpátky!“
Nechala ho odejít a v nastalém rozruchu se vytratila. Když se Sára a matka vydrali z davu ven nikde ji neviděli. Všude okolo slyšeli vyvolená je zpátky teď zničila Nagrisovy muže a zachránila život těm dvou mladíkům.
„A nevíte kam šla??“
„ Ne teď tu byla, ale je zraněná jeden z Nagrisových lidí ji trefil.“ Ozývalo se z davu. Z jiné strany se ozývalo. Netrefil kulka se odrazila a zabila jednoho z protivníků!“
Zprávy byly zkreslené a tak se Sára a Matka vydali co nejrychleji do výcvikového centra. Tam už byla Julie stěny ji ukázali jak zemřel její otec jako by chtěli přiživit její nenávist a zlobu. Ta jen nenávistně ničila vše kolem sebe.
Se slovy: „Všechno byla jen iluze není výcvik teď už ne teď už je to válka.“
Celá hala byla zdemolovaná. Julií cloumala zloba, nenávist, vztek a touha po pomstě. Nakonec vyčerpaná poklekla na zem ve středu haly. V tom se tam objevil Hodši.
„ Julie jsi zraněná nech mě já ti to ošetřím.“
„ Ani se ke mě nepřibližujte nechal jste aby Nagrisovy lidé zabili mého otce a pak jste je nechal aby mě unesli ale proč!?? Proboha proč já vám věřila a otec taky??“