Vyvolená 8.kapitola

Další den Julie vstala byla unavená nějak divně rozlámaná, ale nevěnovala tomu větší pozornost. Šla se zeptat Nagrise co má dnes za úkol. Cestou potkala Adama zarazila se připadal ji povědomí jen nevěděla odkud. Něco jako by ji uvnitř říkalo,že ho zná. Dlouze se na něj dívala až Nagrisova slova ji vyvedla z koncentrace.
„Julie no tak kde jsi čekám na tebe musíme probrat dnešní plán.“
Nagris viděl jaký pohled měla Julie když se dívala na Adama. Nelíbilo se mu to cítil se ohrožený co když si vzpomene ne to není možné,ale Adam je mladý a krásný nesmí tu zůstat mohl by mi ji vzít to nikdy nedopustím. Zavolal tedy stráže.
„Vyveďte ho a nikdy už ho do paláce nepouštějte už není mým synem.“
„Jistě pane.“
Adam se podvolil vůli svého pána, ale když odcházel jako by se uvnitř něj něco sevřelo stejný pocit překvapil i Julii která ho viděla z okna, ale ta jej rychle potlačila.
„Můj pane co pro tebe mohu dnes udělat.“
„ Nejprve spolu posnídáme a pak probereme další kroky pro to abych se stal absolutním vládcem celého světa.“
Julie šla tedy do jídelního salónku a tam s Nagrisem posnídala.
„Potřeboval bych aby jsi zničila jedno z hnízd odboje.“
„ Které pane? Kde se nachází?“
Nagris by byl nejradši kdyby Julie vyřešila problém s odbojem jednou pro vždy a to tak, že by zabila svou matku a sestru ale nemohl si dovolit riskovat, že si Julie vzpomene a obrátí se zpět na stranu odboje.
„Půjdeš na tuhle adresu je to adresa skladiště kde se skrývají odbojáři a zničíš to tam!“ „Máme brát zajatce?“
„ Ne nikdo nesmí zůstat naživu.“
„ Ano pane.“
„ Vezmi si sebou jednu gardu budou ti nápomocni.“
„ Zvládla bych to sama můj pane to mi nevěříš?“
„ Ne to víš, že ti věřím jen nechci aby si se zbytečně vysilovala a hlavně se tak procvičíš v ovládání mé armády.“
„ Jistě pane odpusť mi mou troufalost.“
„ Jdi a splň co jsem řekl!“
„ Ano.“
Julie odešla. Svolala gardu Nagrisových mužů a vyrazila plnit přání svého pána.
Matka a Sára vstali časně a vydali se hledat Adama nevěděli jak se jmenuje, kdo to je a proč to udělal jen ho museli co nejdřív najít. Nagris jim sám nahrál do karet tím, že Adama vyhostil. Ten šel tam kde byl jeho druhý domov do míst kde se všechno stalo. Sedl si na pohovku a díval se do prázdna. Nepřemýšlel nad ničím jako by čekal na smrt. Sára a matka mu byly zdárně na stopě když se dostali až do domu kde bydlel zavolali posily aby jim pomohli chlapce zajmout. Nakonec jich nebylo třeba našli Adama jak sedí na pohovce a dívá se do prázdna. Sára mu řekla ať vstane a jde s nimi. Adam vstal a šel. Odvedli ho do auta a odvezli do centrály. Po návratu na centrálu nevěřili tomu co odevšad slyšeli. Julie zabíjela v jednom z úkrytů nikdo nezůstal naživu.
„To není možné jak jen mohla,“ poznamenala Sára.
Matka si ale všimla něčeho na Adamovy celou dobu byl apaticky jako by ani nebyl ale jakmile zaslechl jméno Julie zareagoval. Poručila tedy strážím ať ho odvedou k Namebu. „Musíme zjistit kdo je to a jak se mu podařilo z Julie udělat to co je?“
Matce bylo jasné, že i jemu se muselo stát něco podobného a tak poslala pro profesora ať jim poradí jak mu pomoci. Napojili Adama na Nameb ten ukázal poslední setkání s Julií. Bylo to dnes na chodbě paláce aniž by to Adam tušil poskytl jim důležitou informaci Julie na něj reaguje stejně jako on na ni.
„Pravděpodobně to má nějaký význam, ale jaký?“
„ Já si to nemyslím podíváme se hlouběji do vzpomínek.“
Bylo vidět jak Adam přesvědčil Julii aby vypila lektvar všechny potěšila zpráva, že Julie byla oklamána tím je větší šance na její záchranu. Postupovali systematicky hlouběji do paměti Adama až k samotného rituálu přerodu.
„Takže on za to taky nemůže.“
Profesor mezitím dorazil do centrály, aby se pokusil Adamovy pomoci.
„ Podle mého názoru by se možná dal zvrátit celý obřad ale bude to nesmírně těžké jak pro nás tak i pro toho chlapce nemusel by to přežít, protože je to velice náročný obřad.“
„ Musíme to risknout v sázce není jen jeho život ale životy tisíců lidí kteří již nyní umírají rukou své vyvolené.“
„ Slyšel jsem co se stalo ve skladišti.“
„ Je to strašné nepřežil nikdo.“
„ Někdo přeci přežil.“
„ Jak to víte??“
„ Je to přísně tajná informace mohla by Julii stát život.“
„ Jak to myslíte??“
„ No Julie ušetřila jednu rodinu nikdo neví proč, ale podle toho co jsem slyšel se je chystala zabít jako již mnoho lidí před tím, ale neudělala to. Prý za to může to dítě.“
„ Jaké dítě?“
„ Tak já vám to řeknu jak jsem to slyšel. Jak všichni víme Nagris poslal Julii do skladu měla sebou gardu vojáků. Už z dálky byl prý slyšet křik a nářek. To co vypověděli ti co se stačili schovat nebo utéct dříve než se ve skladišti rozhořelo peklo je děsivé. Nevěřil jsem, že by toho byl člověk ba kdokoli schopen. Celé skladiště bylo v plamenech. Zem zbarvená krví obyvatel skladiště. Všude byla zohavená těla mužů starých, mladých.
Uprostřed toho běsnění se pohybovala temná postava se samurajským mečem v ruce. Z meče ztékala krev nevinných, kterým tak náhle a krutě ukončil život ve jménu zkázy a zla. Postava vzbuzovala respekt a naháněla strach. Nejprve se všichni domnívali ,že je to jeden z velitelů které na takovouto práci Nagris posílá. Byla to Julie. Ta jež je měla chránit je nyní bez soucitu zabíjela snad i potěšením. Vypadalo to, že nikdo nepřežije. Když už byl konec začali prohledávat trosky jestli přece jen někdo nepřežil. Julie zašla do sklepení které bylo pod skladištěm. Ostatní zůstali nahoře a prohledávali zbytek skladiště a přilehlé okolí.
Pomalu a důsledně ho prohledávala až narazila na muže a ženu. Zamířila na muže svůj meč už, už chtěla ukončit jeho života a potom i ženy co se skrývala za jeho zády. Ale do cesty se jí postavila asi tříletá holčička. Celá uslzená prosila ať jí nezabíjí otce a matku. Vztahovala k ní své malé ručky a upírala na ní svá plakaná očka plná proseb. Jako by se v Julii něco zlomilo položila meč podél těla a otočila se a odešla. Venku potkala jednoho z vojáků ten se jí ptal jestli je dole již vše prohledáno. Odpověděla, že ano a že tam nikdo není. Pak nasedla na svou černou motorku její černý plášť za ní vál když odjížděla zpět do paláce.
Naštěstí tam nebyli ženy ani děti až na rodinu místního velitele ten zde měl svou manželku a dceru. To je Julie ušetřila.“
„To je strašné, jak jen mohla?“

Julie se vrátila do paláce. Nagris si ji nechal zavolat k sobě aby mu podala hlášení.
„Tak co jak to šlo?“
„ Dobře můj pane.“
„ Všechny jste pobili.“
Julie by ráda zalhala ale nešlo to ještě pořád byla až moc v Nagrisově moci.
„ Ne můj pane zklamala jsem.“
Nagris vstal a podíval se na Julii která před ním klečela.
„Co se stalo proč si neuposlechla můj rozkaz!“
„ Já nevím můj pane nikdy se mi to nestalo ale nemohla jsem zabít to dítě a jeho rodinu.“
„ Víš, že tě budu muset potrestat?“
„ Ano můj pane.“
Julie jen čekala svůj trest.
„No nevím dám ti ještě jednu šanci, ale pamatuj si, že už mě nikdy nesmíš zklamat.“
„ Ano můj pane.“
„ Teď jdi a za trest budeš cvičit znovu a znovu umění boje zdá se, že ti to zcela nejde. Přece nedopustíme aby tvůj potenciál přišel v niveč.“
„Jistě pane,“ řekla Julie a odešla.