Vyvolená 9. kapitola

Julie se vydala na cvičiště kde cvičila až do úplného vyčerpání. Nagris tomu všeumu jen nečině přihlížel, mohl ji zatavit. Mohl říct ať skončí. Ale neudělal to na to byl až moc hrdý a bezcitný. Ona zatím vyčerpaná dál bojovala s muži na cvičišti. Už nemohla celé tělo jí bolelo od úderů a zásahů které byly častější a častější. Nakonec v zoufalém snažení o vítězství použila svou moc. Udělala tlakovou vlnu odhodila sice všechny vojáky, ale sama klesla na zem vyčerpaná. Zatmělo se jí před očima a odebrala se do říše temna a nicoty tam kde se rodí sny.
„Odneste ji to jejího pokoje a hlídej jak nejlépe umíte,“ nařídil Nagris.
Mezitím se v centrále vše připravovalo na obřad očisty. Když bylo vše připraveno mohli začít. Adama položili do středu místnosti na bod kde se protínali veškeré siločáry. A začali zaříkat. Profesor četl prastaré texty napsal Adamovy po celém těle zaříkání a postupně je mazal. V místnosti byl prastarý vzduch, který naháněj hrůzu.
Profesor se dostal do naprosté extáze a pak upadl na zem všechno v místnosti pohaslo jediná svíce nezůstala zapálená. V nastalé tmě se ozývali podivné zvuky výkřiky a pak se začali rozsvěcet svíce. Jedna po druhé. Po chvilce byla místnost zalita světlem. Vyčerpaný profesor seděl v rohu. Adam seděl na zemi a zmateně se rozhlížel kolem sebe.
„Kde to jsem co se stalo?“
„ Povedlo se, dokázal jste to!“
Profesora odvedli do pokoje a uložili jej aby si odpočinul. Adam byl vyděšený a zmatený. „Neboj se jsi v bezpečí.“
„ Proč jsem tady a co se stalo?“
„ Nagris s pomocí Laxoxů si z tebe udělal otroka a ty jsi pak Julii obrátil na zlo. Ona teď ničí ve jménu zla a zkázy.“
„ Ne to není možné to bych nikdy neudělal!“
„ Ale teď jsi zpátky a jen ty ji můžeš pomoci navrátit zpět na správnou cestu.“
„ Ale jak??“
„To nevíme musíme počkat na to co řekne profesor až si odpočine ty teď zůstaneš tady nemůžeme riskovat, že by jsi někam odešel.“
Matka a Sára odešli z pokoje a nechali Adama v pokoji samotného. Ten okamžitě zkusil kliku, ale bylo zamčeno. Byl vyčerpaný a zmatený nakonec to vzdal posadil se do rohu místnosti a tam po pár minutách usnul. Zdáli se podivné sny o jeho matce. Celé tělo měl v jednom ohni, ale nejvíc ho pálila pravá ruka na rameni. Nakonec se s výkřikem probudil podíval se na ruku na níž se rýsoval prapodivný znak. Podobný tomu co měla Julie. Přesto zcela odlišný. Jako by mu něco uvnitř říkalo, že všechno je v pořádku v hlavě mu zněl maminčin hlas.
Neboj se všechno je tak jak má být jen ty můžeš pomoci vyvolené napravit tento zkažený svět.
Adam se v duchu zeptal. Kdo jsi??
Jsem tvá matka.
„Kdo tě zabil pomstím tě,“ jeho hlas zněl tak naléhavě plný bolesti ale i zloby.
Nemysli na pomstu máš důležitější poslání musíš zachránit vyvolenou.
„Ale jak?? To nedokážu.“
Dokážeš nyní máš dar jako ona a jen spolu můžete nastolit rovnováhu jen nikdy nezapomeň, že pomsta plodí jen nenávist a nenávist jen bolest a utrpení i tím si budete muset na své dlouhé cestě projít.
Najednou nastalo ticho Adam byl zmatený ale věděl, že musí napravit co spáchal sice ne z vlastní vůle ale z vůle svého otce. Jak moc ho nenáviděl za to mu udělal za to co udělal té která měla být nadějí pro utlačované. Ta která je jim nyní zhoubou.
„Ale jak odsud?“
Pak si vzpomněl na to co mu hlas řekl. Máš dar jako ona.
„ Pokud ho opravdu mám tak by neměl být problém dostat se odsud.“
Adam napřáhl ruku ale nic se nestalo pokusil se to ještě několikrát, ale pořád se nic nedělo. Pak si vzpomněl na tu bolest a utrpení po smrti matky a na bolest při rituálu. Jako by mu ta bolest dávala sílu. Najednou se otevřeli dveře v nich stál profesor.
„Kdo jste?“
„Jsem ten který tě navrátil zpět už nemám moc času můj konec se blíží vím, že ty nejsi strážce, ale přesto musíš splnit svou povinnost. Nést svou část údělu který ona má.“
„ Ale jakou a co ten znak?“
„ Ten znak má chránit pravého strážce, který se zatím neprobudil. Ty jej musíš nalézt a pomoci mu s výukou a vším potřebným.“
„ Ale jak?“
„ Dám ti své vědomosti a zkušenosti jako dar na tuto dlouhou a nesnadnou cestu. Teď musíš převzít povinnosti strážce i ty mé. Nemám sílu abych ti něco vysvětloval všechno co máš vědět jsem ti při rituálu uložil v mysli.“
„ Co mám dělat teď??“
„ Odvez Julii na nějaké zapomenuté místo a přesvěč ji, že to co dělá je zlo a ne dobro pro které je vyvolená.“
„ Ale jak.. jak to mám dokázat??“
Profesor ho chytil kolem ramen a pošeptal mu do ucha.
„ Věř si a věř tomu co ti napovídá vnitřní hlas.“
Pak se zhroutil na zem.
„Co je vám?!?“
Adam byl vyděšený profesor mu zemřel v náručí.
„ Musím pryč!“
Adam utekl otevřenými dveřmi nějakým záhadným způsobem se dostal přes stráže a mířil přímo do paláce. Kde naprosto vyčerpanou Julii odnášeli do jejího pokoje. Uložili ji Nadgris nechal její pokoj bedlivě střežit věděl, že je zranitelná. Uvědomoval si, že to s trestem přehnal kdyby chtěl mohl ten zběsilý a vysilující maratón zastavit, ale chtěl dát Julii lekci, že jeho rozkazy jsou nemněné a nikdo je nebude dle libosti porušovat.
Adama mezitím všude hledali ze začátku si myslely, že zabil profesora aby utekl ale z kamerových záběrů bylo patrné, že utekl až po jeho smrti a, že ho nezabil. Bohužel záznam byl bez zvuku a tak nemohli tušit co si ti dva řekli. Adam bloudil ulicemi něco ho táhlo k Julii nakonec se rozhodl na radu profesora poslechnout vnitřní hlas a vydal se do paláce. Podařilo se mu proklouznout kolem stráží, ale jak se dostat k Julii do pokoje. Napadlo ho, že by se mohl vyšplhat po balkoně. Moc tomu nevěřil, ale jako by mu něco říkalo, že to zvládne.
Postupně šplhal víš a víš až se dostal do jejího pokoje. Julie spala probudila ji až přítomnost Adama než stačila cokoli říct tak Adam instinktivně mávl rukou a Julie usnula. Vzal ji na záda a šplhal dolů z balkónu. Když byl dole vzal Julii do náruče a utíkal sní co nejrychleji pryč. Kam ale jít nakonec zamířil do potemnělé uličky kde míval profesor svůj krámek a vešel dovnitř. Prošel celým bytem až ke staré knihovně zmáčkl jeden ze svazků a knihovna se před ním otevřela. Vešel dovnitř. Před ním se otevřela místnost kterou kdysi postavil profesor a Adamova matka v domnění, že jednou se zde ukryjí jejich přátelé kdyby nastala nouze a Nagris prohlédl jejich pokus o svržení jeho vlády.
Položil Julii na postel automaticky šel dozadu do místnosti tam zadal na panel kód který měl v paměti nechápal jak je to možné, ale byl to ten správný kolem lůžka na kterém Julie ležela se rozprostřelo silové pole.
Julie se začala pomalu probouzet.
„Kde to jsem pusť mě okamžitě ven,“ řekla Julie nenávistně a pohrdavě.
„ Ne ty zůstaneš tady!“
Julie se pokoušela svou mocí přemoci silové pole, ale nešlo to.
„Co se mnou chceš dělat můj pán mě bude hledat a až tě najde osvobodí mě a já tě pak zničím!“
Adam odešel Julie zůstala v pokoji sama. Ještě chvíli protestovala ale když zjistila, že to nemá žádný smysl ani účinek nechala toho. Bylo jí zle. Byla vyčerpaná, naštvaná. Adam šel zpět do centra.
„Kde si byl?“
„ Musel jsem něco zařídit a zase musím odejít potřebuji jen veškeré nahrávky z Juliina dětství.“
„ Na co je potřebuješ??“
„ To nemohu říct. Dáte mi je?“
„ Ne aby si je zničil!“
Adam tedy pokračoval dál stráže se mu snažili v cestě zabránit, ale on je přemohl. Matka si všimla znaku na jeho ruce.
„Sáro podívej to je znak strážce.“
„ Ano to máš pravdu myslíš, že je to on.“
„ Nevím už si nejsem jistá ničím, ale asi bychom mu ty kazety měli dát tak jako tak si je vezme sám stráže ho nezvládají.“
Nakonec mu kazety vydali. Adam odešel ještě je varoval ať se ho nikdo nepokouší sledovat. Jenže na to nebyl čas po celém království se rychle šířila zpráva o tom, že Julie zmizela z povrchu zemského. Nikdo neví kde je a Nagris zuří. Začal posílat gardy, aby prohledali celé město. Ale zatím bez úspěchu. Adam se zatím vrátil do úkrytu.
„Tak jak se máš??“
„ Cítím můj pán se blíží už brzy ochutnáš čepel mého meče,“ vyhrožovala Julie.
„Tady máš něco k jídlu a pití a teď ti pustím jednu věc.“
Adam nastavil na neustále opakování a Julie se tak celou dobu dívala na její minulost celou dobu slyšela hlas otce a matky. Nic jí to, ale neříkalo. Když ani po několika dnech Julie nepovolila a dokonce nechtěla jíst rozhodl se Adam, že ji napraví tedy jinak. Začal vařit lektvar dle vzpomínek které mu předal profesor prostřednictvím rituálu.
„To nevypiju!!!“
„ Ale ano,“ řekl Adam.