Vyvolená 10. kapitola

Julie pevně věřila tomu, že nemá šanci donutit jí vypít to. Ale to se mýlila. Když byl lektvar hotov, Julie pocítila jak ji něco spoutává. Za chvilku se nedokázala ani pohnout. Adam vypnul bezpečnostní pole a přistoupil k Julii. Zacpal jí jednou rukou nos a Julie chtě nechtě musela otevřít pusu a v tom okamžiku ji Adam nalil lektvar do úst. Julie trochu vyplivla ale zbytek vypila pak Adam odešel pustil znovu ochranné pole a Julie se opět mohla pohybovat.
„Co to bylo za hnus!!!! Stejně ti to nepomůže.“
Julii se motala hlava připadala si slabá a bezmocná asi za hodinu ji Adam šel dát další dávku asi po třetí dávce už se nemohla bránit. Byla jako beránek. Lektvary začali postupně zabírat. Julie si začala vzpomínat na svou minulost, ale jen matně trvalo ještě dlouho než začala alespoň trošku spolupracovat. Nakonec mohl Adam zrušit silové pole a Julie se pomalu vracela do normálu. Jenže pokaždé když lektvar přestával působit, zlo schované někde v Juliině nitru se opět hlásilo o svou vládu. Znovu se propadala do jeho moci. Musel tedy zesílit účinky lektvaru. Ale ani ten zcela nezabral. Tu a tam se celá místnost rozechvěla. Věci padaly na zem a Julie se svíjela v neuvěřitelných křečích. To její tělo zápolilo s lektvarem, snažilo se ho přemoci. Potlačit jeho účinky ale dobro v ní mu to nechtěla usnadnit. Teď bojovaly Juliiny podstaty v boji na život a na smrt. Tu vítězilo dobro tu zase zlo. Adam už si nevěděl rady, jediné co ho napadlo bylo dojít pro její rodinu snad ta jí donutí bojovat se zlem v ní.
Vydal se tedy za její rodinou a požádal je o pomoc. Matka se Sárou okamžitě souhlasily.
„Jenže je tu ještě jedna věc, není zcela vyléčená teď záleží na ní co si vybere svou svobodnou vůlí. Už mě nenapadlo nic jak ji pomoci, jste její poslední nadějí.“
„A jak je na tom??“
„No, až ji uvidíte tak se nelekejte, je omámená lektvary aby neublížila mě ani sobě.“
„Pozná nás?“
„ To nevím, jen jí prosím neříkejte o ničem co spáchala, žádné detaily zatím ji nechci zatěžovat až přijde čas, tak si na to vzpomene.“
Když tam matka se Sárou přišly, Julie seděla na posteli pokoušela se použít svou moc, ale lektvar ji stále ještě tlumil. Matka byla zděšená. Julie vypadala jako pod sedativy, "co to sní je??!" Je pod lektvary, ještě pár dávek , mělo by to zabrat. Julie vstala a pokusila se odejít, ale zhroutila se po pár krocích na zem. Adam ji zvedl položil na postel a řekl:
„ Podejte mi tu lahvičku co je v polici.“
Sára mu podala lahvičku s lektvarem. Julie se začala vzpírat jako by se snažila vzdorovat z posledních sil.
„ Já ji podržím a vy ji dejte ten lektvar.“
Julie prosila. Matka váhala, ale Adam rázně řekl:
„Nemůžeme čekat předchozí lektvar přestává účinkovat!“
Nakonec ji dali další dávku. Julie usnula. Matka se ptala Adama:
„Jak dlouho ještě?? Vždyť už vypadá jako naše stará Julie.“
„ To je jen klam, zlo v ní se snaží zachránit. Ještě pořád je pod vlivem rituálu přerodu.“
„ A co pak, až ty lektvary zaberou a pokud se rozhodne pro dobro?“
„ Bude se muset vyrovnat se vším co se stalo a naučit se znovu používat svou moc.“
„ Takže jakou má šanci“, zeptala se Sára.
„To nedokážu říct, pořád je v ní zlo. Musí s ním bojovat. Teď to ještě jde, je tlumená lektvary, ale až přestane působit ten poslední, bude ji zle.“
„ Jak je to možné??“
„ Jsou to vedlejší účinky změn, které byli vynucené.“
Najednou se v místnosti začal třást nábytek. Adam okamžitě přiskočil k Julii.
„ Co se děje.?“
„Zlo bojuje s dobrem. Nevím jestli to vydrží, její tep slábne. Možná už je příliš pozdě na to, abychom ji pomohli.“
Julii bylo zle. V hlavě měla strašlivý zmatek: vzpomínky se jí náhle vybavovalY a zase se ztrácely v temnotě. Julie ze spaní vykřikla bolestí, její tělo se vzepjalo v křeči. Po chvilce povolila a Julie tiše něco zamumlala a omdlela.
„Co říkala????“
„ Kerab Norel.“
„ Co to znamená ???“
„ Tak říkali otec s Julií místu, kam chodili když byla Julie malá.“
Julie se po chvilce probrala. Její pohled už nebyl tak prázdný, ale plný smutku a utrpení. Podívala se na matku, Sáru a pak na Adama.
„ Kde to jsem??“
„ Jsi v bezpečí.“
„ Co se stalo, nemůžu si nic vybavit.“
„ Teď už snad bude všechno v pořádku.“
Jenže, jak se říká, ne všechno je tak, jak to vypadá. Julie v hloubi duše měla jedinou myšlenku jít pryč. Ne k Nagrisovy, ale prostě pryč, možná jí to táhlo ven jen kvůli moci, kterou měla, když byla s Nagrisem. Možná jí to táhlo i k němu, i když si to nechtěla přiznat, ale on ji stál v cestě. On, který ji tu držel. Ten, který z ní chtěl udělat slabocha, kterým bývala. Nechtěla se tomu poddat, ale něco jí přemáhalo a táhlo z tmavých a pochmurných zákoutí jejího vědomí na světlo, světlo z kterého slzí oči, světlo které odkrývá pravdu bolest utrpení. To, co cítila ji bolelo jako rány utržené v největším boji. Jenže tyhle rány se tak rychle nezacelí, nezmizí.
Julie se pokusila vstát. Když se jí to povedlo, pokusila se jít ke dveřím na druhé straně místnosti, ale silové pole její cestu zastavilo.
„ Co to je??“
„ To je na tvoji ochranu.“
„ Já nepotřebuju chránit!“
Najednou cítila, jak jejím tělem proudí neuvěřitelná energie poháněná zlostí. Všechno v místnosti se začalo třást.
„ Co se děle,“ křičela Sára na matku a Adama.
Juliiny oči se změnily z modrých na tmavě černé. Pokusila se prolomit bariéru. Po několik pokusech bylo znatelné, že silové pole slábne.
„ Co je s ní?“
„Zlo v ní ještě pořád vládne, asi se nepovedlo jí obrátit na světlou stranu. Toho jsem se bál, bylo už příliš pozdě.“
„ Nesmí odejít,“ křičela Sára.
Najednou silové pole povolilo. Julie šla rovnou ke dveřím, jenže do cesty se jí postavila Sára.
„Ty nikam nejdeš, už nebudeš ničit!!!“
„ Uhni nebo zemřeš", řekla Julie s ledovým klidem v hlase.
„ Ne, neuhnu!“
Julie chtěla na Sáru použít svou moc. Jenže to nešlo. Nevěděla proč. Možná byla ještě moc slabá nebo působil poslední lektvar.
„Tak co, už nemůžeš používat svou moc co??“
„ Nevadí, vyřídíme to ručně!!“
Padla první rána. Přesně směřovaná na Sářin obličej. Ta ji však bleskově vykryla a úder vrátila. Pak už padala rána za ránou. Ani jedna ze sester nechtěla ustoupit. Nakonec Julie začala získávat převahu. Matka chtěla jít s Adamem Sáře na pomoc, ale Julie silou vůle postavila kolem sebe a Sáry silové pole kterým nemohly projít.
„Julie nedělej to, je to tvoje sestra!!!“
Julie byla vyčerpaná, lektvar a jeho překonávání ji vzalo velkou část síly a udržet silové pole chtělo hodně energie. Souboj ji vyčerpal, ale vůle vyhrát ji hnala dál. Sára se na ní podívala a řekla:
„Tak to udělej! Vím na co myslíš, nebudu se dívat jak ničíš to, co vytvořil náš otec.“
Juliin pohled se změnil. Najednou nemohla pokračovat, něco v ní křičelo nedělej to prosím nedělej to!!! Tento křik přehlušil hlas našeptávající jí, aby sestru zabila. Julie klesla na kolena. Silové pole začínalo slábnout. Nedokázala jej udržet takhle velké už ani minutu. Sára vstala, překvapeně se dívala na Julii.
Ta se na ní podívala a řekla: „Běžte, utečte!!!!!“
Julie stáhla silové pole jen kolem sebe aby se k ní nemohl nikdo přiblížit. Pak jen skrz silové pole přitáhla dýku, která byla na stole. Držela ji v ruce. Zlo a dobro v ní bojovalo. Teď na chvilku získalo převahu dobro.
„ Julie nedělej to!!“
„ Jinak to nejde, je to tak lepší!" křičela Julie se slzami v očích.
Julie se zcela soustředila na to, aby neminula a aby byla rána přesně mířená. Musela překonat svou temnou stranu, aby to dokázala, nesoustředila se na silové pole. Sára si toho všimla. Instinktivně natáhla ruku a aniž by věděla jak, podařilo se jí silou vůle přenést nůž do jejích rukou. Julie se na ni vyděšeně dívala stejně tak i Adam s matkou.
„Jak je to možné??“
Adam uslyšel hlas, který mu říkal: „Tady je strážce. Teď jej musíš naučit chránit vyvolenou, předej mu svou moc.“
Adam instinktivně začal zaříkávat prastarým jazykem. Trvalo mu to jen okamžik, a pak se nad ním a nad Sárou objevila jasná záře. Po chvilce bylo po všem. Adam promluvil na vyděšenou matku.
„ Teď je vše, jak má být.“
Sára se udiveně dívala na matku a Adama. Cítila, že je vše jak má být ale tělem jí pulzovala nesmírná energie prastarých časů.
„Já to nechápu. Ty jsi strážce. Máš znak??“
„ Ne, já jsem jen učitel, nevěděli jsme, že Hodši zradí ale přesto jsme měli učitele v záloze, kdyby se něco stalo.“
„ Kdo "my", mluvíš o sobě v množném čísle,“ přerušila ho matka.
„Profesor byl učitel a v ten den co jste provedli rituál, mi předal část své moci.Když pak umíral, předal mi své vědomosti a vědění učitelů prastarých časů. Měl jsem najít pravého strážce, ale abych ho neohrozil, musel jsem vzít jeho povinosti na sebe. Ty jsi strážce Sáro.“
„ Já, ale jak je to možné??“
„ Síla si vybrala tebe, protože máš čisté srdce plné lásky a dokážeš obětovat dobru i vlastní život. To je zkouška kterou si pro tebe světlá strana připravila a ty jsi jí složila, když jsi bránila Julii odejít. Instinkt sestry ti pomohl zachránit jí život. Teď budeš muset hodně cvičit, aby se tvé schopnosti projevily v plné síle a aby ses je naučila zvládat, já ti budu věrným rádcem stejně jako ty budeš Julii.“
Julie se pokusila vstát. Postavila se na nohy, ale zavrávorala a dopadla opět na zem. Sára k ní přistoupila, ale Julie okamžitě vztyčila silové pole.
„Julie no tak, bojuj s tím, vrať se k nám.“
Julie by tak ráda bojovala, ale ta hrůza, bolest, násilí a smrt, to co dělala pro Nagrise, ta temnota tam někde uvnitř skrytá, ji děsila. Pokusila se znovu vstát. Tentokrát se jí to podařilo i přes mírné zavrávorání stála na nohou. To ji vzalo i poslední energii na to, aby mohla udržet silové pole. Během chvilky bylo pryč. Adam ji vzal do náruče a odnesl na postel a tam ji položil.
Julie se snažila bránit, ale všechno kolem ní se točilo, bylo jí zle. Až příliš se vyčerpala přemáháním lektvaru, zápasem a udržováním silového pole. Adam ji donutil vypít lektvar po kterém usnula.
"Co teď", zeptala se Sára.
„ Máte doma vypolstrovaný pokoj, kde není nic, čím by si mohla ublížit?“
„ Ano, ale ten ji nezadrží. Použije svou moc a uteče.“
„ Ne neuteče. Použiji silné a prastaré ochranné kouzlo. Julie bude moci používat svou sílu jen uvnitř místnosti, ale jí to nic neudělá, všechna Juliina moc se vpije do stěn a ještě víc pevnost obrany posílí. Tam zůstane tak dlouho, než bude možné jí důvěřovat.“
„ A jak to poznáme??“
„ Sára to vycítí a já také, společně jsme neomylní.“
Odvezli Julii na centrálu a nechali připravit pokoj. Adam provedl za pomoci Sáry zaříkaní a vyvolali kouzlo. Taky pro jistotu připravili lektvar, který Julii zklidní, kdyby moc vyváděla. Do pokoje zabudovali kamerový systém, jen koupelna zůstala bez dozoru, ale tak, aby to nebylo vidět. Pak tam Julii přemístili. Když se vzbudila, bylo jí už o dost líp díky tomu, že opět vítězila temná strana. Julie s ní nechtěla bojovat. Proč. Nepřinášela bolest a utrpení, pocity viny jako strana dobra. Tak proč bojovat, proč??? Když se rozhlédla, zjistila, že je v uzamčeném pokoji. Pokusila se otevřít dveře násilím, ale když se nic nestalo, rozhodla se použít svou moc. Ale bez úspěchu. Stěny pohlcovaly plameny a blesky. Telekineze jí byla k ničemu, nebylo tu nic, čím by se dalo hodit o dveře. Zuřila.
Asi tři hodiny se neustále snažila dostat ven. Naprosto vyčerpaná se sesunula do rohu místnosti a opřela se o měkkou stěnu. Byla na konci svých sil. A to byla ta chvíle, kdy se na povrch začalo opět drát dobro, které trpělivě čekalo na svou příležitost. Po několika dnech vypozorovali všichni, že Julii se musí vyčerpat až tak, aby se v ní probudila její světlá stránka, která den ode dne sílila. Ale společně s ní sílila i bolest, kterou Julie cítila. Nenáviděla se za to, co udělala, jak mohla být tak slabá a podlehnout vábení moci a ještě nad tím uvažovat. Nechtěla to, nechtěla ani jednu vzpomínku, nechtěla ani jeden pocit, kterých bylo nespočet.
Sára mezitím vzorně trénovala svou novou moc. Adam jí byl trpělivým rádcem a učitelem. Teď se soustředili na to, aby Sára dokázala vycítit co se děje s Julií, jak se cítí , jestli není zraněná a hlavně poznat, jestli je dobrá nebo zlá. Sára se soustředila, aby byla v naprostém klidu jak jí Adam radil.
„Teď nemysli na nic, soustřeď se na Julii. Co dělá teď?“
„ Nemůžu, nejde to.“
„ No tak, přece to nevzdáš. Ani nevíš, jak moc je ti Julii podobná chováním a to i přesto, že jste vyrůstaly každá jinde jste si tak podobné. Zkus to znovu.“
Sára se snažila vyčistit mysl. Najednou ucítila bolest, beznaděj, křik. Bylo to děsivé, tak moc se jí to dotýkalo a pak jediná myšlenka která přehlušila všechny: "Skončím to, nevydržím!Použiji svou moc proti sobě!" Sára se vyděsila.
„ Co se stalo? Povedlo se??“
„ Asi ano, cítila jsem neuvěřitelnou bolest, křik, beznaděj a pak ta slova skončím to použiji svou moc proti sobě. Co to znamená?“
„ Není čas na vysvětlování, musíme za Julií!“
„ Ale proč, nemůže si přece ublížit?“
„ Může, může použít svou moc proti sobě. Temná strana by jí to nedovolila, ale jak je na ústupu, světlá strana není tak silná, aby jí v tom zabránila.“
„ Ale to nejde, nemůže přece použít svou moc proti sobě??“
„ Může, ale na to by musela ovládat svou moc hodně dobře a někdo jí o tom musel říct. Ale kdo??“
„ Hodši, ten parchant, musíme si pospíšit!“
Běželi k Julii. Ta sebrala mezitím poslední síly co jí zbyly, postavila se a začala se soustředit. Všechnu svou energii soustředila na jednu jedinou věc, na jednu jedinou myšlenku. Svět kolem ní přestal existovat, i bolest ustoupila. Nebála se, byla odhodlaná,
že tentokrát už ji nikdo nezastaví. Když už byla skoro připravená použít veškerou sílu a energii, vběhli do pokoje Sára s Adamem. Sára instinktivně použila svou nově získanou moc a Juliino snažení ukončila.
Julie se zapotácela a sesunula se na zem. Sára s Adamem k ní přiskočili a snažili se jí probrat. Ale Julie vnímala jen tlumené hlasy, byla vyčerpaná. Jen na chvilku pootevřela oči.
„Je v pořádku, jen je naprosto vyčerpaná.“ řekla Sára Adamovi.
Toho napadla jedna možnost jak Julii pomoct.
„Sáro můžeme Julii podat jeden lektvar, ale je to nebezpečné.“
„ Jak nebezpečné?“
„ Musí se podat jen zcela vysílené osobě, aby mu nemohla vzdorovat. Měl by potlačit zlo. Nevím jestli by zcela zabral, ale….“
„Ale co??“
„ Ale je tu riziko, že Julii může ztratit kontakt s naším světem, nebo zešílet. Bude se muset vyrovnat s návalem pocitů vjemů a vzpomínek na to, co dělala když byla zlá. A pokud to zvládne, tak máme vyhráno tedy z větší poloviny. Po dobu, co bude působit lektvar, ztratí schopnost ovládat svou moc, ale jen na pár hodin, to bude nejvíce zranitelná.“
Sára váhala, ale když se podívala na Julii, která byla ještě stále v bezvědomí tak usoudila, že je to jejich poslední šance.
„Zkusíme to. Jednou můžeme přijít pozdě a Julii se ten pokus o sebevraždu povede.“
„ Jdu ho tedy uvařit, ty zatím hlídej Julii.Za okamžik jsem zpět.“
Julie se ještě několikrát probudila, ale zase upadla do bezvědomí. Vyčerpání bylo příliš velké. Adam uvařil lektvar a ještě jednou se zeptal Sáry jestli ho má Julii opravdu podat. Sára pokynula. Věděla, že teď má v rukou sestřin život, že jedno rozhodnutí může zničit nejen jejich rodinu, ale i zbytek světa. Byla to strašná zodpovědnost, ale kdo jiný ji měl vzít na sebe než právě ona. Nikdo ji nemohl dát odpověď na tuto otázku.
Adam podal Julii lektvar. Ta ho s obtížemi vypila. Znak na její ruce ze rozzářil. Celá hořela, měla křeče a pak najednou klid. Sára byla vyděšená, ale Adam ji uklidnil.
„To je normální, teď bude spát. To nejhorší přijde až se probudí.“
Sára u Julie zůstala celou noc,mezitím Adam připravoval vše na možnost, že se něco nepovede, aby byl schopen udržet Julii v klidu a hledal nějaké lektvary na to, aby Julii cestu zpět za světlem ulehčil. Když Julie přišla k sobě, bolelo ji celé tělo. Uviděla Sáru jak spí na židli vedle její postele. Pokusila se vstát. Udělala jeden krok, ale pak se sesunula na zem. Klečela na zemi, ruce opřené o zem. Bolela ji hlava. Najednou nastal naprostý chaos. Julie se ocitla opět na místě zápasu s Nagrisovými muži, pak byla zase ve skladišti. Všechno měla pomíchané. Bála se sama sebe, snažila se zastavit tu postavu co vypadala jako ona, ale nešlo to , nemohla se ani pohnout. Cítila, že to není sen, že to všechno se stalo. To všechno udělala ona, ta která měla lidi chránit před Nagrisem a před zlem, udělala tohle.
Z očí ji tekly slzy, chtěla křičet DOST TO STAČÍ, ale nevyšla z ní ani hláska. Celá se třásla. Pomalu se propadala do propasti zapomnění, propasti odkud není návratu. V tom uslyšela, jak ji něco volá zpět. Hlas tak známý a přesto cizý.
„Julie no tak, bojuj s tím, to si nebyla ty, to ta druhá. No tak podívej se na mě nevzdávej to, ještě není pozdě na to vše změnit! Prosím, nenechávej nás mi tě tu potřebujeme,“ křičela na ní Sára, kterou nastalý hluk a vzlykot probudil.
Klečela u Julie a snažila se jí přimět bojovat. Ale sama cítila, jak moc Julie trpí. Cítila ,jak moc by to chtěla vzdát.
„Nevzdávej to kvůli otci. Prosím, vzpomeň jsi na skladiště, na to dítě co jsi ho ušetřila i s jeho rodinou a tak zradila Nagrise. Neuposlechla jsi ho, ne všechno co si vykonala bylo špatně, zachránila jsi spousty životů. Prosím bojuj!“
Jediné, na co se Julie zmohla, byl výkřik do ticha své mysli. Jen myšlenka, jen vzlyk do prázdna. NEMŮŽU!! Sára si nevěděla rady, už jí nic nenapadalo.
„ Julie ,jestli to vzdáš, vezmeš s sebou další životy i svou matku.“
Julie se zarazila. Nechtěla ubližovat. Měla toho dost. Ale co když tím, že to vzdá, zase někomu ublíží? Zase bude příčinou bolesti.
„ Proč mě nenecháš odejít? Proč mi to děláš tak těžké??“
Julie se z posledních sil pokusila vrátit zpět do reality. Tento pokus ji zcela vysílil. Zdařilo se! Unavenýma očima sledovala Sáru jak se na ní ustrašeně dívá.
„Zvládla jsi to.“
Julie pomalu odcházela do říše snů. Cítila se tak unavená. Něco ji lákalo zavřít oči a snít. Snít o lepším zítřku. Tentokrát spala klidně, usmívala se jako by si chtěla její mysl vynahradit to dnešní utrpení. Tu bolest a nenávist k sobě samé. Odešla do říše snů, kde je vše krásné a klidné. Kde není zlo, bolest a utrpení. Nechtěla se probudit, ale známý hlas ji říkal, že musí.
„ Nechci se probudit. Tady je krásně, proč tu nesmím zůstat, proč nesmím být zde??“
„Ještě musíš vykonat spoustu dobrého a poznat, co je to život.“
„ Ale já nechci.“
„ Julie, udělej to co já nestihl. Naprav to, co bych tak moc chtěl. Nikdy jsem Vás nechtěl opustit a nechat tě abys to musela snášet sama. Ale nebylo mi to dopřáno.“
„ Kdo jsi????“
„ Nemohu ti to říct, jsem tvůj sen tvoje přání.“
„ Jak to že se mi zdáš??“
„ Nevím, asi to tak má být, nebo blouzníš. Pamatuj si jedno: ať uděláš cokoli, ať budeš jakákoliv, pamatuj, že tě mám rád, zůstanu vždycky s tebou.“
„ Ty… jsi ….. ,“ koktala Julie.
Než to ovšem stačila vyslovit, probudila se. Jak moc se chtěla vrátit. Zpět do krajiny snů, ale už to nešlo.
„Tak co jak ti je ??“
„ Jo je mi dobře. Proč jsem připoutaná k posteli??“
„ Je to pro tvé bezpečí, jsi zesláblá, mohlo by se ti něco stát.“
„ Prosím, odpoutej mě.“
„ Nemohu dokud nepřijde Adam a neřekne že můžu.“
Adam. To jméno se jí zabodlo do srdce. Pomyslela si: „Toho zrádce zabiju, počkej, až mě odpoutá.“
Sára zaslechla jen pár slov, která se k ní od Julie přenesla, pak bylo spojení zcela přerušeno.
„ Chce zabít zrádce?? Ale koho tím myslí? Nagrise??“ Sáru vytrhl z přemýšlení Adam, který vešel do místnosti a šel rovnou k Julii.
Ta mezitím sbírala poslední síly, které ji zbyly.
„Už se probrala. Jak reaguje?“
„ Pozitivně. Zdá se, že naše snaha se vyplatila.“
„ To doufám. Ještě ji musíme dát tenhle lektvar.“
„ Já žádnej lektvar nechci a koukejte mě odvázat“, vztekala se Julie.
„Jo je zpátky, takhle se nikdo rozčilovat neumí.“
„ Mám pro tebe jeden návrh. Já tě odpoutám a ty vypiješ ten lektvar.“
Julie souhlasně kývla. Jen co ji Adam odpoutal, posadila se na posteli. Pokusila se vstát. Zavrávorala, ale ustála to.
„Jen pomalu. Jsi ještě slabá, tak a teď pij!“
Adam ji podal lektvar. Julie napřáhla ruka a lektvar upustila.
„ Ups hapalo.“
„ To nevadí dojdu pro další.“
„ Ty nikam nejdeš,“ řekla Julie rázně.
Vší silou zvedla Adama do vzduchu.
„Teď zemřeš, zrádče!“