Dračí dědička (3.část)

Jena se v noci několikrát probudila. Poprvé se lekla, protože ležela v posteli a ne jako obyčejně v jeskyni, pak se vyděsila, když si uvědomila, že v té posteli není sama , a nakonec se vyděsila, protože měla na sobě jen spodničku. Uklidnila se až tehdy, když viděla, že Gnowir má pořád kalhoty.
Podruhé se vzbudila proto, že jí Gnowir sebral pokrývku. Nejdřív mu jí chtěla sebrat, ale pak si řekla, že je taky jenom člověk(nebo by měla říct drak?). Nakonec si vlezla k němu pod deku a přitulila se. Potřetí se vzbudila, protože ji Gnowir ve spánku(alespoň doufala, že ve spánku) objal. Pak už spala až do rána, i když to bylo jen pár hodin.

Gnowir vstal časně ráno a poklidil hospodářství. Jenu pak jemně vzbudil.
"Jeno, vstávej. Sluníčko už je vysoko na obloze, je čas vstávat." Jena otevřela oči a široce se na něj usmála. Líbla mu pusu a šla se obléct.
"nechceš nějaké jiné šaty? Mám jich tu pár ve skříni?" zeptal se jí, protože tyhle byly značně opotřebované.
"Asi ano." začervenala se, protože byla pořád ve spodničce, která toho moc nezakrývala.
Dovedl ji ke skříni a otevřel ji. Jena spatřila asi tucet krásných šatů.
"Vybereš si sama nebo ti mám pomoct?" zasmál se.
"Ty bys mi chtěl pomoct?" ušklíbne se.
"Hm." přikývne a jemně jí pohladí po ramenou.
"tak dobře.Které se ti líbí?" řekne odevzdaně, protože jeho pohledu se nedalo odolat.
"Tyhle červené." ukáže jí pěkné světle červené šaty.
Jena jemně pohladila látku. Nemohla se na ni vynadívat.
"Ne, ty se mi nelíbí." zavrtěla hlavou. Šáhla ze skříně a vytáhla černé šaty.
"Tyhle jsou dobré." odešla dřív, než stačil něco namítnout.
Rychle se do nich oblékla,ale měla potíže si je zapnout.
"Gnowire? Mohl bys mi je zapnout?" vykoukla dveřmi na chodbu.
"Jistě." stál za ní a zapínal jí šaty. Jena se lekla, protože nevěděla jak se za ní dostal. Bohužel se otočila moc rychle a šaty roztrhla.
"Ale ne. Je mi to moc líto." Řekla a do očí se jí hrnuly slzy. "To nic, vezmeš si jiné." Jena došla ke skříni a vybrala si opět černé šaty, které jí slušeli ještě víc než ty první. Gnowir se tomu podivil. *Nosí jen černou, co za tím může být? Vždyť je tu tolik krásných šatů a ona si vybere černé.*
"Jeno?" řekl a vešel do pokoje.
Jena stála uprostřed pokoje tak, jak jí pánbůh stvořil, protože si natrhla i spodničku. Její dlouhé rudé vlasy, které jí sahaly po lokty zakrývali co se dalo.
"Gnowire!!!" zaječela Jena a zakryla se šaty."Bež pryč!"
"Promiň, myslel jsem, že už jsi oblečená." omlouval se, neodešel, ale jenom se otočil.
Jena se rychle oblékla do spodničky a vklouzla do šatů.

"Zapnul bys mi prosím ty šaty?" řekla nesměle.
Gnowir se na ní otočil a nemohl z ní spustit oči. Byla tak krásná. Pomalu se k ní přiblížil. Šaty jí rychle zavázal. Zezadu ji chytil kolem pasu. Pohladil ji po krku. Jena se nemohla ani pohnout, cítila příliv horka, který vycházel z jeho prstů. Jemně ji k sobě otočil a políbil. Ona se mu ale nechtěla tak lehce vzdát.
"Gnowire, ne. Je čas vyrazit." odstrčila ho.
On ji ale chytil za ruku.
"Pustím tě, až mi řekneš, proč nosíš jen černou?"
"Ne, to ti neřeknu." vytrhla se mu. Vyběhla do patra a zabouchla dveře. Přisunula za ně nějakou bednu a kouzlem je zajistila.
"Jeno, no tak. Otevři ty dveře. Nemusíš mi odpovídat. Já...omlouvám se." Mávl rukou a na bedně, na níž seděla se objevila černá růže.
Jena omluvu přijala a šešla dolů. Na Gnowira se už ale nepodívala.

Po poledni vyšli z domku, který zamkli a vydali se do hor. V Jenině jeskyni se pak oba proměnili. Gnowir si všiml, že je odtažitější než dřív. Oba pak vyšli z jeskyně a vzlétli. Letěli celkem dlouho, něco kolem deseti dnů a nocí. K večeru byli na místě. Ariezal už je čekal. Strážkyně vypadala mladě. Když se proměnili v lidi, hned se s ní přivítali a všichni si moc přátelsky popovídali.