Srdce upíra

Srdce upíra

"Víš Antanasy,mám zlé tušení, jiní upíři mnou opovrhují a říkají mi že nepatřím mezi tento klan,ale nechápu to,já se upírkou narodila a i přes to, že jsem nejmladší mám sílu za tři upíry, odvahu a i ty musíš uznat, že jsem lepš než někteří muži.Někdy mi připadá, že se mne ostatní bojí.Nevím co dělat, kvůli jejich nenávisti si připadám, že sem nepatřím."

"Lil, víš stejně dobře jako já, že sem patříš!Oni ti jen závidí tvé schopnosti a úspěchy, ale věř mi, že ani jeden by tě od nás neodloučil, jednou se dozvíš jak to všechno je,…..jednou ano" tak zněla slova starého Antanase, učitele sedmnáctileté Lil, než odešel za ostatními upíry. Trápilo ho, že musí Lil lhát o jejím původu, o tom kdo je a o celém jejím smyslu života. Tížilo ho, že ji nechává samotnou přemýšlet nad jeho slovy, ale jedno věděl jistě, brzy se jí vše objasní a možná bude všem dnům upírů konec. Když se dozvěděl o té legendě musel ji hned vyhledat. Byla teprve kojenec když ji unesl. Už přes sedmnáct let ji vychovává, má ji rád jako vlastní a za pár dní, až z ní bude dospělá ho bude nejspíš nenávidět. Ještě osm dnů ….

Pak nejstarší upír vstoupil do lesa, na schůzi starších. "Antanasy, nic si jí doufám neřekl!" křičel jeden z rady.

"Ne……. Přece vás nemohu podrazit, to já jsem ten, kdo počal tento klan, všechno to je hlavně v mém zájmu…. Ale před sedmnácti lety jsem nevěděl jak mi přiroste k srdci, …ale naše dny se krátí… musíme něco vymyslet, ..ještě osm dnů a všem upírům může být konec, musíme tomu nějak zabránit." řekl. Věděl že to nebude lehké, ale za pokus to stálo.

"Ale pane, víte přece, že změnit naplnění té legendy…můžete jenom vy" už zase mu říkali pane, nenáviděl to! Proč je všechno jen na něm? Proč je to zrovna on co může něco změnit??

Později se na radě probírali různé plány týkající se Lil, bez ní, byla toho součástí, ale zároveň tou součástí být nemohla.

"Lil, nevěř jim. Ty nejsi jednou z nich, nepatříš k nim" Už zase slyším to podivné šeptání. Ano, je uvnitř mé hlavy a den co den mu začínám pomalu, ale jistě věřit. Antanas mi nic nevysvětlil, vypadalo to, jako by sám pochyboval o mém místě v životě. Ale ne, to se mi jen zdá.

O 3 dny později:

Hurááá… už jen pět dnů do dospělosti! Pořád slyším podivné šeptání, Antanas mi vysvětlil, že to patří k dospělosti. Člověk prý neustále uvažuje o smyslu života a kam vlastně patří, ale brzy se to má zlepšit.

Už dlouho jsem nepila krev. Hm, to budu muset napravit!

Jdu městem a vyhlížím svou kořist. Jo, tenhle vypadá dobře. Rozhlídla jsem se kolem sebe, ale nikoho jsem neviděla. Rychlostí světla jsem přiběhla k muži tak kolem padesátky a hbitě se mu zahryzla do krku. Počkat něco tu nehraje. Aha….už zase ty hlasy, nechápu proč mě musí rušit i při večeři! Ale počkat…co to… "Nejsi jednou z nich, vždyť ta krev ti nechutná, nejsi upír"…no tak moment, já krev přece miluju!……ale co to…zamyslela jsem se nad těmi slovy a opravdu….Fuj jak jsem mohla celý život pít krev? Zabíjet nevinné lidi?

Když jsem se vrátila do tábora kde jsme momentálně s několika upíry pobývali přišlo mi to všechno jako malý zkrat patřící k dospívání. Vždyť upíři se taky musí něčím živit a to, že je to pro ně krev za to nemůžu! I přes to jsem vše řekla Antanasovi.

"Svolal jsem toto mimořádné shromáždění z velmi závažných důvodú" řekl Antanas "Lil se mi svěřila…Ano jak praví legenda …slyší hlasy…..dokonce už i zapochybovala o krvi!" všichni přísedící naráz zbledli a v tvářích měli udivený výraz. "tak přeci..jen..je ta legenda pravdivá" řekl Garred jeden z nejlepších přátel Lil.

"Nezbývá nám nic jiného než se s tím smířit. Nemůžeme nic dě…." tak zněla slova jednoho z upíru,která přerušil náhlý křik…. Vyvolená pomyslel si v duchu Antanas…

Když se upíři seběhli ke stanu ve kterém pobývala zbyly tam jen stopy po zápasu…

"Legenda se naplňuje…. Andělé noci…přišli si pro ni…pro mou holčičku"

Seděla jsem ve svém stanu a najednou mě někdo chytil kolem krku a vlek pryč. Než jsem stihla něco udělat omráčil mě a táhl se mnou do neznáma. Jediné co jsem stihla byl výkřik. Snad mě slyšeli a půjdou mě hledat! Když jsem se vzbudila kolem mne bylo mnoho neznámých tváří. Rychle jsem chtěla vyskočit a všechny pozabíjet, pak bych mohla utéct zpět. Ale něco mi v tom bránilo. Koukla jsem si na ruce, byly spoutané. Celá jsem byla přivázaná k lůžku na kterém jsem ležela. Bože, co to?Jsou to snad Lovci upírů? Ale proč unesli jenom mne a ne i ostatní upíry? Najednou ke mně někdo promluvil "Lil vítáme tě, je nám líto, že jsme tě museli unést, ale dobrovolně bys s námi nikdy nešla" co? co to říká.. "Jsme andělé noci …chráníme lidský klan před nebezpečím, …v noci…a ty jsi vyvolená, nejsi upírkou jak sis celý život myslela. Podle staré legendy se jednoho dne narodí dítko, které bude bojovat proti upírům a bude jejich záhubou. Ta záhuba jsi ty. Jsi vyvolená.Upíři tě jako malou unesli abys jim nemohla škodit, aby sis myslela že jsi jednou z nich, ale nevěděli co máme v plánu mi…" cože-nechce se mi věřit že by mě Antanas podvedl! Nejsem schopna slova a do očí se mi hrnou slzy "jistě jsi už slyšela hlasy…víš legenda praví že vyvolený si bude uvědomovat svého postavení těsně před zletilostí…ale mi ti k pravdě museli pomoct aby sis to uvědomila dřív než bude pozdě…nevěděli jsme co má Pan Nesmrtelný s jeho potomky v plánu…"Muž v černém dokončil svou řeč a když už se zase nadechoval ,aby mohl něco říct Lil se rozzlobeně zeptala "Kdo je pan nesmrtelný?o čem to tu sakra mluvíte?"

"Pan Nesmrtelný je tvůj učitel. Antanas…on je otcem všech upírů…..žije už po staletí a dohlíží na život svých potomků,a ty Vyvolená máš všechny vyvraždit.Jedině on to může změnit,ale protože jsme o krok napřed nedáme mu k tomu šanci" nesmrtelný,a Antanas? "Jak jako nesmrtelný?" zeptala se Lil "Žije už po dlouhá staletí jen kvůli té legendě. Nikdo neví jak je to možné, ale s příchodem vyvolené tomu může být konec. Vyvolená ho může zabít"

O 2 dny později

Už jsem se smířila se svou rolí v životě.Musím je všechny zabít. Všechny. Oni mne podvedli a teď budou pikat. Právě stojím před jejich táborem a čekám, čekám na vhodný okamžik. Jako prvního jsem vyřídila jednoho ze starých. Šla jsem dál rovnou ke stanu mého učitele. Ten si to musí odpykat jako jeden z prvních! Vešla jsem potichoučku dovnitř, Antanas seděl u stolu a něco psal…. Když jsem k němu došla, v ruce šavli, otočila jsem ho k sobě. V jeho očích bylo leknutí, strach a lítost…..ale já ho nebudu litovat ani náhodou!

"Lháři, já ti věřila a ty takhle, ale teď je s tvou nesmrtelností konec!" moje šavle se rychle řítila k jeho srdci, ale náhle jsem slyšela něco co mě překvapilo

"Prosím odpusť, vím smrt mi náleží, ale nejdřív musíš vědět, že tě mám opravdu rád!" z jeho očí se kutálely slzy a já v hlouby srdce cítila…lásku…mám ho ráda jako svého otce…..nemůžu ho zabít,…stáhla jsem tedy šavli pryč, když najednou jsem padla v hrozivé křeči na zem a už zase tu byly známé hlasy "Jak praví legenda, vyhynutí upírů může zachránit pouze Antanas, Pan Nesmrtelný……..legenda se nenaplnila…kvůli lásce Vyvolené k Nesmrtelnému" teď jí to došlo, všechno, ale přece by nemohla zavraždit všechny se kterými od malička pobývala, všechny, které tak…milovala……zavřela oči a poslední co slyšela jí pohladilo srdce a ona umřela šťastná,umřela pro dobro svého lidu…. "Mám tě rád Lil a vždycky jsem měl, odpusť mi prosím mé chyby……. Vždycky pro mě budeš jediná dcera…jediná upírka! možná nemáš mou krev, ale máš upíří srdce"…. Za Antanasových vzlyků se naposledy nadechla a s úsměvem na tváři zemřela.