Pirátská povídka (2.část)

„To vypukla vzpoura nebo co?“ ptali se piráti pozorujivše světla v přístavu, ale nikdo nedokázal odpovědět. Posádka raději napnula postanní ráhnovou plachtu a loď zrychlovala šikmo po větru.
Uprostřed zátoky byly vyhozeny kotvy a staženy plachty.
Světla se v dálce rozlézala po celém přístavu a neustále jich přibývalo.
„Samotní ďábli se tam žení!“ podotkl Temur ke kapitánovi. „Napadá mě, že Oswald by mohl vědět, o co jde.“
„Co tím myslíš? Jak bych mohl vědět o co jde!” řekl jsem pobouřeně, ale uvnitř mě rostly obavy. Možná ten incident, co se mi stal v přístavu bude mít větší a složitější dohru než jsem si představoval. Fawcet jistě využije každou příležitost, kterou dostane proti Flaundrymu. Byl jsem hlupák, když jsem se nechal ovládnout vztekem.
Temur se znova lišácky usmál. „No, tak zaprvý, byl jsi na břehu poslední. A taky... třeba to má něco společnýho s tvojí krvavou košilí. Pokud se nemejlím, když jsi přišel, byl jsi celej od krve.“
Mezi piráty propukl hlasitý šepot a mnozí přikyvovali.
„Jak jsi k tomu přišel?“ zeptal se kapitán a přísně na mne pohlédl. Před pár dny by nějaké rvačky nebyly neobvyklé, když se přístavem proháněly hordy z jihu, ale ne dnes, když v přístavu odpočívalo mužstvo modrého kartelu, který měl svá jasná pravidla.

A tak jsem musel vyprávět o té rozmíšce s muži kapitána Fawceta a všechno vysvětlit.
Flaundry uznale přikývl, když slyšel, jak jsem s těmi ubožáky zatočil a ostatní s tím plně souhlasili.
„Jo, tos udělal dobře! Ti taky už potřebovali srazit hřebínek!“ozývaly hlasy z posádky.
„Myslíte ale, že je to důvod toho shromáždění támhle na břehu?“zeptal se pochybovačně lodivod Perkins. „Šarže přece mohou zabít pro urážku.“
Temur se na lodivoda ušklíbl a vzal si slovo: „Jo, ale víte, co je Fawcet zač, že?“
Když nikdo neodpovídal dodal: „Hajzl, co chce Flaundryho připravit o místo ve velení flotile a nebojí se použít čehokoli. Vzpomeňte si toho hašišníka, kterej se pokusil kapitána zabit. Vsadil bych se o dvacet denárů, že vím, kdo jej poslal! A vsadím se taky, že Fawcet může za ten dav támhle v přístavu. Bůhví co těm lidem napovídal. Beztak, že jsi jeho člověka zabil jen tak z rozmaru nebo něco podobnýho. Chytne se každý příležitosti, aby utrpěla Flaundryho pověst.“
Tu přirazil k boku lodi člun. Na palubu vyšplhali ti z posádky, kteří se na noc jeli oddat radovánkám do města, teď se vrátili předčasně a přinášeli novinky.
Byl to skutečně pochod ožralých a rozzuřených pirátů, složený převážně z Fawcetových posádek. Vypuklo to proto, že jsem prý bezdůvodně zavraždil Fawcetova kormidelníka. Údajně jsem se na něj vrhl a chladnokrevně mu utnul hlavu a ještě vyhrožoval smrtí ostatním okolo, znevažoval Ryšavcovo jméno a choval se jak pomatený. Potom, když se to rozneslo, dav pobudů hned táhnul k molům a chtěl mě chytit na lodi a lynčovat. Naštěstí jsme v tu chvíli byli již daleko od břehu.

“To ses nemohl trochu krotit. Teď z toho koukaj jenom problémy,” povzdechl si Temur.

“Problémy, problémy, hlavo dubová, problémy...” zaláteřil lodivodův  velký červený papoušek a vznesl se vysoko na stěžeň, než po něm někdo stačil něco hodit.

 Potom se mezi posádkou probíralo, jak se to asi vyřeší, ale nikdo na nic nepřišel. Jen kapitán se procházel po zádi a v hlavě se mu rýsoval plán.
Náhle se spustily provazce deště a nad hlavami nám burácivě zahřmělo. Všichni zenechali rozprávky a rozprchli se do podpalubí na kutě, aby mohli prožít nepohodlnou noc plnou pohupování se sem a tam. I já se odebral na své houpací lože, ale oka jsem díky svým obavám ani nezamhouřil. Až k ránu mě přemohlo spaní.

Někdo zabušil na dveře. „Vstávat!“ ozvalo se.
Protáhl jsem se a vstal, protřel jsem si oči. Rozhlédl jsem se po své skromné kajutě prvního důstojníka. Bylo tu šero. Jediné světlo pronikalo škvírou pode dveřmi. Zažehnul jsem svoji lampu a podíval se na drahocené kolečkové hodiny, vynález pocházející z dalekého severu. Bylo teprve šest hodin ráno. Přesto byl na lodi neobvyklý ruch.
„Kapitán byl za Ryšavcem! Spor se má vyřešit soubojem!“ozývalo se po celé lodi.
Na přídi stál Temur, který mi to potvrdil – soubojem se mělo dokázat, jaká strana má pravdu. Byla to starodávná tradice, věřící v rozsouzení osudem.

Brzy se na palubě objevil Flaundry v slavnostním kapitánském oděvu a s rapírem u boku.
„Nalodit!“zvolal svým silným hlasem a všichni vlezli do člunů.
Čluny se pomale přibližovaly ke břehu. Kapitán stál na přídi prvního člunu a jakmile se člun dotkl písčitého břehu přístaviště, lehce vyskočil na souš.
Posádka se shlukla do houfu a v čele s Flaundrym se hrnula na přístavní ulici.
Směrem k molům rozšiřující se ulice se dokonale hodila pro velkolepou podívanou.
V oknech dvoupatrových přístavních krčem a domů se tísnila spousta diváků, stejně tak tomu bylo i po krajích ulice a u mola. Všichni se nějak dozvěděli, co se má dít a vstali dostatečně brzo, aby jim podívaná neušla. Uprostřed placu bylo ponecháno velké prostranství pro to, co se bude dít.
Náš houfec se provázen pokřikem prodral masou a vstoupil na plac. Proti nám z ulice plné lidí bylo slyšet přibližující se bouřlivý řev. Brzy se davy rozevřely a na prostranství vstoupil Fawcet se svými námořníky.
Tábory obou stran byly početně poměrně vyrovnané – blíž molu, v ústí ulice do přístaviště, se shromáždili Flaundryho příznivci a naproti nim, v půlkruhu kolem prostranství a v ulici směrem do města, se tlačili Fawcetovi nohsledi.
Z davu se ozývaly pokřiky: „Smrt vrahovi!“ „ Zabte ho!“ , i další mnohem drsnější a sprostější, jakých byla schopna jen ta největší lůza.
Na druhé straně zase posměšně: „Vymýšlet historky, to ti jde Fawcete, ale jak seš na tom s šermem?“ a taky: „Lháři prolhaní, dostanete do držky!“ alespoň to všechno jsem slyšel.

Nicméně mi nebylo moc příjemné, když se na mě všichni dívali, ukazovali a někteří se pokoušeli házet kameny, brambory a jablka. Naši se kolem mne semkli, aby mě ochránili.

Oba kapitáni mezitím došli doprostřed a vyměnili spolu několik ironických slov. Teď se čekalo jen na soudce a nejvyšší hlavu pirátstva v jedné osobě – a nemělo se čekat dlouho.
Za chvíli se ulice, kde předtím postávali Fawcetovi lidé, záhadně vyprázdnila. Všichni piráti, kteří tam stáli se jak šílení nahrnuli do domů. Musela v nich teď být namačkána hlava na hlavě. To proto, že se v ohybu cesty objevili muži z Jeho osobní stráže. Za nimi, vznešeně a pyšně, kráčeli dva cizinci v černých róbách. Jejich ďábelské siguly na čelech žhnuly jak rozpálené uhlíky. Všechny kolem při pohledu na černokabátníky pohltila vlna chladu a panické hrůzy. Mnozí okamžitě klopili zrak, někteří dokonce mizeli v postranních uličkách. Na konci průvodu šel Ryšavec. Měl na sobě jen prostý oděv kapitána, ale z černého damašku prošívaného zlatým vláknem. Na krku mu visel masivní zlatý medailon ve tvaru lebky proťaté dýkou, což byl odpradávna odznak Hlavy pirátstva.

Ryšavec se postavil doprostřed placu a jakoby kouzlem zesíleným hlasem začal s proslovem. “Dnes jsme se tu sešli, protože nezodpovědnost některých z nás nezná mezí. V čase války by měl být mezi námi samými zachován mír a neměly by se dít hloupé rozmíšky, které nás mohou oslabit zevnitř. Obzvlášť nerad to vidím mezi svými nejlepšími kapitány. Jsme tady, aby se vyřešil jeden spor a jelikož jsou tu dvě vyrovnané strany, tvrdící každá opak, těžko by se spor o vinu řešil jinak než pradávným způsobem. Nechť tedy spravedlivý souboj rozhodne.“ pronesl Ryšavec hlubokým hlasem a usadil se do křesla, které mu mezitím odněkud přinesli. Za něj si stoupli černokabátníci, garda postávala opodál.
Kapitáni se vzájemně poklonili, pronesli starou přísahu o tom, že budou bojovat jen svou čepelí a pak zaujali soubojové pozice. Pohledy upřené z očí do očí byly chladné, jako smrt. Těla napnutá a nehybná, připravená ke skoku. Dlouhé vteřiny se zdálo, že se nikdo z nich nepohne.

První zaútočil Fawcet dokonale provedeným výpadem na rameno a když jej Flaundry vykryl, Fawcet hned zkusil seknout protivníka do boku. Zdálo se, že Flaundry odrázil ty bleskové výpady jen těžko a chybělo málo, aby ho Fawcet nedostal. Ten povzbuzen počátečním úspěchem zavířil čepelí ve smrtícím tanci, před kterým Flaundry musel tři kroky ustoupit.
„Starochu, to je vše co dokážeš?“ posmíval se Fawcet.
„Kdy už s těma srandičkama skončí a začne doopravdy bojovat?“ zašeptal mi do ucha Temur a dodal:„Zatím si Fawceta jen zkouší. Brzo mu předvede, že není tak starý, jak si ten tupec myslí.“
Skutečně - Flaundry se najednou vzchopil a provedl několik ukázkových výpadů, kterými rozhodil protivníka. Řev okolo zaburácel s nevídanou silou, naši řvali nadšením, že se situace obrátila. Pak, naprosto nečekaně se Flaundry přiblížil skoro až k nepříteli. Stálo jej to škrábanec na paži, ale rapírem Fawcetovi zablokoval šavli, obratným skokem se dostal do boku a v rychlosti mu proťal hrudník. Fawcet se nakrátko zapotácel a padl.
Vše na chvíli ztichlo.
„Hááá!“ přerušil ticho radostný jásot a posádka vtrhla na bojiště. Někteří poplácávali kapitána po zádech, jiní si s ním podávali ruce a vůbec všichni dávali najevo rozjařenost a radost nad tak bravurním vítězstvím.

Naproti vítězům se tábor poražených potichu vytrácel z prostranství.
„Je čas vyrazit!“ pronesl zčista kapitán. „Kvůli té nesmyslné lži jsme se zdrželi až moc dlouho!“
„Pravda. Čas se krátí. Buďte o poledni připraveni na cestu! Fawcetovci si mezitím zvolí jiného kapitána, který jejich loď povede do války.“ nakázal Ryšavec zvedajíc se z křesla.
Všichni se potom rozprchli na svoje lodě připravit nezbytné věci před odplutím.