Pirátská povídka (4.část)

Grabská zátoka byla rozčeřená malými vlnkami. Slunce stálo vysoko na obloze a svou jasnou září vzbuzovalo dojem klidu a míru. Jak bláhoví však byli ti, kteří se nechali oklamat touto lacinou iluzí.

V přístavu Grabe bylo zakotveno mnoho lodí. Většina z nich byly královské válečné galeony, které připluly dnes ráno z Aliry, aby bránily ostrovy před piráty. Nebylo to celé loďstvo, ale jen jeho malá část. Ta větší část se u Borhasu musela odpojit kvůli velkému pirátskému loďstvu útočícímu z jihu na Foyrské přístavy, takže zde u pobřeží Belyrdu, v přístavním městě Grabe, meškala jen malá část velkolepé flotily. Přesto to bylo asi třicet velkých lodí a tři tisíce vojáků a námořníků.
Pirátská invaze propukla a království dávalo odpověď.

„Loďstvo kapitána Gory!“ ozvalo se ze strážního koše. „Míří přímo ke Grabe!“
„Co si sakra ten tupec myslí! Měl na nás počkat, abychom zaútočili společně!“ rozzuřil se kapitán Flaundry. „Rychle, napněte všechny plachty, musíme je dohnat!“
„Ano pane,“ odpověděl jsem a rozběhl se po palubě rozdávat rozkazy.
Vál příznivý vítr. Ostatní lodě, po vzoru naší kapitánské, začaly zrychlovat. Celé loďstvo skoro letělo po moři směrem na Grabe.
Lodě kapitána Gory byly naneštěstí daleko vepředu a pluly stejně rychle jako my, protože se rozdíl vzdáleností neměnil.
Najednou se stalo něco překvapivého. Mezi Goravými loďmi propukl zmatek. Některé koráby shodily plachty, jiné se začaly prudce stáčet.
„Že by se Gora přece jenom rozhod počkat?“ uchechtl se kormidelník Temur. „To ne, to ne,“ zašeptal si pro sebe. „V tom bude něco jinýho!“
„Královská válečná flotila! Vyplouvají z přístavu!“ ozvalo se rozrušeně ze strážního koše.
„Cože?! To nám chybělo!“ zděsil se Flaundry. Očividně něco nešlo podle jeho plánů.
„Kolik jich je?“
Pirát ve strážním koši nejdříve dlouho mlčel. Potom se ozvalo: „Asi třicet velkých galeon!“
„Hmm.. to je třetina našeho počtu,“ zamyslel se kapitán.
„Tak to je porazíme lehce, ne?“ řekl naivně mladý Droe, kterému bylo patnáct a kromě ulic Dor – Aru toho zatím moc neviděl.
„Tys ještě nikdy neviděl válečný galeony, palice dubová?“ vysmál se mu hned Temur.
„No neviděl, v životě jsem se k nim nedostal tak blízko abych si je mohl prohlídnout.“ odpověděl Droe pobouřeně.
„Kapitáne, to musíte brát na palubu takovejhle póvl? Vždyť nepozná rozdíl mezi velbloudem a velrybou.“
„Drž hubu Temure, na srandičky není čas.“ zavrčel Flaundry, zrovna se sklánějíc nad mapou místního pobřeží.
„Když jsme onehdá přepadli královskou galeonu nedaleko delty Edginu, tak jsme ji v pohodě dostali s jednou lodí a bárkou,“ namítl jsem hlasitě, abych rozptýlil atmosféru strachu propukajícího mezi posádkou a zastal se Droea.
„No jo člověče, ale zneškodnit jednu galeonu je něco jinýho než zneškodnit tucet. V boji se řadí do formací a řad, což je činí neporazitelnejma. Asi nás pěkně rozdrtí a tebe Droe určitě dostanou jako prvního, protože nic nevíš!“ prohlásil Temur a se škodolibou radostí pozoroval strach, který se značil na tvářích některých neostřílených nováčků. Pak mu ale do ksichtu přiletěla kapitánova pěst a on se s kňučením svalil na palubu.
„Gorovy lodě se srazily s královskými!“ zahulákal pirát ve strážním koši.
„Kupředu vy zdechliny! Dejte nabít balisty, přineste kuše, nachystejte hořící směs! Připravte na bitvu!“ rozkazoval Flaundry s odhodlaným výrazem ve tváři.
Lodě se přibližovaly k místu srážky.
„Smrt je modrá!“ řvali staří korzáři, kteří ještě zažili období před válkou kartelů, kdy tento pokřik zněl po celých východních mořích, když naše koráby vpluly do vřavy. Ostatní na to odpověděli sborovým rykem a všichni jsme se chopili zbraní.
Bitva začala.

Skryl jsem se právě včas. Z nejbližší galeony přilétla sprška šípů. Jeden pirát z posádky dostal do lebky a byl na místě mrtvý, jiní řvali bolestí s šípem zapíchnutým v těle.

„Palte!“ rozkázal Flaundry a piráti opětovali střelbu ze svých lehkých kuší.
Vedle mě cosi zadrnčelo. To balista odpálil nádobu s hořící pryskyřicí, která úspěšně dopadla na galeonu. Za chvíli odsud vyšlehly mohutné plameny. Piráti spustili nadšený pokřik.
Naše loď byla ze všech pirátských korábů co do velikosti jediná rovna válečným galeonám. Na ostatních plavidlech byla paluba nízko a lučištníci z galeon ji měli jako na dlani. Proto se taky většina našich lodí snažila přirazit a zahákovat. V tom byla jediná šance na vítězství.
„Nabíjejte balisty rychle! Palte!“ Řev a pokyny se ozívaly odevšad. Situace na naší lodi se blížila panice. Odevšad pršely šípy a na přídi hořelo po zásahu ohnivými střelami. Právě jsme vpluli do jádra formace galeon. Většina našich lodí bojovala na pravém křídle a Gora na levém. Dravá saň osaměla.
Zamířil jsem a vystřelil. Moje šipka našla svůj cíl. Královský voják voják padl.
„Kapitáne jedna galeona se k nám přibližuje! Na pravoboku!“ zařval jsem.
„A další na levoboku!“ vykřikl pirát jménem Filus. „Chtěj nás dostat do kleští!“
„Co?“ ozval se Flaundry, který byl na vrchní palubě a neslyšel nás přes vřavu a klení zraněných pirátů. Otočil se ke mně a v tu chvíli jej zasáhl nepřátelský šíp do paže. Flaundry zavrávoral a spadl z vrchní paluby dolů.
„Oswalde!“ zahulákal.
Rychle jsem za ním přeběhl, div mě nezasáhl některý ze šípů, teď doslova pršících z obou přibližujících se galeon.
„Pomoz mi, zaber!“ řekl a pokynul na šíp trčící z jeho prostřelené paže. Nejdřív jsem šíp zlomil a potom jsem zabral a vší silou jej vytáhl za hrot ven.
Flaundry sykl bolestí.
„Pozor!“ zařval kapitán najednou.
Palubu za mnou zasáhla obří keramická amfora. Rozbila se napadrť a vytekla z ní nějaká čirá kapalina. Znenadání se to vzňalo, tak prudkým plamenem, že by mi to zapálilo šaty, kdybych rychle neodskočil.
„Hasit, lemry líný, rychle! Přineste vodu!“
Prvního piráta, co přiběhl z vědrem mořské vody, připravené pro tuto příležitost v sudech na palubě, proklál šíp. Nikdo další nevylezl, všichni byli poschovávaní v podpalubí.
Krčil jsem se tam obklopený plameny a šípy mi hvízdaly kolem hlavy. Zázrak, že mně žádný netrefil. Myslil jsem, že to nemůže být horší. V tu chvíli současně z prava i z leva přirazily galeony.

Nejdřív přilétly háky a potom vojáci v karmínově narudlé zbroji. Naskákali na naši loď a začalo peklo.
Už jsem nestál na palubě sám s kapitánem, ale kolem mě se vyrojili piráti, kteří byli doposud zalezlí v podpalubí. Vychytrale čekali na tento moment. Při přímém boji na palubě máme vždycky navrch.
Šavle se srazily s meči. Odlétávaly spršky jisker. Někteří piráti používali i krátká okovaná kopí. Vřava byla veliká. Kolem šlehal oheň. Napravo i nalevo se naši poroučeli k zemi. Cítil jsem žár z plamenů, které mi olizovaly nohy, ale bojoval jsem ze všech sil, aby vojáci neprolomili náš střed.
Najednou se na scéně objevil Flaundry. Skočil přímo do řad vojáků a roznášel zkázu. Pohyboval se rychle jako had na poledním slunci. Vojáků bylo hodně.  Dokonce i lučištníci se chápali mečů a z řevem se vrhali na naši palubu.
Střed se prolomil. Piráti ustupovali do podpalubí. Byl jsem zatlačen jedním obrovským vojákem skrz bitvu na záď. Všechny údery vykryl svým okrouhlým štítem, byl to někdo, kdo svoji zbraň naprosto ovládá a kdo už prošel řadou bitev.

Nikdo nebyl na blízku a nemohl mi pomoct a ani mé umění šermu, kterému mě naučil sám Flaundry mi nebylo co k čemu.

U všech temných, takhle to přece nejde! Viděl jsem, že už jsem u brlení na zádi! Za chvíli nebude kam ustupovat.
Vrhnul jsem se na protivníka s neobyčejnou prudkostí.
Vykrývá můj ůder, další, další! Hlavou mi prolétne mlhavá vzpomínka na můj šermířský trénink.
Mám to. Fluviův fígl proti štítu. Tři údery. Z prava, horem a z leva. Při posledním útoku nepřítel odkrývá pravou nohu. Bleskově ho seknu do nechráněné nohy. Bohužel, přes poctivé kožené náholenníky meč nejde moc hluboko.
Voják zařve bolestí, ale přesně v tu chvíli, v ten jediný moment, využije mého výpadu a sekne mi do prsou. Ujdu dva kroky a pohlédnu na svého protivníka, který si v zápalu boje rány na noze ani nevšimá.
„Proklatě!“ zašeptal jsem, vychrlil krev a padl k zemi.