Lovci

Vyděšeně se na něj podívám. „ Co jste zač? Co děláte v mém domě?“
„Sluší se pozdravit, kočko.“ prohlédne si mě.
Mám pozdravit chlapa, který se nejspíš vloupal do mého domu a říká mi kočko? Na to ať zapomene.
Zatímco jsem se snažila vymyslet co mám dělat začal se ke mně přibližovat. To není dobrý.

„Zavolám polici, odejděte aaaa…“ to už se mi díval zblízka do očí.

Odfrkne si. „Policajti…Nemám moc času, takže to uděláme rychle.“

„Rychle? Kdo jste? Jak se jmenujete? Nechte mě na pokoji, vždyť mě neznáte a já vás nenahlásím policii.“
„Jmenuju se Erik, ale to je nepodstatné. Musím to udělat. Pán mi to nakázal, myslí si, že jsi pro něj hrozba. Zvláštní. Mě spíš přijdeš jako vyděšena malá holka než lovec.“
„Já…já se budu prát.“ začnu couvat. Tenhle chlap nejspíš utekl z psychiatrické léčebny a jako útočiště si vybral náš dům.
„S tím jsem počítal.“ pousměje se.
Narazím do kuchyňské linky. Nemůžu utéct. Začnu šmátrat rukama po lince, až chytím něco pevného a docela těžkého. Identifikuju to jako pánvičku a pevně ji uchopím do ruky.
„Hm, je to až moc snadné. Nějak se mi to nezdá.“ zamumlá si Erik pro sebe.

Uslyší rachot z předsíně a blesku rychle se otočí. Využiju toho a pořadně ho praštím pánvičkou, zakolísá a spadne na zem jako pytel brambor. Ve dveřích se objeví Sebastian.

„Jsi v pořádku?“ vrhá pohled ze mě na ležícího Erika.

„Vypadám na to? A co ty tu děláš?“ osopím se na něj.

„No já…Měl jsem divný pocit tak jsem se šel přesvědčit, jestli se nic neděje.“ Přistoupí k Erikovi, zvedne ho a posadí na židli.

„Takže ty si měl pocit, že právě teď mě má v plánu zlikvidovat psychopat a běžel si mě zachránit?“

„Tak nějak.“ přivazoval Erika k židli a ani se na mě nepodíval.

„Ach…no fajn jdu zavolat policii, ať si pro něj přijedou.“ vytáhnu mobil z kapsy, ale Sebastian mi ho rychle vytrhne. Tázavě se na něj podívám.

„To není dobrý nápad.“

„A to jako proč? To si ho tu mám nechat a starat se o něj jak o malé dítě a říkat mu moje zlatíčko? Ani omylem.“ Vezmu si mobil zpátky a začnu vyťukávat číslo na policii.

„Řekl jsem ne.“ znovu mi ho vytrhl.

„Přestaň! Proč bych ji neměla volat? Řekni jeden rozumný důvod.“

„Třeba proto, že je to démon a pán ho pověřil úkolem zabít tě. Kdyby si ho nechala s obyčejnými, nevinnými lidmi mohl by jim ublížit a brzo by se vrátil pro tebe.“ dál se mnou nezabývá a utahuje provazy.

„Jojo, ty si dneska jedl vtipnou kaši co? Já řekla rozumný důvod ne vymyšlenou hloupost.“ zavrtím hlavou. To mě chtěl vážně ukecat tímhle?

„To není hloupost. Je to pravda.“ vážně se na mě podívá.

„Snažíš se mi namluvit, že démoni, upíři a já nevím co všechno existuje?“

„Samozřejmě.“ Asi se optám, jestli nemají v té léčebně, odkud utekl Erik ještě jednu postel volnou.

„Potřebuješ pomoc. Potřebujete ji oba dva. A to rychle.“ Zmáčknu zelené tlačítko na mobilu a přiložím si ho k uchu. Sebastian je okamžitě u mě.

„Polož to prosím.“

„Ne oba dva jste blázni. Nebudu tady s vámi už ani minutu sama.“

„Poslouchej mě. Darjo! Já nejsem blázen a ani on ne. „ ukáže na Erika. „Nech mě ti to prosím vysvětlit. Dej mi jen 10 minut. Až ti všechno vysvětlím, můžeš se sama rozhodnout, co uděláš.“
Mluví ke mně klidně a ani nevím, proč kývnu. Asi jsem se taky zbláznila, ale chci slyšet jeho vysvětlení.

„Dobře. Bude se ti to zdát šílené…vlastně už zdá. Existují upíři, démoni a podobní tvorové. Nejsou dobří. Ničí radost, zabíjí a sami jsou zabíjeni. Ale jsou i lidé, kteří ostatní bráni před nimi. Lidé, kteří s nimi bojují . Jsou to lovci. A ty si jeden z nich, Darjo. Jsi lovec.“