Lovci

Sestřička zavolala tátovi, což jsem ji přemlouvala, ať nedělá, ale moje prosby byly zbytečné. Táta se na pohotovost přiřítil s vyděšeným výrazem, když mě zahlédl pevně mě obejmul.

„Co se stalo zlatíčko?“ starostlivě se mě zeptal.

Než jsem stačila odpovědět, Sebastian mu začal vysvětlovat, co se stalo. Opět jsem slyšela ty hloupé lži. Zase to byl zloděj, kterého jsem překvapila. Žádní démoni, ani upíři. Mám pocit jako by se mi to zdálo. Jako by to vše byl jen opravdu špatný sen.

„Už mi věříš?“ objeví se Sebastian vedle mé postele. Tak to nebyl sen.

„Možná…“ pořád si nejsem jistá, jestli mu můžu věřit.

„Darjo, tohle je teprve začátek. Oni tě nenechají na pokoji. Už ví, kdo jsi, teď to bude čím dál tím horší. Musíš se naučit s nimi bojovat a já ti s tím pomůžu.“ řekne velmi vážně.

Najednou si vzpomenu na můj sen. Očekávej příchod tvého nového učitele. Řekne ti pravdu… On má být tím učitelem? On má být ten, kdo mi odpoví na všechny otázky? Prohlédnu si ho od hlavy až k patě. Nevypadá zrovna jako učitel a to čehokoliv.

Zavřu oči. „Dobře.“ zašeptám.

„Věříš mi?“ v jeho hlase je slyšet malá naděje.

„Ano, věřím.“ cítím, jak mě chytne za ruku.

„Už bylo na čase.“ řekne s úlevou.

Do pokoje vejde můj táta s tím, že už můžu jít domů. Šťastná pomalu vstanu a za pomoci táty i Sebastiana se dostanu až do tátova auta. Sebastian se s námi rozloučí, nepřijme nabídku, že ho táta odveze domů, zamává mi a rozejde se opačnou stranou, než mi jedeme. Tohle vše má snad jenom jednu jedinou výhodu. Nemusím jit hlídat tu malou čarodějnici. Táta po večeří zavolá paní Trackové, že nemůžu přijít. Já se zatím odebrala do svého pokoje.

Táta otevře dveře. „Takže je to zařízené nemusíš si s tím dělat hlavu. Paní Tracková jakmile slyšela, co se stalo u nás, nikam nepůjde a radši zůstane s malou doma.“ usměje se na mě a nechá mě samotnou.

Několik minut koukám do stropu a snažím se na nic nemyslet. Samozřejmě se mi to nepodaří. Proč zrovna já jsem lovec? Vždyť si ublížím, i když si jen dělám jídlo. Mě ti démoni zabijí dřív, než stačím zvednout ruku. A já mám být ta neohrožená, bojácná lovkyně, které se každý bojí? Dovolte, abych se zasmála. Anebo mě sám Sebastian zabije jelikož semnou nebude mít trpělivost jako většina lidí. S plno otázkami na které zatím neznám odpověď usnu a nechám si zdát doufám, že konečně nějaký normální sen.