Skanzen-1.část (2005)

Kolem auta jí proletěl drak.
"Co si o sobě myslíš ty obludo!?"
Vystoupila. Drak sletěl níž, až se jí díval do očí. Zkoušela se mu nabourat do mysli, ale buď žádnou neměl, nebo byl natolik inteligentní, že ji uměl perfektně skrýt.
"Nemyslim si nic."
To druhé bylo pravdou.
"Co tu děláš? Máš být v horách. Tady se tě lidé bojí!"
"Lidi mě nezajímají."
"A nepřijde ti, že se mezi mrakodrapy zrovna moc nevyjímáš?"
"A do toho skanzenu na severu, tam se hodím? Trpaslíky už to tam taky nebaví. Vytěsnili jste si nás ze života jako obtížný hmyz a přitom k vám od nepaměti patříme. Ba co dím! Vy patříte k nám, protože my tu byli dřív než vaše zakrslá rasička!"
"Naše zakrslá rasička vás mohla všechny do jednoho povraždit! Místo toho..."ˇJejí hnědé oči se zaleskly přicházející výhružkou.
"...Nám darovala Skanzen. Sem tam ňáká vesnice, kde žijí ti, co nechtěli novoty, sem tam ňákej ten potulnej rytíř nebo bard. Ale rytíři nezabíjejí nestvůry ani naopak, protože oba druhy jsou přísně chráněný zákonem. A bardi už nezpívaj, ani nehrajou, protože již není kam cestovat a odkud přinášet novinky, protože do města se jim nechce a balady o podzemce stejně nikdo poslouchat nebude." Dokončil drak teatrálním gestem svoji řeč.
"Ty toho o moderním světě víš nějak moc na to, že tu nemáš co dělat!"
"Jsem tu přes týden a vůbec se mi tu nelíbí."
"Tak odleť!" Podupla si malou nožkou ve vysoké botě.
"Nebo...?"
"Nebo budeš muset do Zoo." Dupla si tou druhou.
Drak se řezavě zasmál.
"Do Zoo? A jak byste mě tam, prosím tě, dopstali?"
"Na to máme moderní techniku." Ušklíbla se a pohodila svými dlouhými hnědými vlasy.
Další vlna smíchu, drak roztáhl blánovitá křídla a vznesl se nad zem.
"Já se vrátím! A nebudu sám!"

"No, to bychom měli." Povzdechla si žena a dívala se na rudou tečku směřující na sever.
"Doktorko Lympová!"
Otočila se. Palemo, muž ještě skoro chlapec s mastnými hnědými vlasy a uhrovitou tváří se na ní nevěřícně díval.
"Doktorko Lympová! Ten drak!"
"Co je sním?"
"Má být dopraven do Zoo."
"Teď odlétl."
"To bude průšvih."

"Doktorko Lympová!" Ozval se hlas jejího protivného šéfa. "Jak jste si jen mohla nechat odletět tak vzácný exemplář?!"
"Stejně je chráněný a museli bychom ho pustit."
"Osobně se vypravíte na sever a toho draka mi přitáhnete za ocas!"
"Nemůžu."
"Palemo! Přečtěte jí to."
Chlapec přitrouble zamžikal prasečíma očkama a četl:
"Když drak, nebo jiné bájné stvoření, překročí hranice, státy Světa jim vymezené, jsou určeni k polapení a k vědeckým, či jiným účelům v zájmu Společnosti."
Boss se škaredě uchichtl a vycenil u toho své drobné štičí zuby. "Proto, doktorko, ten drak patří mě..."