Skanzen-8.část

Plán v jejich hlavách zrodil velice rychle. Klára v něm měla jednu z hlavních rolí. Všechny přípravy probíhaly ve spěchu, ale pečlivě. Bludičky vypravily Kláru. Daly jí zpět její mobil a jako světýlka ji dovedli k autům.
"Ještě se trochu ušpiň a potrhej oblečení." poradila jí Světlana.
Klára vylezla z křoví, tvářila se unaveně, vlasy měla rozcuchané, triko potrhané, kalhoty od bláta. Viděla dva vozy a stan.
"To mi jako chcete říct, že jste mě nikdo nehledal!?"
"Jé, Kláro," vysápal se ze stanu Karel, "kde se tady bereš?"
"A kde máš toho draka?" Od lesa přišel Palemo, v jedné ruce trochu dřeva, v druhé mrtvého zajíce.
"Vy jste tady celou dobu a dřepěli a nesli jste mě hledat?"
"A proč? Vrátila ses sama. Proč když ty bys měla přijít o kejhák, my musíme taky? si magor, asi ne?"
"Fajn, aspoň vidím, že je na vás vždycky spoleh."
"A kde máš draka?" Ptal se pro změnu Karel, který se snažil stáhnout králíka. To už Kláře ruply nervy.
"Vy jste se asi posrali!" No to je dobrý! Dva chlapi se celej den válej a ženská aby makala! Nechcete, já vám ještě udělám i toho zajíce..."
"No klidně můžeš, na." Podával jí Karel mrtvolku. Probodla ho pohledem.
"Já si naivně myslela, že ze středověku už jsme se dostali!"Zasyčela a máchla rukou k Jihu.
"Tak snad hned nebude tak zle, ne?"
Palemo začal připravovat oheň.
"Jedem!" Zavelela Klára.
"Kam?" Zeptal se Karel.
"Domů, a nežer to zvíře. Není to prověřený! Ještě chytneš tularémii, i když by to neby¨la žádná škoda. Koukej to zahodit!"
Karel poplašeně ucukl a pustil napůl stažené zvíře. Bůhví, kde se to naučil. Fakt je, že s jeho apetitem k tomu byl nejspíš přinucen vlastním hladem.
Palemo balil stan a Klára psala zprávu šéfovi. Na mobilu si všimla data.
"Hele," vystrčila hlavu z vozu, "jak dlouho jsem byla pryč?"
"No asi tři dny."
"Ty jo, to to tak rychle uteklo..." Zašeptala si pro sebe.
"Coo?" zahulákal Karel.
"Drž hubu." Zařval Palemo.
"Držte ji oba." Zamračila se Klára.
Chvíli na to vyjeli. Pro doktorku to byla smutná cesta. Postupně se ztrácela zeleň a víc prostupovala šeď. Cesta se pomalu stávala silnicí a na obzoru se začalo rýsovat město. Mrakodrapy byly vidět už z dálky. Normálně by se na ně těšila. Měla to tam ráda, ale teď... Teď, co poznala, že je i lepší a krásnější svět se na ně i na celé město dívala s nechutí.
Proplétali se křivolakými uličkami. Hodiny stáli v zácpách, kvůli úseku, který by jim pěšky trval třičtvrtě hodiny. Ale tady nikdo pěšky nechodil.
Když dorazili ke kanceláři, museli čekat, než je sekretářky pustili dál, protože šéf má hodně práce i když se očividně díval na televizi. Konečně byli vpuštěni k němu.
"Zdravím." prohodil Boss úlisně. "Tak kde mám dráčka?"
"Nepodařilo se nám..."
"Jo tak vám se nepodařilo! Tak co se vůbec máte co vracet?"
"No tady chlapci mi vůbec nepomohli a já se ztratila a..."
"Oni vám nemuseli pomáhat, byla to vaše práce a vy jste ji nesplnila. O 100% se vůbec nedá mluvit. Takže co teď doktorko?"
Mlčky, přísně a s nechutí se na ni díval. Vypadal jako had, slizký odporný plaz... až na ty zuby.
"Pokud vím, tak do teď jste pracovala ve výzkumné laboartoři, že?"
"No, ano..."
"Tak už nepracujete. Budete degradována. Není na vás spoleh, pro tak důležitý post se tedy nehodíte. Titul si můžete ponechat, koneckonců, doktorku budete dělat i dál. Však na to máte specializaci, že, zverolékařko Lympová?"
"Cože? To ne!"
Zatím plán vycházel usmála se v duchu Klára. V prvním bodě Severního odboje stálo její sesazení z funkce a dostat práci v Zoo.
"Mám jednu soukromou záchytnou stanici na západě města, tam byste mohla být. Když nic nepokazíte."
Klára se zarazila. Tohle v plánu nebylo. A ona nevěděla, jak to sdělit těm na Severu.
"Zítra nastupujete."
"Zítra? Podívejte se jak vypadám, dejte mi aspoň dva dny volna, ať se dám do kupy."
"No... Dobře... 48 hodin, ale ani o vteřinu déle. Počínaje..." Odmlčel se. "...Právě teď."
Hajzl, pomylsela si. "Fajn, jdu si užívat volna, mějte se." A odkráčela.
V kanceláři zůstal Karel s Palemem.
"Chci abyste ji sledovali, jasný? Něco mi tu nehraje."
"Jasný šéfe."

Klára dorazila domů.
"Rozsvítit.
-Blik-
"Umejt nádobí."
-Vrrruummm-
"Připravit oblečení."
-Vzuuum-
"Najít pár starých mobilů."
-Bip bip píííp-
"Nesnáším to tu..."
-Bip vzum blik?-
Sebrala mobilní telefony, oblékla se a vyrazila na "dovolenou".
Zase sedla do auta a vyrazila. Po půl hodině přibrzdila u krajnice.
"Amatéři." Vystoupila a šla k autu, které ji už hodnou chvíli sledovalo. To zastavilo také. Došla k němu a zaťukala na okýnko. To se stáhlo.
"No tak, Palemo, tak se zase vraťte. Vzala jsem si dovolenou. Můžu mít snad trochu soukromí. Vraťte se k šéfovi a řekněte mu, že mu pošlu pohled z Hawaie."
Palemo s Karlem se nezmohli na slovo. Jen pokrčili rameny, otočili auto a jeli zpátky. Doktorka jela na Sever.

"To si ze mě děláte srandu, ne!" Burácel Boss. "Jak z Hawaie? Jakto, že jste jí nesledovali dál! Jste nenápadný asi jako pytel písku na pískovišti, imbecilové!"
"Ale šéfe, dyk má právo na soukromí, ne?"
"Graaa!!!" Řval Boss a vzteky rozkousával sešívačku...