Temnota-Geer (č.15)

Nohy se nezastavili dokud jsem nevešla do domu, kde jsem se s úlevou zastavila.
„Ach, tady jsi!“ polekaně jsem se otočila ke schodům na kterých stála Geer.
„Ahoj Geer.“ donutila jsem se usmát.
„Všude tě hledám. Kde jsi byla?“ zeptala se celá udýchaná.
„Byla jsem se jen…“ větu jsem nedokončila, jelikož máchla rukou aby mě umlčela.
„To je jedno.“ skočila mi do řeči. „Šedý nám dal úkol.“ hlas ji překypoval vzrušením.
„Fakt a jaký?“ dostala jsem trochu strach. Moc dobře jsem si pamatovala podmínku, kterou mi Gear dal a v žádném případě jsem ji nehodlala porušit.
„Musíme jít s Tlapkou vyzvednou zásoby krve a pak si máme koupit něco na sebe. Jak já se těším až ze sebe zchodím tyhle hadry. Představ si, mám je na sobě už druhý den!“
„Hrůza! Měla by ses stydět.“ zakoulela jsem očima. Ta holka to v hlavě neměla v pořádku.
„Já vím.“ mírně jí zrůžověli tváře. „Ty ale taky tohle oblečení máš druhý den!“ bránila se.
„Jasně a taky už se bojím, že budu mít hysterický záchvat.“ povzdechla jsem si. „asi budeme muset chodit nahé.“ Geer na mě vyvalila oči, div že ji nevypadli z důlků.
„Vážně? Tak to už se těším.“ právě k nám po schodech z přízemí přicházel Vlk.
„Samozřejmě, že to myslím vážně. To by jsme s Geer přece nepřežili, kdybychom měli mít na sobě stejnou halenku tři dny!“ dala jsem si ruku na srdce a upřela na Geer zděšený pohled a hrála si na upřímnou. Nedokázala jsem pochopit jak mi na to mohla skočit.
„Naštěstí to nebudě nutné, protože si právě jdeme nějaké oblečení koupit.“ řekl vážně. To už se Vlk usmíval od ucha k uchu.
„Čemu se směješ?“ zeptala se a trochu se zamračila, jak si asi uvědomovala, že ji něco uniká.
„Jo. Nesměj se. To je přece úplně normální!“ Vlk vyprskl smích a já se musela přidat.
„Vy si ze mě utahujete!“ to jí to ale trvalo. Další výbuch smíchu. Podívala se na mě. „A ty se mi směješ jen proto, že je tu Vlk a chceš předním vypadat jako…“ chvíli hledala správná slova a nakonec znechuceně vyprskla. „Drsňačka.“ nasupeně kolem mě vyběhla na ulici.
„Drahoušku, kde máš Geer?“ Tlapka přirázovala do místnosti s třemi taškami.
„Čeká venku.“ odpověděl Vlk. „Asi jsme ji urazili.“

Celou tu dobu co jsme byli s Tlapkou Geer nepromluvila ani slovo. Až když jsme odnesli zásoby krve a šli jsme koupit něco na sebe, konečně promluvila.
„Měli bychom si ujasnit jednu věc.“ vyštěkla na mě, jakmile se dveře za Tlapkou zavřeli.
„Poslouchám.“ ve skutečnosti jsem ji věnovala jen minimální pozornost a hledala obchod, do kterého nás Tlapka poslala.
„Dej ty své špinavé pracky dál od Vlka. Ten je můj!“ její povýšený tón se mi nelíbil.
„Nebo co? Vypíchneš mi oko tužkou na oči?“ zašklebila jsem se.
Zastavila se. Otočila jsem se k ní. Propichovala mě pohledem a vytáhla drápy, které měla obarvené na růžovou.
„Nebo ti vyrvu srdce z hrudníku.“ zavrčela. Pousmála jsem se a vytáhla své drápy, které možná nebyli tak dlouhé jako její, ale byli mnohem ostřejší.
„Jen v případě, že to dokážeš.“ zmocnila se mě škodolibá radost. Nemohla jsem se dočkat až ji udělám pár úprav na té její dokonalé tvářičce.
„No tak, snad by jste se o mě nepoprali.“ ozval se za mnou smích. Polekaně jsem se otočila a zrudla jako rak. Vlk totiž stál kousek za mnou a nebyl sám. Byli s ním i Šedý s Markusem.
„O tebe? To už bych raději bojovala o žížalu.“ ušklíbla jsem se na něj.
„Lhářko! Jak jí vůbec můžeš dávat přednost přede mnou?“ hlas měla vysoký hysterický. Připadala mi jak malé rozmazlené děcko. Sama si to uvědomila a trochu se uklidnila. „Co na ní vůbec vidíš?“ prohlížela si mě od hlavy k patě.
„Ona na rozdíl od tebe má v hlavě i něco jiného než kosmetiku a hadry.“ odpověděl klidně. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že se těší až se porveme.
„Uvidíme jak moc ti bude záležet na tom co má v hlavě, až jí obličej roztrhám na kousky.“
„Pochybuji, že by se ti to povedlo.“ oponoval jí Vlk. Už mi vážně docházela trpělivost.
„Mohli by jste se přestat dohadovat prosím. Už mě to čekání přestává bavit.“ řekla jsem chladně. Oba se na mě otočili. „Díky. Jsi připravená Geer?“ v odpověď se na mě vrhla. Uskočila jsem a bez problémů jsem se vyhnu jejím drápům. Znovu zaútočila. Tentokrát už přetékala vzteky. Dávala do svých útoků všechnu svou sílu. Měla jsem chuť se jí vysmát. Takhle se brzo unaví a k tomu byla neuvěřitelně pomalá. Nebyla pro mě žádným protivníkem. Mohla jsem ji nechat ať se vyčerpá a vzdá se, ale to by se podle její zběsilosti stalo až za hodně dlouho. Mnohem rychlejší bude když jí prostě vyřadím a kromě toho jsem už měla delší dobu chuť si do ní seknout.
Počkala jsem si až na mě udělá další ze svých ubohých výpadů, kterému jsem stejně jako všem předešlým uhnula. Využila jsem její chvilkové nestability k tomu, abych se jí dostala za záda a sekla. Cítila jsem jak drápy projíždějí masem na zádech, těsně podél páteře. Geer zavřískala a padla na kolena. Usmála jsem se na pramínky krve, který jí tekly po zádech a promáčely ji tričko. Teprve teď jsem si uvědomila jak moc mi chybí mé lovy v pražských uličkách, kam jsem nic netušící kořist pronásledovala.
Geer se svíjela na zemi a nadávala na mě jak starý dlaždič. Kochala jsem se tím pohledem. Zdálo se, že takové rvačky se vidí ve městě denně. Nikdo z kolemjdoucích nám totiž nevěnoval víc než letmí pohled.
„Doufala jsem, že to bude větší zábava.“ byla jsem trochu zklamaná.
„Kdybys bojovala o mě, tak by jsi měla lepší soupeřky. Mám některou zavolat.“ mrk na mě Šedý. Vlk se zamračila a ovinul majetnicky paži kolem mého pasu.
„Jen si je nech. Sewra je moje. Vyhrála si mě.“ přitiskl si mě blíž k sobě. byla jsem trochu vyvedená z míry. Nechápala jsem to náhlé nepřátelství ve Vlkově hlase. Vždyť to Šedý myslel jako vtip. Podívala jsem se na něj. Upřeně se díval Vlkovi do očí a navzájem se na sebe mračili. Nebo ne? Věděla jsem, že si navzájem čtou myšlenky. Napětí mezi nimi bylo čím dál víc hmatatelné. Bylo jen otázkou času, kdy se do sebe pustí pro změnu zas oni. I Markus si to uvědomoval. Vyměnili jsme si bezmocné pohledy. Museli jsme nějak zasáhnout. Pohledem jsem zavadila o Geer.
„Nechci vás rušit, ale neměli by jsme odnést Geer? Nevypadá, že by jí bylo zrovna nejlépe.“
ve skutečnosti na tom byla fakt špatně. Hodně krvácela a zem kolem ní se zbarvila do ruda.
Dostane se z toho, ale musí dostat něco k jídlu. Lépe řečeno ne něco, ale lidské srdce. Oba sebou trhli, dávno už zapomněli, kde jsou.
„Máš pravdu.“ přitakal rychle Markus. „Mohla by nám tu vykrvácet.“ Vlk i Šedý se vzpamatovali. Probodli se naposledy pohledem a pak Šedý sebral Geer.
Cestou mě Vlk pořád držel u sebe a co nejdál od Šedého, jako by mě snad chtěl Šedý ukrást.