Zdechni [5]

Urputně mu hleděla do očí, z nichž sálala zloba, vztek a neuvěřitelná vnitřní síla. Seděla přímo u zdi, zády se o ní opírala a rozpažené ruce jí za zápěstí pevně tiskl ke zdi, přičemž ji držel v šachu i tíhou vlastního těla.
Bolestně sykl, když se mu její zuby zaryly do svalnatého ramene.
„ Díky Mel, alespoň ti můžu udělat odlitky na nové zuby .. až bude potřeba .. „ s nelibostí v očích pohlédl na svou rudou kůži ze které se na mnoha místech rojily drobné kapičky krve. Váhal, zda ji pustit, nebo držet dál. Nebyl si tak docela jist, jestli by se mu nepokusila ublížit ještě více.

Opět se dlouze usmál načež ze sebe začala Melissa chrlit pěkně peprná slova.

Kdo by je takhle viděl poprvé, určitě by si pomyslel něco o nešťastném novomanželském páru, kdy se jako oblak mlhy vytrácí ona nádherná zamilovanost a přichází krutá realita se všemi jejími těžkostmi.
Kdepak.
Byli to jen v hloubi duše skrytí vtipálci, kteří se vyžívali v hašteření a škádlení jeden druhého, což obvykle končilo agresí jednoho z nich a nezastavitelným smíchem toho druhého.
Jako malé děti.

Po dlouhé výměně rozpačitých pohledů nakonec Angela ztratila trpělivost jako první. Hodila po Rodgerovi pohled ostrý, jako břitva a pomalým krokem se rozešla chodbou ke dveřím do obývacího pokoje, přičemž si v hlavě utvářela vše, co se své přítelkyni právě chystala vylíčit.
S menším zpožděním ji následoval i Rodger.
Zastavila se na prahu dveří a jen naprázdno otevřela ústa. Slova se ztratila kdesi v jejích útrobách a nevyšla ven. To, co spatřila, ji dokonale ohromilo.
Zostuzeným pohledem přejížděla z Duncana na Melissu a dotvářela si intimně vzhlížející situaci ve své mysli. Ticho přehlušil jen tichý smích Rodgera za jejími zády.

„No, milé děti .. nenechte se rušit .. „ vyřkla krkolomně Angela a stále je nevěřícně pozorovala.
„Ale .. tak to není .. „ Duncan Melissu okamžitě pustil a vstal. Tvářil se, jako by se nic nestalo. Alespoň pro něj to tak přeci bylo.
Jen obvyklé hašteření, nic víc.
Probodla mladíka vražedným pohledem a promnula si zápěstí, celá rudá od jeho pevného stisku.

V následujících minutách panovalo ticho. Mel stále seděla u zdi, Duncan mezitím odešel do koupelny a ti dva ve dveřích si ještě něco šuškali a zase se vrátili do kuchyně. Thomas už nejmíň dvě hodiny spal.

Ještě chvíli vzteky celá hořela, ale s chladem, který do ní prostupoval zdí se nakonec uklidnila. Když si uvědomila, co se vlastně odehrálo, musela se začít smát.
Smát sama sobě.
Aniž by si to mnohdy dokázala přiznat, tyhle situace měla ráda. Obohacovaly ji jejich slovní přestřelky, kdy se jeden druhého snažil potopit příhodným argumentem, ale do jisté míry i zápasy, kterým se mnohdy nevyhnuli.
Musela si přiznat, že by jí chybělo, kdyby tu Duncana neměla. Moc chybělo ..
Raději zpřetrhala provazce myšlenek a vstala. Vždy, když docházela k podobným závěrům, se dalším dedukcím raději vyhnula.
Pane bože, vždyť je přeci o tři roky mladší, říkávala si vždy a tím to pro ni haslo.
Nejspíš.

Ospalým krokem zamířila do kuchyně, ve které se ještě svítilo. Našla tam přesně toho, koho čekala, Angelu. Vyučená kuchařka a milovnice jídel obecně se v ní prostě nezapře ..