Zdechni [6,7] Speciální "čarodějnický" dvoudíl :)

Kdyby měla pro všechny vařit jen Melissa, raději by si každý večer nožíkem otevírali konzervy, než aby se stali pokusnými králíky jejích jídel. Angela byla přesně tím člověkem, kterého tu potřebovali ze všeho nejvíc. Dávala jim pocit normálního života. Vstanou, aby se umyli a posléze nasnídali. Naučila je opět žít životem, jako všichni ostatní. Ne se každé ráno budit na pohovce pod rozdrcenými chipsy a den ode dne plánovat akce, léčit rány, utíkat před zákonem, tak jak to jistou dobu dělávali.
Krom jejích mistrných kuchařských dovedností obstarávala pozici zdravotní sestry. Její rodiče byli kardiologové a za žádnou cenu si nechtěli připustit, že by se jejich dcera nestala doktorkou. Bohužel, nebo bohudík, se jejich plány na dokonalou lékařskou rodinku nepovedly.
Angela odešla ze třetího ročníku zdravotnické školy, aby se mohla vyučit kuchařkou.

Dovednosti, píli a znalosti k úspěšnému dostudování školy určitě měla, jenže vize být doktorem ji děsila mnohem více, než cokoli jiného. Nechtěla se zařadit mezi rodinné příslušníky se stejnou profesí. Chtěla prostě jen dělat to, co ji bavilo, to, co uměla.
To, v čem by mohla být dobrá, velmi dobrá.

Podpory u rodiny se nedočkala. Nejspíš by byla stokrát raději, kdyby ji úplně zavrhli. Rozhodli se jí totiž nenásilnou formou udělat ze života peklo a doslova jí dát vyžrat to, co udělala. Pokaždé se před ní zmiňovali o skvělých platech lékařů o tom, kam to kdy jaký kuchař „dotáhl“. Nenechali si ujít ani tu sebemenší šanci jí vše oplatit.
Oplatit to, že je zklamala.

Jak se Angela dostala ze Španělska do Ameriky, kde tu žila, kdy se naučila tak dobře anglicky a další věci Mel nikdy neřešila.
Bylo to jako nepsané pravidlo celé jejich „domácnosti“. Život začíná ode dne, kdy člověk překročí práh jejich bytu.
Co bylo předtím není důležité.
Samozřejmě, že věděla o Thomasovi, Duncanovi a dalších spoustu věcí z minulosti. Byly to však jen věci, které sami od sebe sdělovali. Střípky minulosti, které si skládala do obrazce, aby složila byť jen možný vzhled celého díla.
Angela byla velmi pohodová dívka, ale nikdy … NIKDY se nezmiňovala o své minulosti.
Vše, co o ní Melissa věděla, měla od Rodgera, který byl ostatně tím, který ji k nim před čtyřmi lety přivedl …

Po zaslechnutí kroků se Angela otočila od plotny a zadívala se ke dveřím. Když spatřila Mel, široce se na ni usmála, přestože ji neuvěřitelně hryzalo svědomí.
Co když přeci jenom něco zaslechla?
„Dáš si něco? Dnes si skoro nic nejedla .. „ promluvila mírně výchovným a starostlivým hlasem. Otevřela dveře lednice a vybírala, co by své přítelkyni nabídla.
„To je dobrý .. je už .. už moc pozdě .. „ v půlce věty na ni přišlo znavené zívnutí.
„Máme tu .. „ odmlčela se Angela s hlavou v lednici.
„ Spoustu nestravitelných zbytků?“ doplnila ji Mel s úsměvem na tváři a vykročila směrem k ní, aby taky zhodnotila pohled do lednice.
Obě dvě se shodly na jediném, bylo to bídné.
Vybírat mezi něčím nechutným, nechutnějším a snad ještě více nechutným je dost těžké. Sáhla proto po „živě“ vzhlížející mrkvi. Opláchla ji pod studenou vodou a s hlasitým křupnutím se do ní zakousla.

„Počkej .. tady máš .. „ chtěla ji do dlaně vložit láhev mléka. Když však spatřila dva namodralé fleky na jejím zápěstí, štítivě ucukla.
Nastalo ticho, kdy si pouze vzájemně hleděly do očí.
„Promiň, já .. vážně .. „ raději přestřihla šňůru trapných omluv a překonala počáteční strach. Ruka jí vyletěla směrem k dlani Melissy a chystala se jí podat láhev.
Ona se jen trochu zklamaně pousmála a zakroutila odmítavě hlavou.
„To je dobrý .. „ špitla. Velmi se snažila o povzbuzující tón, přestože ji chování Angely značně překvapilo a o to více mrzelo.

V té chvíli si uvědomila. Jak jsou všichni kolem dobrosrdeční, milí. Přestože trpí neuvěřitelným strachem, žijí spolu v jednom bytě, chovají se, jako by bylo vše v naprostém pořádku.
Obdivuhodné.
Ale ta překrásná milosrdná lež byla jen hraným divadlem. Nejraději by se párkrát profackovala. Proč proboha neodešla už dříve? Proč ohrožuje své přátele?
Možná ten strach jí celou dobu bránil. Strach z okolí, kdo jí pomůže, když ne oni?
Ne, musí odejít a to co nejdříve .. zemře někde v temné uličce, promoklá od neúprosného deště, s otrhanými šaty, omrzlými končetinami, možná znásilněná ..
Ano, třeba se jí podaří zemřít dřív, než dosáhne konečného stádia nemoci.

Zatímco se Melisse honily hlavou děsivé myšlenky na budoucnost. Ticho přerušily Angeliny kroky. Přišla blíž, chytla ji pevně za nemocné zápěstí a vnutila jí láhev s mlékem.
Vzpurně jí pohlédla do očí, naprosto bez bázně.

„Pusť mě .. co to děláš .. „ vysmekla se z jejího sevření a vyděšeně ji pozorovala.
„Ne … „ zavrtěla hlavou s úsměvem na rtech.
„Nenechám tě odejít .. „

To není možné.
Mel na ni hleděla s pootevřenými rty. Tohle opravdu nečekala, bylo to milé, vroucné a hlavně od srdce.
Vhrkly jí slzy do očí.

Slova už byla naprosto zbytečná. Angela svou přítelkyni pevně objala, přestože se chvíli urputně bránila. Kapky slz se změnily v široké potoky, které jí stékaly po tvářích. Nebýt jich by nebylo znatelné, že pláče.
Vzdechy úspěšně dusila uvnitř sebe.
Nemohla jinak.

V tom se z Angeliných úst ozval pobavený smích.
„ To mi připomíná ten film, který jsme o víkendu sledovaly. Nechutný šedesát let starý slaďák s podobným koncem .. „ pohladila ji po zádech a lehce se odtáhla, aby si mohly pohlédnout do tváří.
Těch pár slov Mel upřímně rozesmálo.
„Bože .. „ usmívajíc se si začala stírat slzy hřbetem dlaně. „ Máš pravdu a my tu scénu ještě interpretujeme .. televize je svinstvo lidstva .. „ zakřenila se a věnovala Angele děkovný pohled. Poté se otočila a rozešla směrem ke koupelně.
Byla jí opravdu vděčná, za to, co udělala, avšak myšlenky na odchod zahnat nedokázala. Po cestě do koupelny dohryzala menší mrkev a zamkla za sebou dveře. Byla si jistá, že ji nikdo nebude rušit, avšak zamykala spíše ze zvyku. Pár kroky přešla k umyvadlu a podívala se na svůj odraz v zrcadle.
Nepravidelné cáry zrzavých vlasů jí padaly do obličeje a v provazcích se snášely po ramenou až za lopatky. Pihovatý nos. Přísný pohled a černě podmalované oči.
Pousmála se ..