Jessica

Noc byla studená,možná až neobvykle na zdejší podmínky. Jessica si přitáhla kožený kabát těsněji k tělu a na hlavu si nasadila kápi. Proplétala se mezi lidmi a snžila se do nikoho nevrazit. Nerada na sebe v takových situacích upozorňova. A i klienti ji stresovali. Ta otravná otázka hned místo pozdravu - "Nevšiml si vás někdo?" - a co je jim sakra do toho. To je snad její věc! Po ulici se proti ni motal opilec a hlasitě řval. Zafoukal vítr a kápě ji sklouzla na ramena. Rychle ji nasadila ale přeci pozdě.
"Krásko! Poď sem ke mně! S takovou kočkou bych si vážně dal říct! No tak puso! "Opilec řval na celou ulici a lidé se už začínali otáčet. Pomalu ji zachvátila panika. Tvářia se že to není na ni ale přesto nepatrně zrychlila. Její vzhled byl v pro ni často problémem. Byla krásná tak že se nenašel nikdo, kdo by si toho nevšiml a jen málokdo, kdo to dokázal ignorovt. Jasně, až nepřirozeně zelené oči tomu jen přidávaly na intenzitě.
Konečně dorazila tam kam chtěla. Na levo od ní se otevřela úzká ulička klikatě se vinoucí do tmy.
"Hej kotě! Si hluchá nebo co?! Stuj! "řval jako o život. Jessica nechápala, jak ho to může bavi tak dlouho. Rychle odbočila a pokusila se zmizet ve stínu. Marně - šel stále neodbytně za ní a řval a co hůř, okna se začínala otevírat a lidé toužící po tichu noci hlasitě nadávali. Tolik pozornosti si nemohla dovolit a musela jednat. Zastavila se a nehybně čekala. Opilce to na malý okamžik mírně rozladilo a přestal hulákat. to potřebovala. Couvla až k domovní zdi co nejvíc do stínu.
"No vidíš, že si dáš říct krásko. "Poznamenal opilec.
"Já jsem Artis. Jsm námořník ze severu. Vidíš ty svaly pusinko?"Chlubil se a při tom se k ní naklonil až nepřijemně blízko. V ruce se jí cosi zalesklo."Já jsem Jessika. Jsem nájemný vrah a kouzelnice a svaly mám větší. " Zašeptala naprosto suše a jedním obratným pohybem mu prořízla krk. Okamžitě se složil k zemi. Chvatně otevřela svo láhev a vylila poslední zbytek vody. Pak do ní slila jeho krev a vyřízla mu srdce. Ani kapka se nedostala na zem. Vše pečlivě uložila do koženého vaku u boku. Bude to prohlášeno za napadení upíry. Při lovu ve smečkách vždy používali dýky aby se nehádali kvúli právu prvního kousnutí. Od boku mu oddělila měšec s penězi a podívala se na oblohu. Už měla zpoždění. Rozeběhla se ulicí dál do hloubi starého města.
V hostinci se svítilo a byl narvaný k prasknutí. Otevřela dveře a zamžourala očima ve snaze přivyknout ostrému světlu. zaměřila zrak do nejodlhlejšího kouta. Zákazník už zde byl. Seděl zády k ní a nervozně klepal nohou. Bál se jí ale to bylo jedině dobře. Začala se proplétat davem přímo k němu.