Sacrosanct sword II - Rozbřesk zítřka

Rozbřesk jarního jitra, kokrhání kohoutu oznamující, že ráno tu je zde. Vzduch překypující vůní květin a čerstvého vánku z hor se smíchává dohromady v neodolatelné opojení smyslů. Zeleň stromů a trav svou pestrostí zelené bijí do očí, až z toho zrak přechází. Slunce se pomalu houpe na obzor a probouzí svým teplem vše žijící v lese. Jen zpěv ptáku jako symfonie je možno slyšeti. Malé údolíčko se probouzí. Lesy obklopující údolí a řeka svým korytem lemuje zalesněnou oblast a vesnici. Protéká někam do neznáma přes vrchol hory jménem dračí zub. Pohoří hor zastiňuje cele údolíčko a tak je skoro nemožné se dostat ven ale také dovnitř. Jen průchod mezi skalisky těchto kolosů umožňuje cestu odtud, kterou chrání vstupní brána s ostrahou. Od této brány vede krásná a opečovávaná pěšina dlážděna přeznamenitýmy bloky bedlivě opracovaného rystreddru (mramoru) s uměleckými rytinami na něj. A ornamenty symbolizující tradice a historii vsi. Jen zasvěceným, jenž ví o tomto místě víc než sami o sobě, je povolen vstup a opačný směr touto branou. Takto je městečko dostatečně chráněno před nájezdy loupeživých zbojníků. Je tu vše co město k životu potřebuje les, pitnou vodu z řeky, úrodná půda, lovná zvěř a dobytek. Sic tato samota je malá ale o to víc kouzelnější. Jméno její, právem ji náleží a toť jméno Atlandén. Zvýrazňujíc její velkolepost a architektonickou spanilost nýbrž i čarovnost.

Den začíná. Lidi se probouzejí. Z malebných domečků vycházejí muži i ženy do ulic, dlážděny velkými kusy kamenů. Toť doplňují domy s kvalitními taškami na střechách z barvy hnědé až rudé a stěny bělounké jako sníh, ze sokly obkládané oblázky z místní řeky. Domy jsou nízké a nemají víc jak jednu obytnou část a sklep s viny z nedaleké vinice. Okna jsou dřevěné ale i tak dobře sedí a těsní. Tyto domy jsou z dvou částí. 1. část je zděna a 2. část je z dřevěných trámů. Vesnice je obehnána kolem dokola výběhy pro dobytek a maštalemi. Vesničané jsou již na nohou.

V tu stává jeden z vesničanů z tohoto městečka a po spánku se protahuje a zývá. Je to místní bohatý obchodník s prodejem dobytka, který je hrd na své jméno a příjmení a také má respekt u vesničanů, jmenuje se Tyren Salfid syn Kaliena Salfida a děda Xenoxe Salfida. Je druhým nejbohatším tržním obchodníkem. Hned po Osydeovi Bellárovi, jenž je synem Ksafinóda Bellárda a dědy Fatyda Bellára a pradědy Astaxona Darieda atd.Oba jsou to velcí rivalové na trzích.Jeden obchodníkem dobytka a druhy s pitnou vodou.Poněvadž řeka protékající údolím patří Osydeovi Bellárovi a jeho rodině.Po celé generace od založení města.A tady začíná náš příběh.

Vítr. Studený vítr se prochází po krajině a doprovází sněžnou bouři na její strastiplné cestě po lesích, polích, lukách a městech. Prudká smršť studeného vichru a sněhových vloček dává najevo, že bohyně zimy přišla. Sníh pokrývá vše.Barva bíle převažuje nad vším. Sněhová pokrývka dosahuje až po okny domů.Jen blázen nebo hrdina by v tuto chvíli vyšel ven a zahrával si se životem v této chladnokrevné pustině sněhu.Domy zavalené haldami jsou plné spících tváří.Kromě dvou domu ,kdež je světlo svíčky, z poloviny zasněžených oken jasně vidět.Křik a bolestné stenání dvou žen lze slyšet z těchto domů.V stejný okamžik trpí bolestmi, porodními bolestmi.Najednou vzlyk není a je jen ticho.Dlouhé ticho.Když je přerušeno dětským pláčem.Z domů se jen ozývají hlasy mužů Tyrena Salfida a Osydea Bellára.Nejdříve jsou zdaleka radostné ale poté změní se na řev, na řev žalu a proseb o pomoc boha.Jejich ženy jsou mrtvé nepřežily dlouho hodinový porod.Jen jejich bezvládná těla mrtvolným potem jsou pokryta od usilovného početí.Světlo v okně doplápolává ale nářky neutichají.Syn Osydea Bellára doprovází křik svého otce a to samo dcera Tyrena Salfida. Avšak vše zhojí čas.

Zima odchází, roční období se střídají. A roky plynou. Dětsky smích se rozléhá při odpoledním obědě v příbytcích obou obchodníků.Otcové se směji ze svými dětmi a jen radovánky a hry s nimi jejich ztrátu vyléčily.Opět rok za rokem plyne jako voda a otcové stárnou a děti rostou a dospívají.Malá 8.létá Ketesen si hraje na písku a přitom si svým sladkým dětským hláskem prozpěvuje.Její otec ji nechal doma samotnou a odešel na tržiště.Malá Ketesen vypadá jak víla.Vlas plavý,oči světle zelené a tváře jsou načervenalé od samého smíchu.Šatičky černé a ze zlatými pásky,krajkami a knoflíčky z lehké lněné látky,vlasy až po záda.Tvař připomíná tulipánové lístky,rty plné ale pusa,již dostatečně proříznutá.Očka velká jak kulička křišťálu.V nichž se leskne a zobrazuje podobnost andělům.Povahou ji lide přirovnávají k holubici, ale jejž může i klovnout, ani roztomilost a dobré srdce a mravy ji neschází.Tyren vidouc jak je podobná své matce Ketesen, po níž jméno dal své dceři.I když sama doma často zůstávala nijak jí nevadila samota. I tak Ketesen se rmoutila, že je osamocená a nenachází někoho, s kým by mohla sdílet společné chvíle.