Hydroponic town 42.- Manhattan

Josh s Austinem vstoupili do obrovského třípatrového supermarketu. Asi padesát pokladen, neuvěřitelné zástupy lidí přesto dokazovaly, že jich není dostatek, dlouhé řady regálů s potravinami v pestrobarevných obalech a hudba snažící se přiklonit si zákazníky. Austin vhodil peníze do nákupního vozíku a vydal se vstříc potravinové záplavě.

,,Tak takový množství normálních potravin jsem neviděl už hodně dlouho!" zářily oči Austinovi, který celou dobu na Noemově Arše jedl jako každý jen prášky.

,,Co všechno máme vlastně nakoupit?"

,,Je třeba nakoupit co nejvíc čistých neperlivých vod, možná můžem koupit nějaký čaje, abychom se tak dole zahřáli..."

,,Kde dole?"

,,No jako na Zemi. Potom nabereme ňáký konzervy, třeba s tuňákem, zeleninou, zavařeným ovocem, masem nebo s paštikou, pak chleby, suchary, bagety, rýži a brambory, myslím, že si můžeme dopřát cukr a sůl, vzal bych nějaký sýry a cereálie. Jo a nesmíme zapomenout na chlast, nejlíp ňákou vodku!"

,,To se tam chceš ožrat?" zarazil se Josh, který byl vždy skeptický k požívání ethanolu.

,,Za prvé je to nejlepší desinfekce a ta bude určitě potřeba, a pak tě to taky pěkně zahřeje a především odprostí od strachu a zábran, což se bude sakra hodit, nemyslíš?"

Josh musel uznat pravdu.

,,A ještě musíme koupit co největší paletu léků, kdoví, jaký mrchy tam na nás dole čekaj."

,,A budeme kupovat jen potraviny, nebo aji takový ty provázky, hřebíky...no prostě pomůcky?"

,,Určitě. A hlavně musíme vzít stovky krabiček zápalek, ať tomu plevelu zatopíme pod listy."

Pak se dali do pohybu a vydali se na největší nákup svého života.

***

,,Austine..." napadla Joshe otázka během průjezdu od regálů s leporitím žrádlem k regálům s pitím ,,...jak se na Zemi ty zásoby dělí? To tam je nějaké ústřední místo, kam se všechno sváží, nebo jak?"

,,Ne, chlape, každá posádka má to, co si obstará, proto nesmíme na nic důležitýho zapomenout. Ale říkali nám, že prý bude i několik desítek středisek, kam budou shazovány další zásoby a kde bude zajištěn azyl všem, kteří ho budou potřebovat."

,,To zní až podezřele přátelsky a utopicky..."zamumlal Josh.

,,Vždť se také lidstvo spojilo v boji proti nepříteli!"

,,No, uvdíme, jak to bude vypadat, mně to přijde trochu podezřelé."

,,Ničeho se neboj, maj to vošetřený." usmál se sebejistě sebejistý Austin. Nabral pod paži balení dvanácti neperlivých vod a hodil je do košíku. Josh si prohlédl neznámé etikety džusů, a pak si vzal jeden kaktusový. Pak se natáhl směrem k energetickým nápojům, když vedle své ruky zpozoroval šlahoun hydrodendrie.
Vykřikl!
Austin se okamžitě otočil a rozběhl se k němu.

,,Co se ti stalo, chlape?"

,,V regálu je hydrodendrie! Tam!"

,,Cože?"

,,Nekecám, viděl jsem ji na vlastní oči!"

Austin se na Joshe ještě chvíli nechápavě díval, a pak se šíleně rozesmál.

,,Čemu se směješ? příjde ti výskyt hydrodendrií na Měsíci ke smíchu?!"

,,Jo!"

Teď se pro změnu Josh díval na Austina jako na magora. Když se Austin uklidnil, chladnokrevně vložil ruku do temna za plechovky energetických nápojů. Josh se strachem napjatě čekal, co se bude dít dál. Byla to osudová chvíle, buď přežije nebo ne!
Austin pomalu vytahoval ruku zpět, a když se objevila jeho dlaň, prsty svíraly litrovou plechovku s etiketou šlahounů hydrodendrií.

,,Tak tohle je ta tvá hydrodendrie! Energeťák Hydro-dendro-power, neboli HDP!"

Josh si zuby chytil spodní ret, aby se také nezačal smát svému unáhlenému úsudku, ale moc dlouho to nedokázal.
Pak se dali zase do práce. Austin nakládal další vody a vody, zatímco Josh si pečlivě prohlížel ony plechovky HDP.

,,Ty, Austine, a to je vážně vyráběný ze šlahounů hydrodendrií?"

,,Kdes na to přišel?"

,, Protože je na těch obalech šlahoun..."

,,Nevyrábí se to z toho, je to jen marketingovej tah."

,,A je dobrej?"

,,Stejnej jako všechny ostatní energeťáky."

,,Tak to je dobrý! A je to zelený?"

,,Jo, jako...hydrodendrie!"

,,Jo, jasný. Ale ta etiekta se jim vážně povedla, že?"

,,Jo! Ticho už!"

,,Promiň." zastavil Josh svůj stroj na otázky a pokorně vložil dvacet plechovek HDP do košíku.

,,Tak to by stačilo, jdem dál." zavelel z ničeho nic Austin.

***

Vnikli mezi regály se zavařeninami a konzervami.

,,Vezmem sardinky?" zeptal se Austin.

,,Jedině v tomatě, tam nejsou tak vidět ty mrtvé tělíčka naňahňané na sebe."

,,To ti dělá problém?"

,,Docela dost."

,,Tak to hdoně štěstí na Zemi!" ušklíbl se žertovně Austin.

,,Lepší by bylo, kdybys vzal tuňáky!" řekl Josh.

,,Dobře, ale nějaký sardinky vezmu taky, aspoň pro sebe. Tady mají v konzervách kukuřici, hrášek, fazole, ananas, broskve, jahody, olivy,..."

,,Olivy ne!" zastavil ho Josh.

,,Proč zas?"

,,Jsme na ně alergický."

,,Tak to nebudeš jest. Nebo je snad nerozeznáš od jahod?" zasmál se Austin.

,,A vezmem zavařený okurky a mrkev?"

,,Jo, klidně, pár sklenic vem. Nevidíš někde paštiky a nějaký vepřový maso?" ptal se Austin.

,,Jsou až nahoře, i když nechápu proč."

,,Mě je to jasný. Prodavači se snaží si ty nejlepší kousky nechat pro sebe, a tak je dávaj tam, kde je ostatní přehlídnou, pokud za nimi vyloženě nejdou. Otázka však teď zní, kdo tam nahoru z nás dvou vyleze?"

K hrdinskému činu šplhání po policích regálů nakonec přistoupil Austin. Obratně vylezl až na samý vrchol a hodil Joshovi několik konzerv s paštikami a masem.

***

Jejich další zastávkou bylo oddělení s pečivem. Tam našli rohlíky obyčejné, stočené, se solí, s kmínem, se sýrem, anglické, sezamové, dlouhé či krátké, bulky, loupáky, bagety, sendwiče, toasty, krosany, chleby, veky, suchary, polystyrenové chleby, obložené chlebíčky, placky, ciabaty, buchty, koláče, záviny, rolky, táče a řezy. Během výběru vhodného pečiva se Josh zeptal Austina:

,,Tys žil taky v Hydroponic town?"

,,Ne, vůbec, byl jsem tam asi jen dvakrát za život. Žil jsem v Londýně. Proč?"

,,Aha, jen jsem si myslel, žes bydlel taky v Hydroponic townu, když tam letíš bojovat. Proč nechceš být v Londýně?"

,,Tys nečetl plán Vitanovy?"

,,O žádným nevím."

,,Ten říká, že přistát přímo v Hydroponic townu by bylo krajně rizikové, především proto, že tam nneí žádné letiště, a tak se budeme vyloďovat v Londýně, který je Hydroponic townu nejblíž. Takže ono by bylo jedno, jestli se přihlásím do Londýna nebo Hydroponic townu, ale zvolil jsem nakonec Hydroponic town, protože tam byla menší fronta." usmál se šibalsky Austin.

,,A co Samuel?"

,,Ten je z Francie."

,,To vím, ale proč letí do Hydroponic townu?"

,,kdybys tenkrát, co jsme odletěli z Noemovy Archy, neseděl vzadu Oddysei 7 a šel za náma, tak bys to už věděl. Sam tam letí, aby si našel nějakou pěknou angličanku, protože ho to už prej v Lyonu nebaví."

,,Počkej, a ty si myslíš, že tam budou nějaký ženský?"

,,Já ne, ale Sam jo, tvrdí, že někteří lidi, co zůstali na Zemi, přežili."

,,To bych do samuela nikdy neřekl, je to takový všeználek a myslitel, a přitom na Zemi letí jen kvůli holce, která tam beztak nebude."

,,jo no, někdy překvapí."

***

Zbytek dne strávili dokupováním potravin a vybavení, přičemž potkávali další dobrodruhy z Vitanovy, které Austin Joshovi vždy potichu zkritizoval, jako například:

,,Divej, mají jen pět plat vod, to zdechnou žízní dřív, než doletí na Zem. Podívej na ty levný sirky, to jim zvlhne a ten plevel jen ohřejou!"...

***

Když se vraceli k Oddysei, nohy je už dolely a hlavy třeštily z pronikavých zvuků leporitů, kteří snad vyli na Zemi. Loď už stála připravená k odletu, a tak jen nastoupili, a pak se zažehly motory.