Zdechni [11,12]

Pevně zavřela oči a vzepřela se na rukou.
Nemohla ještě vstát, cítila se tak slabá, vyčerpaná.
Chlad z kachliček se bez větších výčitek pouštěl do jejího těla. Kde sváděl nemilosrdnou bitvu s jejím vnitřním teplem.
A bohužel taky vyhrával na celé čáře.

Ze systému se ozvalo krátké táhlé pípnutí a v tom samém okamžiku hladina vody stoupla natolik, že hravě překonala hranu vany a začala se po stěnách valit dolů.
První vlnky vlažné vody začaly omývat její nahé prochladlé tělo. Zcela vyčerpaný výraz ve tváři protnul záblesk úsměvu.

„Mel, co se děje?! Jsi pořádku?“ poznala za dveřmi Duncana. Hlasitě bušil na dveře. Každý další úder byl o to silnější, když nezaslechl její hlas.
Mlčela.
Nechtěla mluvit ..
Po dalších neúspěších Duncan rezignoval na pouhé bušení. Odstoupil pár kroků a vší silou se střetl s dřevěnými dveřmi od koupelny svým ramenem.
Panty ihned povolily.

Vylomené dveře spadly na zem jen nepatrný kus od jejího těla a voda se z podlahy koupelny vylila na chodbu.
„Ježiši .. co se stalo?“ ozval se přidušeným hlasem a přiklekl k ní. Jednou rukou podepřel její hlavu a tou druhou si ji k sobě přivinul za rameno.

„Notak Melisso .. nedělej mi to .. prosím .. „ zamlženým pohledem sledovala jeho tvář.
Měl strach, bál se o ni.
Strašlivě bál.
Hleděl jí do očí a jelikož nevěděl, co se stalo, neměl ani tušení, jak by jí pomohl.
Pohledem ohledával její tělo, ale nenašel žádné známky poranění.

Opět se usmála.

„Co?“ nechápavě si prohlížel její usmívající se tvář.
„Musela jsem .. upadnout .. ach ano .. je tu moc kluzká podlaha .. moc kluzká .. „ zopakovala nepřítomně tichým hlasem.
Natáhl se pro osušky poskládané v regálu pod umyvadlem a do jedné z nich ji zabalil.
Stále s ním cloumal příšerný strach, ale její slova jej alespoň trochu uklidnila.
Byla v pořádku.

Vyzvedl ji do náruče a prošel chodbou až nakonec k jejich pokoji. Opatrně ji položil na velkou rozkládací postel. Aniž by to bylo nějak znatelné, cítila se lépe. Myšlenkami se odpoutala od dění v koupelně.

„Člověk aby tě raději myl sám, jako nějakého kojence .. „ ušklíbnul se, když si uvědomil, že je po všem. Strach pomalu opouštěl jeho tělo zatímco prohraboval přihrádku nočního stolku, aby našel vitaminovou kapsli.

„Tady je .. mrška .. „ vsunul ji do jejího zápěstního aplikátoru a stiskl miniaturní tlačítko.
S vděkem na něj pohlédla a otočila se na posteli na bok, aby na něj lépe viděla.
Byl to vskutku milý člověk.
Mysl jí naplňoval ten krásný pocit, že se o ni někdo bál. Že tu existuje někdo, komu na ní záleží. A to ji neskutečně těšilo.

„Díky … „ špitla tiše.

Beze slov odešel z pokoje. Za chvíli se ozvalo čvachtání vody.
Trochu se zastyděla.
Vše se odehrálo tak rychle, bylo to tak impulzivní, plné prožitků. Ještě nikdy nic podobného nezažila. Tolik různých smíšených pocitů, které se v ní prolínaly a tvořily neskutečný obraz linií. Zloba, smutek, touha, chtíč, nenávist … ostatní nedokázala tak rychle zachytit.

Vitaminová droga začala účinkovat opravdu rychle. Tep se jí zklidnil, cítila se omámená. Ovšem příjemně omámená, jako by celý den proležela na sluncem prohřáté trávě, kochala se pohledem na rozkvetlou louku. Nechala se ovívat vlahým větrem …

Posadila se na posteli a začala se utírat do vlhké osušky, kterou pak ledabyle přehodila přes židli. Ruku vsunula pod polštář, kde měla schované své pyžamo, tedy spíše jen volnější kalhotky se srdíčky a obyčejné bílé tílko. Přestože venku panovala zima, mohlo by se zdát, že chudinský byt bude těžké vytopit.
Avšak přestože to byl ryze obyčejný byteček, byl starý necelých dvacet let. Skvělé zateplovaní systémy tak stále dobře odváděly svou práci. S večerní hygienou si už nelámala hlavu.
Ráno vše zanedbané napraví ..

S posledními milými myšlenkami se zavrtala do obrovské deky, která zakrývala celou plochu jejich vystavěné pohovky kulovitého tvaru. Z jedné poloviny byly okraje značně zvýšené, z druhé naopak úplně volné. Jelikož měla kruhová postel průměr téměř dva metry, nemuseli nutně vždy spát ve stejné poloze.
Využila situace, že Duncan odešel a se škodolibým úšklebkem se rozvalila přímo vprostřed postele.

Netrvalo dlouho a usnula.

Duncan se do pokoje vrátil asi po půl hodině. Celý zmáčený od vody, když vytíral zaneřáděnou koupelnu. Za tu dobu z něj vyprchala všechna vlídnost a už si chystal nějaká pěkně peprná slova, která by ji rád oznámil.
Zastavil se na prahu a pohlédl do místnosti. Úzké paprsky světla z pouličních lamp do ní pronikaly pootevřenými roletami a vytvářely tak v místnosti zvláštní atmosféru.
Ve tváři se mu rozlil úsměv. Vypadala tak nevinně, jako malé dítě, když tam tak ležela v oblečení s infantilními obrázky a k ruce si tiskla plyšovou oliheň.
Oliheň, vždycky mu vrtalo hlavou, proč zrovna toto zvíře a ne nějaký roztomilý růžový slon.

Promnul si strniště na tváři a zamířil k posteli. Něžně jí odhrnul dlaň a trochu jí poposunul stranou, aby si i on měl kam lehnout. Když se chystal zakrýt, Mel se ve spánku otočila a skočnila svou polovinou těla na Duncanově břiše ..
„Eh .. „ vyšlo mu přidušeně z úst. Ruce odtáhl od těla a dlouhou chvíli nevěděl kam s nimi. Upoutal ho pohled na její pootevřené rty a nemohl se nepodívat do jejího výstřihu, který se přímo vybízel.
*Notak Duncane, prober se .. kdyby tě takhle viděla, určitě by ti jednu vrazila .. *
Opatrně jí položil dlaň na rameno a oba je přikryl dekou. Myšlenky mu v tu chvíli odletěly za ní a on si ještě dlouhou dobu vybavoval všechny různé vzpomínky a chvíle, které spolu strávili …