Sacrosanct sword V - Umírající

Plouživým krokem kolem něho obchází. Stroze z očí do očí se dívá a pohledem neuhýbá. Blankytný plášť Matadoriona povlává ve větru a tvář jeho andělská ponechav nenávistné vzezření. " Hovoř, kams dal týž věc, kterou tak nevýslovně chci," praví Matadorion. Mnich z ústy plné krve, jež se mu řine a s kašlem předvídaje smrt, pronáší: " Heeee ty nenapravitelný hlupáku,"kašel, " myslíš, že to strážím ale mýlíš se," opět kašel," "nemohu ochraňovat něco, když sám nevím co to je a kde to je." Matadorion se ještě víc rozlítiv. " Lháři prolhaná, lžeš mi." Stařec téměř mrtev s posledních sil říká: " Myslíce si, co chceš, ale i kdybych to věděl," hluboký kašel, " neřekl bych ti stejně ničeho." Matadorion upřev své azurové oči do starcových a nevěřícně se zaskočeným výrazem říkaje: " Ty lžeš, kde je to, jinač, se svatého pokoje nedočkáš." Skon starého mnicha se blížíc a on naposled sebrav veškerých sil, co mu zbylo, a s těžkým kašlem odpovědi dal: " Cokoliv si mysli," vykašlávajíc krev, " ale stejně to nikdy nedostaneš do svých pracek." " Ihned to pověz, neboť jinak nedovolím, aby tvá duše nenalezla klidu," pravíc zatracený bůh. Stařec se ironicky směje, až se smích rozptyluje po rozlehlém velechrámu. Posléze je jen klid.

Staroch, nehnutým mrtvým pohledem zhlíží do očí zavrženého boha, jenž cloumá s jeho tělní schránkou, snažíc z něj marně dostat ještě tajemství. " Řekni, řekni, kde je to," se zoufalým nářkem proklínaje a současně proseje, aby to prozradil. Když vid, že je to beznadějné, popadla ho hysterie a mrštil mrtvým tělem starého mnicha do dřevěného oltáře, který se rozletěvši na kousky.

Spad na kolena s hlavou svěšenou a dlouhé blond vlasy až po záda, mu zakrývali obličej, tak že mu nebylo vidno do tváře. V dálce zaznívaje vzlyk nevinných a válečný pokřik hord padlých andělů Matadoriona. Slzy mu stékajíc po tváři a ruce obě podél těla. " Vše bylo k ničemu, už nikdy se nebudu moct pomstít a ukázat jim. Všechno vniveč přišlo, jediná má naděje zhasla jako svíce. Proč má lásko Ifidios si mne zradilas. Proč jste vy mě zatrativši a proč jen má naděje pohasla, proč. Vy jste mne zavrhli a pomsty já chci. I však přáno mi to jistě není."

Potom zaklonil hlavu k vitráži. Vlas se mu sesunul zpět na témě hlavy a odkrylo mu tváře plné slz. Dlouze se dívajíc na vitráže, když tu něco povědomého a podezřelého zahlídl