Sacrosanct sword IX - Vlci

Měsíc v úplňku vystoupal na oblohu a svou září osvětloval celou širou krajinu. Na nebi se začaly objevovat i hvězdy. Vlahý vítr pročesával travnaté vršky a stromy. Vlci vyšli ze svých doupat, hledat potravu pro sebe a svá mláďata, jen vití jejich znělo z dálky. Noční ptáci se probudili, aby si zasytili žaludky. Netopýři na nebi poletovali a chytali drobný hmyz, jejich pištění pronikavě se neslo, až ke spícímu chlapci. Ten se v mžiku probral. S vytřeštěnýma očima se kolem sebe díval, kde vlastně je, chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co se vlastně stalo. Rozpomněl se. V koutcích očí se mu třpytily slzy, tekli mu po tváři. Nemohl uvěřit tomu, že to nebyl jen sen ale skutečnost.

Smutně hleděl do dálky a mlčel. Najednou uslyšel vytí vlků a polekal se. Běžel ihned pryč, někam se ukrýt. Zdálo se mu, že slyší, jak mu dravá zvěř je v patách a dohání ho. Najednou uviděl jeden z domů vesnice. Utíkal k němu a hlavou se mu honila myšlenka: " Určitě mě dostanou, jen kdyby mne to napadlo dřív, se ukrýt v jedněch z těchto domů." Po každém došlápnutí, se ohlížel za sebe, jestli nejsou za ním vlci. Strach jemu přidával na rychlosti ale i přesto se mu zdálo, že je hodně pomalý a lekal se pomyšlení, že vlci rozederou jeho tělo, aby si naplnili svá prázdná břicha. Pot z něj tekl, dokonce krev z nosu se mu spustila, neboť se tolika bál.

Cáry oblečení na něm vlály a zbrzďovali ho při úprku. Začal ze sebe zbytky oděvu strhávat, aby mohl rychleji běžet. Vlas jeho vlál jako řasa, jež v oceánu je ohýbána proudem slané vody. Konečně doběh k jednomu z domů a snažil se otevřít masivních dasiových (stejně jako dubové)dveří. Chopil se kliky a zjistil, že dveře jsou zamčené. Lomcoval s klikou s nadějí, že se dveře otevřou. Zvěř lačnící po krvi a masu, mu dýchala za krk. Už viděl v dálce, jak smečka vlků k němu pádí. Nemeškaje ani minuty, dal se do dveří, pokoušel se je vyrazit. Nadarmo to bylo, žádného výsledku to nepřineslo a navíc si zlomil ruku, jak narážel ramenem do tvrdého dasiového dřeva. Viděl, že tak to nepujde. Jednal hbitě, neboť viděl, že divocí psi jsou už téměř u něj. Vzal kámen do ruky a vybil jim s ním okno. Už byl téměř zachráněn, jen jím ještě prolézt. Skočil na parapet a opatrně se soukal skrz rám okna, aby se neporanil o kusy skla, které ještě vězely v rámu.

Když tu však jeden z vlků se mu zakousl do nohy. Výkřik a ihned proskočil oknem. Leč ta krvelačná bestie ho nechtěla pustit. Porád měl jeho nohu sevřenou v tlamě. Hoch ležel s části na podlaze domu a s části měl vystrčenou nohu přes okno, kdež mu ji vlk rval. Svou druhou nohou kopl vlka do tlamy. On bolestí zakňučel a nohy jeho pustil. Matt hledal nejbližšího předmětu, který by se dal chytit do jedné ruky. Dobelhal se ke krbu i vzal pohrabáč a čekal útoku od slintajících bestií. Celá smečka vlků vtrhla do domu přes okno, též vrhla se na Matta. Ti kousali a rvali mu kůží z nohou a z rukou ale on bolesti necítil a obratně rozděloval smrtelné rány vlkům. Byl v takovém stavu, že ani nevnímal ran.

Dravé psovité šelmy se mu zahryzávaly do nohou a snažily se chlapce stáhnout k zemi, aby ho dorazily. Onen však stál pevně a těžkým kovovým železem je mlátil po hlavách. Pohrabáčem zasazoval takové rány, jako by se bil s pravým mečem. Osmero vlků poté padlo po zakňučení mrtvo na trámce podlahy domu. Matt vyčerpán a velice vážně zraněn, sklesl k zemi. Oči se mu klížily. Ke spánku byl zmáhán, ale bránil se tomu, poněvadž věděl, že kdyby teď zahmouřil oka, nemusel by se již více probrat. Posledních sil vzal, co mu zbylo, tak hledal nějaké medicíny, kterým by si zranění ošetřil. Prohledal veškeré skulinu domu, jenže nic nenašel, jen pár starých košil a vysokoprocentní pálenky. Neměl na výběr. Vzal láhev s alkoholem, taky košile a roztrhla je na obvazy. Potom je polil pálenkou. Sed si a opřel se o asiádovou skříň (podobné lípovému dřevu). Pak vzal do úst kousek kožené záložky do knih, kde tu našel a pevně ji stisk v ústech. Dech se mu zrychlil a srdce mu bilo jako splašené. Uchopil pálenku a s bolestným jíkáním si krvavé rány polil. Na to si je okamžitě ovázal látkou z košil, které by také napuštěny kořalkou. Posléze vyčerpáním a též nesnesitelnou bolestí upadl do hlubokého spánku.