Zdechni [20] ... Políbíš mě? ...

Zastavila se po pár krocích a opřela zády o chladnou zeď. Pevně zavřela oči. Dnešní den začal opravdu hrůzostrašně. Nikdy si to nepřipouštěla, až dnes. Ráda by s její matkou žila v New Yorku. V dokonalém a čistém světě, netrpěla by žádnou nemocí, nemusela by se strachovat o sebe, o své přátele. Měla by průměrné zaměstnání, spoustu vyšlechtěných a dokonalých kamarádek, nějakého toho psa, kterého vždy chtěla, ale nemohla mít .. zasnila se do takové míry, že se jí ve tváři objevil zářivý úsměv a myšlenky spokojeně zabíhaly do vysněných iluzí. Náhle pocítila na svém rameni čísi dlaň. Ohlédla se a spatřila Duncana. Otevřela ústa, z nichž se chystala vypustit trapnou omluvu. Žádná slova jí však nešla na jazyk. Proto jen poníženě sklopila pohled. Cítila, jak se jí horko žene do tváří.
"Promiň .. " špitla s výrazem malého dítěte, které provedlo něco moc špatného.
"No, popravdě .. schytal jsem i horší .. " zasmál se a promnul si rudé místo na tváři.
S úlevou mu pohlédla do očí.
"Měli bychom věci co nejdříve odvézt do skladu, venku je hrozná sněhová vánice a to robotům vážně moc neprospívá, ale snad to do rána vydrží. Christian nás požádal, abysme tu s ním projistotu zůstali .. "
"To se Angele moc líbit nebude .. " dodala, když si vzpomněla na její bledý výraz.
"Viděla jsi Christianův dům? To je tedy panečku sídlo, řekl bych, že nebude protestovat .. " zacukaly mu koutky.
Sídlo? V tomhle polorozpadlém domě? To si vážně nedokázala představit a nejspíš proto přímo hořela zvědavostí.
"A teď se musíš jít podívat na ty nové modely .. " změřil si ji hraně přísným pohledem.
"To tak, nejdřív tě musím ošetřit .. " zopakovala jeho pohled.
"Snad se se mnou nechceš hádat, andílku ... " prudkým chmatem jí do své dlaně pevně sevřel obě její ruce a jako s vezněm v poutech se s ní rozešel chodbou pryč.
"Au .. co to děláš, to bolí .. pomooc .."přenesla váhu vzad, ale ani to jí nepomohlo. Celá situace jí přišla natolik infantilně komická, že se okamžitě začala smát. Bez větších obtíží jí táhl stejnou cestou zpět. Až když vyšli z hlavních dveří, pustil ji.
"Co na ně říkáš?" založil ruce v bok a hrdě se vypnul v hrudi při pohledu na pětimetrová ocelová dílka.
Podlomila se jí kolena a ona jen ohromeně padla na kolena do vrsty čerstvě navátého sněhu. S jiskřičkami v očích sledovala každý kousek tří masivních robotů v hybernatizovaných pozicích odložených v potemnělé uličce. Pořád se ještě nacházeli v živější části mrtvé zóny, proto si nemohli dovolit, aby jejich zbraně očumoval kdejaký civilista.
"Krása ... " rozplývala se blahem.
"Ale musím přiznat, že nahekovat se do jejich systémů bylo dost obtížné. V těchto situacích si člověk uvědomí, jak moc je ten Thomas potřebný člověk .. " zachchtal se a koutkem oka pohlédl na Mel klečící na zemi.
Stále ještě nedokázala uvěřit tomu, že jen oni dva dokázali přepadnout karavanu, ukrást tři nové modely robotů Aq, nákladní auto plné součástek a zbraní a to vše jen za pár hodin. Sama moc dobře věděla, kolik námahy to stojí ovládat jednoho z robotů, natož pomocí systému ovládat i dva další. Takové nepřímé řízení vyžadovalo hodně velkou dávku synchronizace, zvláště, když jim bylo v patách pár určitě velmi rozlícených armádních dodavatelů. Skoro to vypadalo tak, jako by v tom nebyli sami ..
"Myslím, že s maskováním nebudeme mít problémy. Během pár hodin zapadnou sněhem do takové míry, že je ztěží najdeme i my .. " s úsměvem na rtech si oprášil triko a kalhoty, neb po chvíli nečinného stání venku už začínal vypadat jako sněhulák - a nejen on.
"Neuškodí to systému? Se zamrzlými obvody nám budou k ničemu .. "rozmáchla rukama a dále se kochala pohledem na jejich pevná majestátná těla, kde se odrážely paprsky světla z pouličních lamp.
"Doufám, že ne .. nechal jsem zapnutý pohotovostní systém s novým přístupovým klíčem, snad je to trochu probere .. "
Ve tváři se jí rozlil široký úsměv. "Skvělá práce ... " zhodnotila. Pohledem sklouzla na místo před schody, kde dříve ležela mladá dívka. Po onom incidentu tu už nezbyly žádné stopy, dívka byla pryč, stejně jako všechny krvavé stopy, které překryla další sněhobílá nadýchaná vrstva. Vše teď vypadalo tak idilicky.
"Budeme letos slavit Vánoce?" upřela na něj tázavý pohled, který ho dokonale překvapil.
"Vánoce? Hmm .. proč by ne .. " odvětil s úsměvem. " Ale už bychom měli jít, nebo nastydneš .. " pomohl jí vstát a trochu ji oprášil od bílých chomáčků.
Vpila se mu pohledem do hnědo-zelených očí. Náhle ji však přepadla chuť udělat něco zvláštního a jelikož její myšlenku nepřebila nějaká další, spontánně se k němu nahnula a lehce ho políbila na tvář. Zmateně na ni vytřeštil oči. Možná, kdyby nebyl vysílením tak bledý, viděla by na jeho tvářích jisté červenání.
"Jsi .. eh, jste šikovní .. " dodala ještě a hned na to už pochodovala zpět do osvícených útrob staré kliniky.
Chvíli ještě zaraženě stál venku a nechával se ovívat chladným větrem spolu se s něhovými vločkami. Stále přemýšlel nad tím, jak si má její chování vyložit. Jednou to byla milá pohodová dívka, v dalších vytížených situacích někdo úplně jiný. Nechápal to.
S úsměvem zavrtěl hlavou a rozešel se chodbou za ní.

Stále nemohla uvěřit tomu, co právě udělala. Tolikrát ho zavrhovala kvůli různým věcem a teď ho jen tak z ničeho nic políbila. Co když ho to odradí?
-Už začínáš přemýšlet na hloupostmi .. - párkrát se plácla do hlavy, aby přišla na jiné myšlenky což se jí nečekaně rychle povedlo, když na chodbě potkala Angelu.
"No hurá, kde jste byli? Jídlo už je dávno na stole .. " chytla ji za ruku a začala ji odvádět jinou postranní chodbou, než kterou procházeli minule.
"Byli .. no, venku .. ale počkej! Vždyť Duncan se tu nevyzná .. " těkla po ní rozpačitě.
"Ale jdi ty, vždyť už tam byl .. " zasmála se až podivně bezstarostně a vkročila do prvních otevřených dveří, ze kterých se linula příjemná vůně čerstvě napečeného masa.
"Byl?" s otázkou se zastavila na prahu dveří. Ten pohled, co se jí naskytl, byl naprosto úchvatný. Způsob, jakým si Christian dovedl zařídit vlastní byt v tak zničeném domě byl opravdu obdivuhodný. Moderní zařízení, vše dokonce příjemně sladěno v zeleno-oranžových tónech.
U stolu spolu diskutovali Christian, Thomas a ještě další muž. Ve chvíli, kdy vešla na prah se za ní otočili. Jediný Christian se mile usmál.
"Vítejte v mém bytě .. " pokynul směrem k ní. To už ji však dohnal i Duncan tak je oba dva nechal usednout společně s nimi. Ze dveří odešel třetí, neznámý muž, a zavřel za sebou dveře.
"Opět bych se vám chtěl omluvit za tak brzký ranní budíček a také za to, co jste zde museli shlénout. Věřím, že to pro vás bylo těžké stejně jako pro mě. Situace se začala zhoršovat už včera, kolem poledne, kdy se dostali do hysterických stádií první pacienti a to vše se začalo nezadržitelně šířit. Nebýt těch speciálních sér, která jsem si uložil Angely, bylo by vše nejspíš ještě horší, zda-li by vůbec mohlo být .. " pokusil se o přívětivý úsměv, který ostatní bez výhrad opětovali.
"Rád bych vám poděkoval nějak více, ale neoplývám zlatem, ani diamanty ... mohu vám nabídnout jen prozatimní bydliště zde, v mém bytě. Každopádně budete-li mít v budoucnu problémy, víte, na koho se obrátit " usmál se odzátkoval první láhev vína, která mu přišla pod ruku. V ten okamžik naprosto zapomněli na ty hrůzy,které se odehrávaly za zavřenými dveřmi a plně se pohroužili do příjemné atmosféry čtvrté hodiny ranní.