Upírská povídka - Děsivý školní rok 9.

Lex Bloodmorth pozoroval z okna svého pokoje pětici studentů vstupujících do hlubin lesa. Jak jen toto šaškování nesnášel! Vždyť jim je proboha 15 nebo 16 let, tak proč jim musíme dělat stupidní hry?! No, dnešní hra mu vlastně nevadila. Ba naopak, celkem se těšil. Konečně si bude moci trochu pohrát! Poškádlit temného společníka. Jana začíná být den ode dne troufalejší, je jen otázkou času, kdy ve své zbrklosti vyžvaní nějakou intimní informaci. Neuškodí ji tedy trošku postrašit. Trošku. Malinko.

Zvrácené, takto uvažovat, ale mívá i představy daleko odpornější. Jeho temné já hold potřebuje nakrmit. Nechtěl jej krmit lidskou krví, zvířecí ale již nestačila. Po jejím požití pocítil klid jenom na pár hodin, pak se stával nebezpečným. Dnes nepil nic.

Skoro s láskou si oblékal černý plášť, v němž na lovy chodívá. Velice šikovné oblečení. Nejen kvůli splynutí s okolím, ale také pro děsivější vzhled. Ano, na atmosféře si „Temný“ potrpěl. Ještě vrhnul letmý pohled do svých poznámek a pak již vyrazil vstříc nočnímu dobrodružství.

Jakmile její hodinky pípnutím oznámily jedenáctou, s povzdechem se zvedla. Naštěstí jsem si s sebou nemusela brát žádný spacák. Spánek mi můj drahý přítel nedopřál. Ale Jano, ber to z té lepší stránky! Alespoň nemusíš nic uklízet, pomyslela si hořce.

Cože říkal? Vydat se severně. Výtečně. Ale vůbec to nevypadá, že by tudy vedla nějaká pěšinka. Pešek. Po deseti minutách chůze nakonec narazila na něco, čemuž se dalo s trochou dobré vůle říkat cestička.

Nakonec se ukázala přeci jen poslušnost Lexových pokynů užitečná. Záhadným a nepochopitelným způsobem se jí podařilo objevit první zprávu pohozenou v trávě:

Ahoj, Jano,

Divíš se, že ti tykám? Řekněme, že situace, v níž se právě nalézáš, mě k tomu opravňuje. Položím ti nevinnou otázečku: viděls horor Saw? Doufám, že ti nebude vadit, když si vypůjčím jednu větu. Zahrajeme si takovou Hru. Čti pozorně:

Poslední dobou se straníš společnosti. Vehementně odháníš všechny, co ti chtějí pomoci, argumentuješ při tom děsivou zkušeností z léta. Sama ovšem víš, že ona samotná tě neodradila. Líbí se ti být za chudinku? Líbí se ti působit jako opuštěná samotářka? Zamysli se, Jano, co chceš? Prožít svůj život s přáteli a riskovat případnou zradu - nebo bez nich? Vyber si.

Temný

Ty hnusnej…grázle! Co má tohle ksakru znamenat? Co je ti do mého života?! Kdo ho zničil? Zlikvidoval?! Pošlapal?! A vůbec! Co je tohle za vzkaz, Bloodmorthe? Jak tato zpráva souvisí s úkolem? Janu pojalo silné podezření, zda nebyl Lex při psaní pod vlivem nějaké návykové látky. Saw? No, „lidem“, jako je Lex, se jistě horor Saw líbí. Spousta krve… Zahrajeme si takovou hru… Jakou hru? Jano, přemýšlej už! Jenže těžko přemýšlet nad něčím, co postrádá smysl. Chce mě jen pořád provokovat! Nic víc!

Jana zamračeně papírek s úhledným černým písmem složila a uložila jej do kapsy. Sice jí nebylo dost dobře jasné, proč by si měla zprávy nechávat, avšak slovo profesora jest neporušitelným zákonem. Ochladilo se. Kdyby se nesnažila zachovat si za každou cenu svou hrdost, musela by přiznat, že máma měla s tou bundou pravdu. Mikina jí nyní připadala jako tenké tričko. Tohle není fér! Ostatní si teď v klidu spí v teplých (většinou svých) postelích (popř. spacácích) a nemusí tady mrznout. Sakra! Ano, vím, závist je špatná vlastnost.

Po neskutečně dlouhé monotónní chůzi narazila na další zprávu. Nutno říci, že již necítila prsty a sebrat ji působilo Janě nemalé potíže. No, jestli nastydnu, alespoň nebudu muset chodit do školy. I když…. - to by mi léky dával Bloodmorth…radši ne. Chvíli bojovala s provázkem, jímž byla uvázána k větvičce smrku, než ji konečně rozložila:

Zdravím, Jano.

To, že v ruce držíš tento vzkaz, je bezesporu dobrým znamením. Značí, že jsi poslechla mé pokyny. Poslušnost se cení. Zanedlouho dorazíš k Medvědí skále. A tady je tvá odměna – následující pokyny. Čti prosím pozorně:

V okolí skály je skryto celkem pět zpráv. Jak jistě sama zjistíš, čtyři jsou určeny ostatním členům skupiny, jedna patří tobě. Napovím ti, že ta, která zajímá tebe, se nachází až na samém vrcholku. Dostat se k ní tedy nebude jednoduché, avšak s trochou kuráže a sebezapření úkol jistě zvládneš. Se zprávami se vrátíš zpět do „tábořiště“ a rozdáš je právoplatným majitelům. Věřím, že jsi čestná holka, ale zvědavost ti také není cizí (ostatně jako žádnému z pokolení smrtelníků). Nechám na tobě, jestli porušíš „listovní tajemství“ a do obálek nahlédneš, nebo zda budeš hrát mou Hru podle pravidel. Obsahují bezesporu zajímavé a překvapivé informace, jež by zcela určitě změnily tvůj pohled na cíl Hry. Pomysli ovšem dřív, než uděláš nezvratné rozhodnutí, jak by ses asi cítila, kdyby někdo jen tak četl intimní řádky o tvé osobě. Říká se, že nejtěžší je, umět se rozhodnout. Otázku správnosti ponechme pro tuto chvíli stranou, mně postačí ono samotné rozhodnutí.

Tohle bude tvůj první boj. Tvá první zkouška. Odoláš pokušení nebo zradíš spoluhráče? Vyber si.

Temný

No, pořád lepší a lepší! Téda, jestli se někdy některá z těch obálek dostane do rukou ředitele… Řekněme, že to s milým panem profesorem neskončí hezky.

Hodná holčička, říkal si v duchu Lex, když na větvi onoho smrku pozoroval Janino počínání. Zatím zvládá vše na výbornou. Že bych jí nenápadně škrtnul v zápisníku to ošklivou pětku ze zkoušení? Ještě se uvidí. Každopádně mám na dnešní večer o zábavu postaráno. Jsem moc zvědav, jak se studentíčci se svými úkoly poperou. Hádám, že na dnešní noc žádný z nich jen tak nezapomene. Připravil jsem jim spoustu nelehkých zkoušek, postavím je před nelehká rozhodnutí, z nichž bude jedno stěžejní. Co se šklebíte? Já se také můžu za dobře odvedenou práci pochválit, ne?

V duchu se ale musel smát, když viděl Janin výraz v obličeji při čtení vzkazu. Vypadala, by chudinku Lexíka nejraději uškrtila (jakoby to šlo – uškrtit upíra). Uznával sice, že břímě, které naložil na Janu, schopnostem šestnáctileté dívky neodpovídalo, ale zvládla již ledacos a jestli obstojí i dnes, jenom potvrdí jeho domněnku. Každopádně hodlal zůstat v netopýří podobě opodál. Pro všechny případy…