Hermiona - část 1.

Bylo časně ráno, když se Hermiona probudila. Vstala a okamžitě sáhla po nové učebnici Obrany proti černé magii a začala si v ní opět číst. Zanedlouho se vzbudil i Viktor, který u ní byl přes celé dva měsíce prázdnin a jelikož Kruval neměl ředitele byl přeřazen, k Hermionině velké radosti, do Bradavic.
,,Hermiono, musíš se pořád učit? Vždyť se teprve dnes vracíme do školy a už umíš skoro všechny učebnice nazpaměť!“
,,Ne, ne!“
,,Jo, jo!“
,,NE!“
,,ANO!“
,,No tak dobře, máš pravdu no, ale když…“
,,…ti to prostě nedá co?“ dořekl za ni Viktor a políbil jí na tvář.
,,Asi máš pravdu,“ a jeho polibek mu opětovala.
,,Pojď si prosím ještě lehnout je teprve pět hodin ráno a Spěšný vlak odjíždí až v jedenáct.“
,,To máš sice pravdu ale před tím máme sraz ještě s Ronem, Harrym a Ginny.“ Hermiona ale nakonec neodolala a přece si k Viktorovi přilehla. Asi si dokážete představit co bylo dál hlavní je, že hned potom usnuli a když se vzbudili bylo už půl jedenácté.
,,Viktore, vstávej! Přijdeme pozdě!“
,,Co, co, co?“
,,Vylez! Hned, nebo nám to ujede!“
,,Už jdu…“ a otráveně vylezl. Jelikož Viktor byl už kvalifikovaný kouzelník a zkoušku z přemisťování už složil, přemístil sebe a Hermionu na nádraží King`s Cross. Když prošli přepážkou viděli, že vlak už skoro odjíždí, vyfukoval velké oblaky páry a už, už by jel.
Po nastoupení do vlaku se Hermiona s Viktorem rozloučila a společně s Ronem šla do prefektského kupé a poté procházeli chodby ve vlaku.
,,Hej ty škvrně, zapadni do teho kupé!“ zakřičel na jednoho hocha z prvního ročníku Ron.
,,Ronalde!“
,,Co chceš?“
,,Nesmíš na ně tak křičet a nadávat jim!“
,,Proč?“
,,Protože jsou to ještě malé děti!“
,,No a?“
,,Ptáš se jako idiot! Nechtěl bys toho už nechat?! Už je to pěkně trapné!“
,,No a?“
,,Já se z tebe…Aaaaa…“ poskočila Hermiona, jelikož se za ní objevil Draco Malfoy, ten se na ni ušklíbl a řekl svým kumpánům:
,,Rok, co rok, je to tu stejné, všude samý mudlovští šmejdi!“ Hermiona přejela pohledem z Malfoye na Rona a očima těkala mezi nimi.
,,Rok, co rok, je to tu stejné, všude samý IMBECILOVÉ!“ a nasupeně šla kontrolovat další kupé. Malfoy a jeho kumpáni se s hýkavým smíchem odšourali do svého kupé. Ron jen otočil oči v sloup a vydal se za ní.
,,Zalez do toho kupé a jestli ještě jednou vylezeš tak si mě nepřej, ty děcko jedno malý!“ křičela zrovna na jednu dívku z druhého ročníku.
,,Hermiono?“ zeptal se opatrně Ron a povytáhl obočí.
,,Co chceš?!“ odsekla mu Hermiona.
,,Já…jen…Nechtěla by ses laskavě uklidnit?“
,,Máš pravdu, nechtěla!“ probodla Rona zlostným pohledem, otočila se na podpatku a odešla.
,,Já ji tak…nevím ani co…“ povzdechl si Ron a šel najít Harryho kupé. Když ho našel byli tam už také Krum, Ginny i Hermiona, která se s Krumem držela za ruku a Harry se rozvaloval přes celou sedačku a pospával s hlavou v klíně Ginny. Když Ginny uviděla Rona, lekla se tak, až povyskočila ze sedačky, čímž způsobila, že se Harry pobudil tvrdým dopadem na břicho.
,,Ale Harry nemusíš se hned uklánět když mě uvidíš…“ hýkal smíchy Ron. Ostatní to už také nevydrželi a začali se smát. Harry se otráveně zvedl ze země a sedl si, po chvíli se už smál s nimi. Když se uklidnili začali probírat famfrpál což Hermionu moc nezajímalo, tak si začala číst v učebnici Přeměňování.
,,Co myslíš, do které koleje tě Moudrý klobouk zařadí?“ zeptal se najednou Harry Kruma.
,,Nevím, ale samozřejmě bych chtěl do Nebelvíru,“ řekl a objal Hermionu, která se od něj okamžitě odtáhla.
,,Měli bychom se převléci, brzy budeme na místě,“ oznámila apatickým hlasem.
Všichni se převlékli do svých školních hábitů a čekali až vlak zastaví. Když konečně zastavil, vzali si kufry a pelášili ke kočárům.
Ve Velké síni už vrcholili přípravy na slavnostní zařazování. Když se všichni posadili a utišili, dveře Velké síně se otevřeli a v nich stála profesorka McGonagallová, v rukou nesla Moudrý klobouk a seznam nových žáků. Krum mezi dětmi docela vyčníval.
,,Krum, Viktor!“ vyzvala jej profesorka McGonagallová. Ještě než Viktor usedl Moudrý klobouk zakřičel: ,,Zmijozel!“ u Zmijozelské koleje vypukla hora veselí, Krum se jen podíval na Hermionu pokrčil rameny a šel si sednout ke Zmijozelskému stolu. Hermiona viděla, jak se Ron radostně usmívá, ona však měla slzy na krajíčku. Po skončení se profesor Brumbál postavil a pronesl svou slavnostní řeč, moc ji neprotahoval, jen 15 minut… Poté už mohli hodovat svému vynikajícímu Hodokvasu. Když dojedli dezert, profesor Brumbál je rozpustil do svých kolejí.
,,Rone, Rone!“
,,Co zas?“
,,Musíme odvést první ročníky do společenské místnosti přece!“
,,Máš vlastně pravdu! Hej děcka, no, vy nejmladší! Seřaďte se tady! A honem, nebo na vás zavolám Bradavické duchy a ti sou moooc zlí!“
,,Rone! Nech toho! První ročníky, prosím za mnou! První ročníky!“
,,První ročníky, prosím za mnou!“ pitvořil ji Ron. Hermiona jej probodla zlostným pohledem.
,,Dobře, dobře. Promiň,“ omlouval se.
,,Uvidíme se na koleji,“ oznámil Harry a ruku v ruce s Ginny odešel. Hermiona se za nimi jen smutně dívala.
,,Tak pojď,“ vyzval ji Ron.
Hermiona společně s Ronem odvedli první ročníky do Nebelvírské koleje.
,,Znáte heslo?“ zeptala se Buclatá dáma.
,,Mandragora,“ odpověděla Hermiona. Buclatá dáma přikývla a odklonila se. Když prolezli otvorem zjistila Hermiona, že na ni čeká sova s dopisem.

Sejdeme se dnes večer v Komnatě nejvyšší potřeby.
Viktor

Obratem odpověděla:

Přijdu.
Hermiona