Hermiona - část 2.

Když Hermiona večer odcházela, bylo Ronovi jasné kam jde. Proto měl melancholickou náladu. Harry s Ginny se také někam ztratili a Ron zůstal ve společenské místnosti docela sám (až na pár spolužáků, co si ještě nešli lehnout). Nakonec to vzdal a šel si také lehnout, jelikož to nevypadalo, že by se jeden z páru v brzké době vrátil.
Když Hermiona došla ke gobelínu v sedmém patře, třikrát kolem něj prošla a objevili se dveře, vešla dovnitř. Viktor už na ni čekal.
,,Ahoj," pozdravil ji a dal jí letmí polibek na tvář.
,,Ahoj," řekla mu sklesle.
,,Co se děje?"
,,Nic."
,,Nelži, víš, že to na tobě poznám…"
,,Proč nejsi v Nebelvíru, když si tam tak strašně chtěl?! Proč jsi ve Zmijozelu?! Já… Já to prostě nechápu!"
,,Já tomu také nerozumím, a nevím proč je to tak, ale prostě jsem tam a to už nezměníš."
,,Já ne, ale tys to mohl změnit!"
,,A jak, nevíš? Jak si myslíš, že jsem to mohl změnit?! Měl jsem to Moudrému klobouku nařídit?!"
,,Já nevím, Harrymu se to podařilo!"
,,Harry Potter, zase Harry Potter, proč o něm musíš pořád mluvit?!"
,,Je to můj kamarád a už toho dokázal více než-li ty!"
,,Je to můj kamarád a už toho dokázal více než-li ty…" pitvořil Viktor Hermionu ,,pořád ta stejná pohádka Hermiono!"
,,Na co tím zase narážíš?!" nyní už začínala být rozčilená Hermiona.
,,Na co asi?!"
,,Já tu tvoji žárlivost tak nesnáším!" už měla slzy na krajíčku a chystala se odejít, ,,víš co? Já jdu na kolej, jsem už unavená, měj se!"
,,Ne, Hermiono počkej, já to tak nemyslel! Omlouvám se! Tak počkej přece…"
Hermionu to však nezastavilo. Když odcházela, ani se na něj nepodívala. Na chodbě už to nevydržela a rozplakala se.
,,Znáš heslo?" ozvalo se před ní najednou a v tom si uvědomila, že je už u portrétu Buclaté dámy.
,,Ma-ma-n-dra-go-go-ra…" řekla přes vzlyky.
,,Promiň ale když neznáš heslo nemůžu tě pustit."
,,Ale z-znám," vzlykla Hermiona, párkrát se musela nadechnout než znovu promluvila, ,,ma-mandragora."
,,Správně," odpověděla s úsměvem Buclatá dáma a odklonila se, aby mohla Hermiona projít. Ve společenské místnosti už nikdo nebyl. Na chvíli si sedla do svého oblíbeného křesla u krbu. Zanedlouho se portrét znovu odklonil a do místnosti vešla Ginny s Harrym.
,,Půjdu si lehnout," řekl Harry a dal Ginny pusu na dobrou noc.
,,Dobrou."
,,Jdeš už spát Hermiono?"
,,Ano také už půjdu," povzdechla si Hermiona a Ginny si najednou všimla jejích uslzených očí.
,,Co se stalo? Něco s Viktorem?"
,,Pohádali jsme se," řekla a převyprávěla Ginny celou jejich hádku.
,,Víš co, ráno moudřejší večera, pojď spát," a odvedla Hermionu do pokoje, kde na ni čekala krásně vyhřátá postel s nebesy. Převlékla se do pyžama a věci si poskládala do úhledného komínku. Sotva vlezla do postele hned usnula.
Ráno přišel Hermioně dopis:

Omlouvám se.Chtěl bych ti to vynahradit, jak?
Viktor

Herminona se jen pousmála a složila papírek do kapsy.
,,Co se stalo, že si tak šťastná?" zeptal se jí Ron s lehkou ironii v hlase.
,,V pořádku?" zeptala se Ginny, která právě přišla.
,,V tom nejlepším," usmála se Hermiona právě když k nim dorazila profesorka McGonagallová a rozdávala jim letošní rozvrhy hodin.
,,Co teď máme?" zeptal se Ron.
,,Lektvary," odpověděl znechuceně Harry.
,,Jdu si pro učebnice, jdeš také Ginny?" zeptala se Hermiona Ginny a vstala z lavice s rozvrhem v ruce.
,,Jo, už jdu," a otočila se na Harryho, ,,uvidíme se později,ano?" Harry se jen usmál a objal ji. Hermiona si všimla, že celo dobu co procházely Velkou síní je Ron pozoroval.
,,Ty, Hermiono, co ti vlastně Viktor napsal?" připomněla Ginny Hermioně dopis.
,,Omluvil se, chce se usmířit a je mu to líto," usmála se.
,,Nebyl u snídaně," poznamenala Ginny, jako by nic. Hermiona se zarazila. Ale on tam vážně nebyl, uvědomila si. Najednou byla Hermionina skvělá nálada ta tam. A hodina lektvarů jí na náladě nepřidala. Ve sklepení byla jako první, stála opřená o zeď s pohledem do nikam, zabraná do myšlenek, kde asi mohl být Viktor. Z jejich myšlenek ji vytrhli až posmutnělí Ron s naopak šťastným Harrym. Tvořili spolu dokonalí kontrast. Sotva přišli dveře učebny se otevřeli a z nich se vyvalilo nejdříve břicho a potom teprve profesor Křiklan.